Stavba nejvyšší priority

Od uveřejnění posledního článku o projektu obchodního centra firmy LIDL se záměr posunul blíže k realizaci. Jednak byl ukončen proces posouzení vlivů stavby na životní prostředí, jednak byla uveřejněna smlouva o spolupráci s Bystřicí nad Pernštejnem, která umožňuje korigovat některé dřívější závěry o způsobu participace města.

Zjednodušené hodnocení záměru, které, obdobně jako v případě stavebnin DEK, proběhlo za nezájmu veřejnosti i majitelů okolních nemovitostí, dospělo k závěru, že stavba nebude mít významný vliv na životní prostředí, není nutné přijímat žádná dodatečná opatření a podrobné posouzení vlivů nebude provedeno. Nebudou tak rozptýleny některé pochybnosti o předkládaných datech, zejména o výpočtu imisní zátěže vyvolané záměrem. Investor totiž prezentuje hodnoty vygenerované specializovanými počítačovými programy, aniž by specifikoval vstupní parametry, jimž jsou u dopravy např. podíl vozidel v jednotlivých emisních třídách, doba stání v křižovatce, podíl aut se systémem stop-start a další, které mohou podstatně ovlivnit výsledek. Dokumentace také vychází z předpokladu, že se doprava nenavýší o všechna vozidla, která centrum navštíví, protože část zákazníků by tak jako tak jela kolem, aniž by ovšem konkretizovala, kolik z 800 předpokládaných motorizovaných návštěv to má být. Není proto možné ověřit, zda vstupní data odpovídají vozovému parku v našem městě a způsobu, kterým se řidiči v místě pohybují, resp. budou pohybovat po dokončení světelné křižovatky. Popsané nejasnosti v modelování imisí se opakují i v hodnocení hlukové zátěže.

V průběhu posuzování investor aspoň doplnil další informace ke zjištěnému znečištění zemin a podzemní vody ropnými produkty a těžkými kovy. Z doplňujícího průzkumu lokality a předloženého posudku má vyplývat, že znečištění je pouze bodového charakteru, jeho zdrojem jsou pravděpodobně asfalty a v později odebraných vzorcích již nebylo zastiženo. Nezbývá než doufat, že se stavební firma bude řídit doporučením sledovat při zemních pracích známky znečištění, neboť vytěženou ornici se zavázalo odebrat město a rozprostřít ji na poli u odbočky na Ždánice.

Tento slib je jedním z bodů Smlouvy o spolupráci s korporací Lidl, o jehož výhodnosti (pro město) lze mít pochybnosti, neboť darovaná ornice má jen nepatrně vyšší bodovou výnosnost, než parcela pod Ždánicemi, takže zvýší její bonitu jen málo. Závazek ovšem zapadá do celkového kontextu smlouvy, v níž se Bystřice zavázala poskytnout Lidlu veškerou součinnost potřebnou pro vznik a provoz obchodního centra, včetně udělení všech souhlasů města, jakožto dotčeného vlastníka. Zastupitelé, kteří smlouvu schválili, se dokonce jménem Bystřice zavázali zajistit součinnost dotčených orgánů veřejné moci, tedy např. hygieny, hasičů, nebo stavebního úřadu. To jsou všechno orgány formálně nezávislé na samosprávě, jejichž činnost nemohou bystřičtí politici legálním způsobem nijak ovlivnit. Že místní stavební úřad na jedné straně šikanuje drobného stavebníka za každý decimetr nad nejvyšší dovolenou výšku, kterou si sám svévolně určuje, a na druhé straně zavírá oči u staveb, na kterých je politický zájem, asi všichni tuší, ale že takový přístup naši zastupitelé považují za natolik normální věc, že jej odsouhlasí i v právním dokumentu, to už je úplně jiný level. V protežování vybraných projektů se mimochodem nachází vysvětlení, proč se komunální politici tak brání nejenom současnému formálnímu, ale i faktickému vyčlenění stavebních úřadů mimo jejich dosah přímo pod ministerstvo.         

