Na další odklady už není čas

Budoucnost bytového fondu vlastněného městem byla významným tématem programů stran před loňskými komunálními volbami. Od té doby byla nejviditelnějším počinem nové koalice valorizace nájemného, která byla s ohledem na všeobecné zdražování nezbytná. Rovněž došlo k téměř zdvojnásobení ceny za dodávky tepla, kde již určité pochybnosti o nezbytnosti existují, a to jak ve vztahu k razanci zdražení, tak k udržování vysokých sazeb i po pádu spotových cen zemního plynu. V kontrastu s aktivitami v oblasti cen však politická reprezentace dosud veřejnosti dluží informace o tom, jak chce realizovat volební programy, resp. jakým směrem chce bytový fond rozvíjet.

Již předchozí koalice se pokoušela zahájit dlouhodobý projekt postupné komplexní rekonstrukce interiérů městských bytů. Kvůli nezájmu stavebních firem a příliš vysokým nabídkovým cenám se jí nepodařilo uzavřít kontrakt na modernizaci až dvaceti činží za rok, a tak zadala jednotlivě zakázky aspoň na několik bytů. V průběhu loňského roku ovšem došlo kombinací zdražení stavebních prací a materiálů a růstu úrokových sazeb u hypoték k útlumu v sektoru pozemních staveb a uvolnění kapacit stavebních firem. Díky tomu byl třetí pokus o zadání rámcové smlouvy umožňující rekonstrukci až dvaceti bytů už úspěšný.

V zadávacím řízení, zahájeném loni v listopadu, zvítězil nejnižší nabídkovou cenou místní živnostník Jan Kurfürst. Ten začal provádět pro město rekonstrukce jednotlivých bytů už loni, kdy o ně ztratily zájem TS města. Získal tak zkušenosti a především reference, které ty mu následně umožnily ucházet se i o zakázku na desítky bytů ročně. Jeho příklad demonstruje potenciál obživy pro řadu místních řemeslníků, který se skrývá v zanedbaném bytovém fondu.       

Uzavřená smlouva předpokládá, že letos bude rekonstruováno 10 bytů dispozice 1+1, 6 bytů 2+1 a 4 byty 3+1 za celkovou částku 12,4 mil. Kč. Přitom jednopokojový byt má stát 460 tis. Kč bez DPH, dvoupokojový 586 tis. Kč bez DPH a třípokojový 672 tis. Kč bez DPH. Relativně malý odstup částek je způsoben tím, že největší podíl nákladů připadá na modernizaci bytového „jádra“ a elektrických jističů a instalaci internetové ústředny, u nichž nejsou mezi byty o různých dispozicích zásadní rozdíly. Smluvenou cenu ovšem nelze považovat za definitivní a její stanovení ani nebylo hlavním účelem zadávacího řízení.

Především není dopředu jasné, které byty s jakou dispozicí se v průběhu roku uvolní, a poměr mezi nimi se proto může nakonec významně lišit od předpokladů. Město je zde limitováno jen částkou 15 mil. Kč, kterou si pro letošní rok na akci vyčlenilo, a do jejího vyčerpání může předávat dodavateli různou kombinaci dispozicí a dokonce může i „přiobjednat“ další práce nad předpokládaný počet dvaceti bytů. Jako pevně danou nelze chápat ani cenu za rekonstrukci bytu o určité dispozici, a to kvůli tomu, že i mezi byty o stejné dispozici existují významné rozdíly. Vedle nalezení dodavatele tak hlavním cílem zadávacího řízení bylo získat pevné ceny za jednotlivé položky materiálu a práce, např. cenu metru čtverečního sádrokartonového podhledu na chodbě bytu 2+1. Podle výměr konkrétního bytu a podmínek na místě, např. zda již byly některé práce provedeny v minulosti nájemcem, je možné na základě těchto dat stanovit jasnou a kontrolovatelnou cifru za modernizaci dané nemovitosti.

Na druhou stranu, jestliže meziroční inflace přesáhne 8%, a k tomu nepochybně dojde, smlouva umožňuje dodavateli zvýšit jednotkové ceny o celou její výši. Mimo to je možné upravit ceny i v případě, že dojde ke zdražení stavebního materiálu o více než 10%. Toto ustanovení však v případě zlevnění materiálu otevírá i prostor městu, aby žádalo snížení jednotkových cen.

Projekt modernizace uvolněných bytů se tedy letos po čtyřech letech úvah a pokusů konečně podařilo nastartovat, ale sám o sobě nemůže v přijatelném časovém horizontu vyřešit zanedbanost interiérů převážné části z téměř 1850 městských bytů. Jeho zásadním limitem totiž je nízký počet bytů, které se každý rok uvolní, a který neumožňuje zásadně zvýšit množství předávané ke komplexní opravě.    

