Svého štěstí kazisvěti

Prosincové Bystřicko na straně 4 přineslo obyvatelům městských bytů nemilou zprávu o zdražení tepla dodávaného firmou Bystřická tepelná o 90% ze 462 Kč/gigajoule na 880 Kč/GJ, a to již od listopadu letošního roku. Důvodem má být bezprecedentní nárůst nákladů. Sdělení neobsahuje kalkulaci nové ceny, avšak ze skutečnosti, že s valorizací nebylo možné počkat dva měsíce do Nového roku, lze usuzovat, že bez provedení změny by podnik rychle najel ekonomicky na mělčinu.

Za rok 2021 sice společnost vykázala čistý zisk 2,85 mil. Kč, avšak při srovnání s náklady, které se přiblížily 30 milionům Kč, je zřejmé, že i relativně malý nárůst nákladů je schopen vymazat celý zisk. A to se loni jednalo o profit výjimečný, protože dlouhodobý průměr nedosahuje ani jednoho milionu. Korporace tak nemohla v průběhu let vygenerovat podstatnou finanční rezervu, z níž by teoreticky mohla po nějaký čas sanovat ztrátové hospodaření. Na množství dostupných prostředků se podepsalo také financování oprav a modernizací na vlastní účet bez přispění města, především filtru pevných látek v roce 2018.

Bystřická tepelná se tedy v průběhu letošního roku dostala do situace, kdy musela přistoupit ke zvýšení ceny pro zákazníky. Jelikož je odběratel zapojený do systému centrálního zásobování teplem závislý na jediném dodavateli a před přemrštěnými cenami jej nechrání soutěž konkurentů o zákazníka, podléhá tvorba cen regulaci. Energetický regulační úřad (ERÚ) nemá pravomoc v jednotlivém případě stanovit cenu tepelné energie, ale určuje závazný postup při její kalkulaci, především co je považováno za ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. ERÚ je také oprávněn na podnět odběratele přezkoumat, zda určitý dodavatel provedl kalkulaci cen správně. Vycházet přitom zákazníci mohou hlavně z povinných náležitostí vyúčtování, mezi něž mimo jiné patří uvedení ceny všech jednotlivých složek tepelné energie. Bystřická tepelná dozajista nechce opakovat nepříjemnou zkušenost s přestupkovým řízením před ERÚ, takže nepochybně poskytne všechny stanovené informace. Tyto údaje byly až do nástupu současného jednatele Pištěka také součástí účetní závěrky uveřejňované ve Veřejném rejstříku, leč tato praxe, zcela správná u firmy vlastněné občany, je bohužel již minulostí.   

Vzhledem k tomu, že cena tepelné energie podléhá regulaci a kontrole, nelze však předpokládat, že by se při jejím stanovení Bystřická tepelná dopustila zásadní chyby v řádu desetikorun či dokonce stokorun za GJ v neprospěch zákazníků. Vykazované náklady tak pravděpodobně skutečně má. Úplně jiná otázka ovšem je, jaké kroky korporace podnikla, aby byly co nejnižší.

Na úplném počátku přechodu bystřického systému CZT od hnědého uhlí k biomase byla představa, že si město podstatnou část štěpky vypěstuje na vlastních plantážích. Její realizace ovšem nepřestoupila z fáze pokusných ploch k masové výrobě a po nástupu Karla Pačisky byl projekt utlumován, takže dnes jsou zbývající plantáže udržovány už jen setrvačností a kvůli vysokým nákladům na jejich přeměnu zpět na zemědělskou půdu. Deklarovaným důvodem byla vyšší cena vypěstovaného materiálu ve srovnání s tím, který vznikl jako vedlejší produkt při údržbě a kácení lesů. Nadprodukce biomasy v souvislosti s kůrovcovou kalamitou vytvořila mimořádně příznivé podmínky pro Bystřickou tepelnou a potažmo i její zákazníky, kteří několik posledních let i díky ní platili za 1 GJ méně než 500 Kč. A to je opravdu velmi příjemná částka za teplo bez veškerých starostí a práce.

Bohužel provozovatel bystřického CZT nemá skladovací prostory, do nichž by nakoupil do zásoby štěpku za ceny kůrovcové kalamity, protože je podle politiků nepotřebuje. Je tak odkázán na průběžné dodávky. Sice na základě rámcových smluv, ale za proměnlivé ceny, jejichž výše se stanovuje podle zcela neznámých kritérií. Vzhledem k tomu, že, jak uvedl jednatel společnosti na místní Diskusi, měly během roku vzrůst na čtyřnásobek, bude se zřejmě jednat o ceny blízké tržnímu maximu v daný okamžik.

Přestože jsme si zvykli o místní teplárně hovořit jako o biomasové kotelně, ve skutečnosti pochází podstatná část tepla ze spalování zemního plynu. Jak je to možné, když plynové kotle najdeme jen ve dvou vzdálených  lokalitách, které nebyly z ekonomických důvodů připojeny na rozvody CZT, tedy na Voldáně a Černém vršku?

