Jít tomu štěstíčku trochu naproti

Bystřičtí fotbalisté jsou vlastně již od počátku nespokojeni se situací, kdy od roku 2006 sdílí jednu budovu se Sporthotelem, začleněným pod Areál sportu a kultury. Kvůli křížení provozů a společnému užívání části zařízení s hotelovými hosty neměli fotbalisté zázemí, které očekávali, a koexistence nevzbuzovala nadšení ani mezi hosty, protože ti za svoje peníze předpokládali trochu jiné služby a ohledy. Stejně jako například pozdější zimní stadion, který je údajně zatím jen polovinou stavby nutné pro řádný provoz, byl hybrid fotbalových šaten, komerční ubytovny a hospody navržen tak, že nikdy nemohl plnohodnotně fungovat, a od počátku se jednalo jen o nepřiznané provizórium. Ba co více, soužití se sportovním klubem bylo údajně příčinou, proč ubytovna pro Areál sportu představovala místo slibované finanční vzpruhy naopak zdroj trvalých ekonomických problémů.

Provizórium však muselo po nějakou dobu existovat, aby byli občané schopni skousnout investici do nového zázemí pro SK Bystřice nad Pernštejnem a navazující přestavbou Sporthotelu a rozšíření wellness. To jsou totiž tři součásti jednoho projektu, z něhož nové kabiny představují jen startovní výstřel. Zdálo se, že příhodná doba nazrála po vzniku Národní sportovní agentury (NSA), do jejíhož čela Andrej Babiš instaloval Milana Hniličku. Po jednání s ním bystřický starosta neskrýval nadšení a přidělení potřebné dotace prezentoval zastupitelům jako téměř hotovou věc. V květnu 2021 se ovšem na veřejnost dostaly závěry auditu hospodaření NSA, které odhalovaly Hniličkovo manažerské diletantství. Jestliže Karel Pačiska považoval systém, v němž dotaci dostane každý, kdo v NSA projde dveřmi, za výtečný, kontroloři jeho nadšení nesdíleli. Zakrátko po auditu Hnilička z důvodu „pracovního vytížení“ na funkci rezignoval, rozdělování investičních dotací kvůli chybějícím interním mechanismům prakticky zkolabovalo a i nad grantem pro Bystřici se zatáhla mračna.

Jako by se bystřičtí politici nakazili na NSA pocitem bafuňářské všemohoucnosti Peltova stylu, začali i oni obcházet základní pravidla a v lednu 2021 zahájili zadávací řízení na veřejnou zakázku „Zázemí sportovního areálu“. V té době ovšem akce nebyla zahrnuta do schváleného rozpočtu, neměla rozpočtové krytí a nebyla ani jiným způsobem zastupitelstvem odsouhlasena. Přitom zadávací řízení je formální proces směřující k uzavření smlouvy, který zadavatele zavazuje a nelze jej jen tak libovolně zrušit. Uchazeči podali závazné nabídky začátkem února, o měsíc později byly nabídky vyhodnoceny, ale teprve 17. března 2021 zastupitelé usnesením č. 21-13-07 vyčlenili potřebné finanční prostředky a udělili souhlas s realizací akce. Jelikož byli ujištěni o včasném přidělení dotace ve výši 23,5 mil. Kč, stanovili její získání jako podmínku zahájení stavby.

Zadávacího řízení, v němž se na dokumentech jako demonstrace patřičného patolízalství vyjímalo logo NSA, se zúčastnily čtyři subjekty, z nichž nejnižší cenu 27,2 mil. Kč s DPH nabídla firma ARCHATT PAMÁTKY. Kontrakt se společností byl podepsán v dubnu 2021 a pak už se jen čekalo, až Hnilička zařídí dotaci. Místo toho ovšem přišel jeho pád a následná paralýza NSA, která nebyla ve stavu, aby dokázala administrovat dotační výzvy a tu, ze které žádala Bystřice, dokonce zrušila. Po jejím opětovném vyhlášení podalo město novou žádost, ale získat mohlo už jen 19 mil. Kč.       