Smlouvou o spolupráci Lidl rovněž nabyl právo uložit do země na pozemcích města naproti Penny Marketu a u kapličky vodovodní a kanalizační přípojky a v budoucnu na nich provádět opravy a údržbu. To vše mu zastupitelé poskytli zdarma, resp. výměnou za obdobné právo města uložit na jeho pozemcích kabely napájející veřejné osvětlení a světelnou křižovatku. Nic z toho by samozřejmě město nepotřebovalo, kdyby se jeho představitelé nerozhodli převzít část budoucích provozních výdajů obchodního centra.

Další z těchto budoucích provozních nákladů budou tvořit údržba a opravy sjezdu ze silnice na Písečné a příjezdové komunikace do areálu. Tyto stavby na pozemku momentálně kupovaném městem zbuduje Lidl a po dokončení je za cenu odpovídající 3% nákladů plus DPH městu odprodá. Obdobně firma zajistí realizaci chodníku, ovšem v tomto případě už převod na Bystřici nebude tak jednoduchý, neboť Lidl si chce ponechat pozemek. Jak známo, podle občanského zákoníku je stavba součástí pozemku a jedno bez druhého tak nelze prodat. Je možné pouze udělit právo stavby, kdy by město mělo práva a povinnosti vlastníka, ale skutečným majitelem stavby by byl stále Lidl, přičemž nejpozději po 99 letech toto právo zaniká. Pro situaci, kdy by převod chodníku nebyl možný, předpokládá smlouva o spolupráci, že zůstane ve vlastnictví Lidlu a město bude za úhradu zajišťovat údržbu, opravy a odškodňování za zranění.

Ještě složitější okolnosti panují u úpravy křižovatky u Penny marketu, která se nachází částečně na pozemcích obhospodařovaných Ředitelstvím silnic a dálnic, částečně Krajem Vysočina. Jelikož žádná u těchto institucí nemá potřebu křižovatku jakkoliv stavebně upravovat, aby v rámci prací zřídila i přechod pro chodce, nezbytný pro povolení obchodního centra, převzalo formálně iniciativu město, fakticky Lidl. Ten má zajistit zpracování projektové dokumentace a odprodat ji za 3% ceny Bystřici. Představitelé města potom podají žádosti o nutná povolení a vyjednají podmínky s ŘSD a krajem. Po získání všech souhlasů pak město pověří Lidl provedením stavebních prací na přeměně stávající křižovatky na křižovatku řízenou světelnými signály. Ačkoliv dokumentace pro posuzování vlivů na životní prostředí přestavbu pozemní komunikace označovala za akci města, z čehož bylo možné vyvodit, že bude nést i náklady, z později uveřejněné smlouvy o spolupráci vyplývá, že dokončené dílo bude převedeno na město za 3% realizačních nákladů plus DPH. Kontrakt, ale ani žádný jiný dosud zveřejněný dokument, však nevysvětluje, proč se mezi LIDL na jedné straně a ŘSD a kraj na straně druhé vklínilo město, a proč tyto tři subjekty nespolupracují přímo. Nezodpovězena rovněž zůstává otázka, jakým způsobem přejdou provedené stavební úpravy z majetku Bystřice do vlastnictví ŘSD a kraje.

Přestože smlouva o spolupráci jednoznačně odhaluje Lidl jako iniciátora, beneficienta i plátce přestavby křižovatky, bez níž nezíská přístup pro pěší, a tím ani stavební povolení, krajský úřad při hodnocení vlivů na životní prostředí přistoupil na stínovou hru, v níž je úprava pozemních komunikací samostatnou akcí města, která není součástí záměru obchodního centra. V důsledku toho nebyly kvantifikovány negativní důsledky zastavování, stání a opětovného rozjíždění vozidel na světelné křižovatce pro imisní a hlukovou zátěž, ani nebylo navržené řešení srovnáno s přestavbou na okružní křižovatku, která je jak z hlediska dopadů na životní prostředí, tak na komfort cestujících a plynulost dopravy příznivější. Méně výhodná je jen pro Lidl, ale o ten jde zjevně v první řadě.