V roce 2011 tehdejší politická reprezentace řešila problém s chybějícím záložním zdrojem pro případ výpadku kotlů na biomasu. Jako palivo byl vybrán zemní plyn, a aby nemusel být instalován kotel o potřebném tepelném výkonu 7 MW, bylo rozhodnuto o instalaci zařízení o výkonu 5 MW s tím, že zbývající výkon poskytne kogenerační jednotka vyrábějící vedle tepla i elektřinu. Kogenerační jednotka měla dodávat cca 30% tehdejší spotřeby tepla a především v letních měsících, kdy je výkon využíván jen k ohřevu teplé vody, umožnit zcela odstavit kotle na tuhé palivo, a tím zpomalovat jejich opotřebení. Díky jejímu zprovoznění se také např. snížilo množství spalované biomasy a zmizela potřeba vybudovat nový sklad v místě protežovaného lanového centra.

Zastupitelé tak v březnu 2011 přijali nabídku ČEZ Energo na výstavbu a provoz kogenerační jednotky v areálu biomasové kotelny. Firma se zavázala platit městu nájemné 150 tis. Kč/rok, město, resp. Bystřická tepelná, se zavázalo odebírat vyrobené teplo a ČEZ Energo mohlo prodávat elektřinu a čerpat na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET) dotace. Instalace zařízení proběhla v roce 2012 a od té doby ČEZ Energo pálí plyn jak o život. Dnem i nocí, zimou i létem, téměř bez přestání stoupá z nerezového komína jednotky hustá mlha spalin. Jelikož k žádnému pozorovatelnému omezení provozu nedošlo ani nyní při mimořádně vysokých cenách zemního plynu, lze předpokládat, že smlouva zavazuje teplárnu odebrat veškeré vyrobené teplo, a to za cenu, která pokryje jakkoliv vysoké náklady. Například v  roce 2018, za který jsou dostupné poslední podrobné údaje, zaplatila Bystřická tepelná za palivo (biomasa i plyn) 9,5 mil. Kč, zatímco za tepelnou energii 3,5 mil. Kč. Jaký je současný poměr mezi nimi a jak se tedy do ceny tepla promítla smlouva o spolupráci s ČEZ Energo, by se zákazníci mohli dozvědět z příštího vyúčtování.  

V ceně tepla se negativně odrazilo i rozhodnutí vlády snížit na nulu zelené bonusy, které sloužily k podpoře „obnovitelných“ zdrojů energie. Vzhledem k rekordním tržním cenám elektřiny nebylo vyplácení podpor financovaných státním rozpočtem i spotřebiteli už nadále ekonomicky ospravedlnitelné. Spolu s elektřinou se ale svezlo i teplo vyráběné z biomasy, které kvůli tomu podraží o nějakých 50 Kč/GJ. Na druhou stranu na zemní plyn pro výrobu tepla v systémech CZT se bude vztahovat cenový strop, který, pokud již nebyl Bystřickou tepelnou zohledněn, by měl vést ke snížení ceny. Stejným směrem by měly působit i avizované dotace Ministerstva průmyslu na některé náklady tepláren.

Aktivnější ve snaze o snížení nákladů by ale měla být i samotná Bystřická tepelná. A to nejenom při hledání zdrojů lacinější štěpky na základě dlouhodobých kontraktů, ale také ve vztahu k ČEZ Energo. Pokud zastupitelé v případě zimního stadionu uznali, že zdražením energií došlo k podstatné změně okolností, a začali provoz zařízení dotovat, co brání otevřít jednání s ČEZ Energo o snížení ceny dodávaného tepla? Přece pokud došlo k podstatné změně okolností, a pozice bystřických zastupitelů je, že ano, potom je namístě požadovat úpravu smlouvy. A v krajním případě ji i vypovědět.    

Představitelé Bystřické tepelné nebyli zdaleka jediní v této zemi, kteří podcenili přípravu na situaci, kdy se podmínky na trhu zhorší. Bohužel se však zdá, že i nadále zůstávají pasivní a spoléhají na svůj dodavatelský monopol, z něhož nájemci městských bytů nemají možnost uniknout. Pravda však také je, že zákazníci společnosti dlouhé roky požívali výhod plynoucích z nízkých cen štěpky a zemního plynu. A i dnes jim mohou třeba v Brně s více než 1600 Kč/GJ jen závidět.

Zatímco kroky vlády mohou ceny krátkodobě stabilizovat, v dlouhodobém výhledu je současné zdražování zřejmě jen malou ochutnávkou toho, co nás kvůli dopadům Green Dealu čeká. Bylo by krásné, kdyby k návratu k normálu stačilo, aby Ukrajinci přestali bojovat a nechali se okupovat, ale skutečné příčiny drahoty nejsou vnější, nýbrž vnitřní. Sami si volíme politiky, kteří nás ženou do sociálně-inženýrského projektu za lidstvo čistější. Teď už v něm sice Evropa zůstala sama, ale to není důvod zpomalit, nýbrž zrychlit. Nu což, co chceme, to dostaneme…

Ale jinak: šťastný a veselý 2023!