Během čekání na dotaci se ovšem naplno projevily následky celosvětových lockdownů, které mimo jiné na jedné straně zvýšily poptávku po nemovitostech a stavebních pracích, ale na druhé straně snížily produkci a dostupnost stavebních materiálů. V prostředí dynamicky a nepředvídatelně rostoucích cen stavební firma závěrem loňského roku představitelům města sdělila, že není ochotna dílo zrealizovat za původně sjednanou cenu. Kontrakt sice zavazoval zhotovitele dodržet podmínky, včetně ceny, pokud město vydá pokyn k zahájení stavby do konce prosince 2021, ale tento pokyn vydán nebyl. Místo toho byl v polovině prosince uzavřen smluvní dodatek, který cenu zvyšoval o 4 mil. Kč na 31,2 mil. Kč s DPH.

Nicméně NSA stále nebyla schopna o přidělení grantu rozhodnout, zatímco komunální volby se blížily a s nimi nebezpečí, že pokud nebude stavba započata včas, nastoupí nová garnitura a fotbalisté se kabin nedočkají vůbec, nebo v podobě, s níž nebudou spokojení. V březnu letošního roku tak zastupitelé usnesením č. 22-17-08 odsouhlasili bezodkladné zahájení díla bez ohledu na to, jak bude nakonec posouzena žádost o dotaci. Jenže když se blížila výzva k zahájení akce, dodavatel znovu oznámil, že není ochoten své povinnosti ani za valorizovanou cenu splnit. Následovalo tedy vymáhání závazků a uplatňování smluvních sankcí? Ó, nikoliv! Místostarosta Martin Horák projevil vůči korporaci už podruhé mimořádnou míru soucitu a empatie a jménem Bystřice v polovině května jednostranně od smlouvy odstoupil.     

Ještě před ukončením smluvního vztahu, tedy v době, kdy na realizaci díla existoval platný kontrakt, však bylo zahájeno zadávací řízení na zakázku se zcela totožným plněním. Soutěže se zúčastnili tři uchazeči a nejnižší nabídku 33 mil. Kč s DPH učinila společnost STAREDO, zatímco ARCHATT žádal již 39,8 mil. Kč s DPH. Velký rozdíl mezi oběma nabídkami otevírá prostor pro spekulaci, že se vítěz pokusí částku později navýšit přes vícepráce. Ztížené geologické podmínky (zapuštění stavby do svahu) a především nepřesvědčivá projektová dokumentace by mu použití této strategie usnadňovaly, přestože zástupci města ubezpečovali zastupitele, že o tomto nebezpečí vědí a jsou mu připraveni čelit.             

Vedle žádosti o navýšení ceny byli zastupitelé na červnovém zasedání informováni o zamítnutí žádosti o dotaci. Lidé, kteří byli přesvědčení, že NSA „umí“, byli nuceni přiznat, že na současné vedení agentury jejich konexe nestačí a jsou tak objektem stejné svévole, jako kterýkoliv jiný občan bez známostí na důležitých místech. Aby ironie nebylo málo, projekt fotbalových kabin, který, pro Bystřici typicky, povstal jen kvůli možnosti čerpat na něj dotaci, byl protlačen i bez dotace, ale s rozměrovou a dispoziční velkorysostí, jako by stále 80% nákladů měl pokrýt grant a ne rozpočet města. Za ochotou sáhnout tak hluboko do obecní kasy je přitom neschopnost utrácet z ní průběžně a nahromadění přebytků minulých let, které mohutně požírá inflace. Zakázka na zázemí pro fotbal, zadávaná ve chvíli, kdy ceny materiálů dosahovaly vrcholu, dává možnost aspoň část těchto peněz zdánlivě účelně utratit.        

Suma vynaložená ve prospěch prakticky jen jednoho spolku však u některých zastupitelů vzbuzovala otázky, přičemž ta hlavní asi byla, zda by klub neměl nést část nákladů. Kdyby se například stanovilo, že musí dodat jen 10% financí, asi by se ukázalo, že zdaleka není nutné budovat tak rozsáhlé zařízení. Hlavní protiargument proti tomu zněl, že vklad učinili již v minulosti formou bezúplatného převodu šaten, brigádnicky postavených členy SK v roce 1972, na kterých následně město zbudovalo Sporthotel. Obecně rozšířená představa, že tehdy SK neměl prostředky na nutnou rekonstrukci již přes třicet let starých kabin, město mu vytrhlo trn z paty a převod dostatečně kompenzovalo prakticky beznákladovým užíváním modernizovaného zařízení, je tedy asi mylná.