Na prosincovém zasedání zastupitelstva proběhla k tématu městského bytového fondu neobvykle obsáhlá diskuse, jejímž výsledkem ovšem bylo, že se jedná o problematiku natolik komplikovanou, že v rozpravě zastupitelů se bez předem připravených návrhů nelze dobrat žádných konkrétních závěrů. S vlažnou reakcí se setkal návrh z pléna využít dostupné dotační programy na výstavbu domů se sociálními byty. Správně bylo namítáno, že by se město mělo starat především o byty, které už má a výstavbu dalších ponechat na iniciativě soukromníků. Navíc sociální byty je možné přidělovat operativně z bytů, které jsou v daný okamžik volné. Nespornou výhodou takového přístupu je, že nevznikne žádné vyloučené ghetto a lidé v sociálních problémech budou naopak v prostředí, které je bude motivovat, nikoliv odrazovat od snah svou situaci zlepšit. Důvodem proč bystřičtí politici za dlouhá desetiletí dosud nevyhlásili pravidla pro přidělování sociálních bytů, je neschopnost shodnout se na metodě, která by zcela vylučovala zneužití. Taková ovšem v reálném světě neexistuje, a dokud se s tím zastupitelé nesmíří, možnost získat sociální bydlení v Bystřici nebude.

Na obdobný problém naráží i startovací byty pro mladé, u nichž nepanuje shoda, kdo by na ně měl mít nárok. Pokud by v této věci byl nalezen kompromis, mohou být pravidelně vyčleňovány jako část z bytů, které jdou do výběrového řízení. Jelikož by se jednalo o standardní byty, bylo by potom jednoduché podporu konkrétního příjemce ukončit: po uplynutí určené doby by došlo k přechodu nájmu ze zvýhodněného do standardního režimu s obvyklým nájemným. Tato metoda je vstřícná jak k nájemcům, kteří se nemusí stresovat dočasností střechy nad hlavou, tak k politikům a úředníkům, kteří se vyhnou nepříjemnostem s nedobrovolným vystěhováním.

Tématem, které nájemce městských bytů nepochybně zajímá nejvíce, ovšem nejsou sociální ani startovací byty, nýbrž opravy obsazených bytů. Na prosincovém zasedání označil vedoucí majetkového odboru Sitař rekonstrukci interiérů za hlavní úkol samosprávy pro následujících několik desetiletí. Představa, že šedesát let staré byty budou ještě desítky let dál chátrat, musí většinu nájemců vyděsit.

Úvahy představitelů města se nyní soustředí na to, jak v režii města k opravám malého počtu volných bytů přidat i větší množství obsazených. Ve volební kampani se ovšem objevil i nápad dovolit nájemcům provádět komplexní rekonstrukce na jejich náklady s tím, že by jim byly následně částečně kompenzovány dočasným snížením nájemného. Tato cesta nebyla zvolenými politiky dosud jednoznačně odmítnuta, a proto lze předpokládat, že ti nájemci, kteří by se do modernizace chtěli pustit, nyní vyčkávají, aby neztratili nárok na případnou kompenzaci. A při tomto čekání jim připravené úspory znehodnocuje zdražování.   

Je hrubá komunikační chyba především starosty, že jsou tisíce občanů udržovány v nejistotě a nemají ani rámcovou představu, jak chce samospráva v této věci postupovat. Zastupitelé sice uložili městskému úřadu zpracovat analýzu stavu bytového fondu, předpokládaných nákladů a variant oprav, ale předložena má být nejdříve v březnu a možná až v létě. V takovém případě lze schválení koncepce očekávat na podzim a zahájení programu až v příštím roce. Přitom lidé, kteří chtějí rekonstruovat ve vlastní režii, potřebují znát odpovědi co nejdříve, aby mohli využít útlumu stavebního trhu a sjednali si dodavatele.    

Dosud byla díky nízkému nájemnému řada nájemců ke špatnému stavu bytů shovívavá, ale s nezbytným zdražováním se nálada může rychle změnit. Tito lidé se začnou ptát, jakou službu za své peníze vlastně dostávají. Je nanejvýš žádoucí zabránit vyhrocení situace tím, že zastupitelé mezi sebou neveřejně dohodnou koncepci oprav bytového fondu, kterou na březnovém zasedání schválí a co nejdříve představí veřejnosti. Koalice si pod sebou dost možná podřeže větev, pokud nájemce nedokáže uklidnit plánem, který během nejdéle dvou dekád vrátí kvalitu bydlení na současný standard.