Zimní stadion je malý, a všichni to přece věděli

Když se v letech 2012-2013 starosta a tehdejší místostarosta Vojta snažili přesvědčit zastupitele a občany o výhodnosti výstavby a provozování zimního stadionu formou koncesní smlouvy, zdůrazňovali, že všechny náklady města po celou dobu trvání kontraktu jsou předem dané a v čase se nebudou měnit. S cílem vyloučit nebezpečí, že se po zahájení provozu objeví vady, které budou bez provedení dalších investic vylučovat řádné provozování stadionu, město v koncesním řízení stanovilo pouze minimální technické parametry stavby a jako podklad pro dispoziční řešení dodalo architektonickou studii. Oproti předchozímu projektu, kdy měla stavba probíhat v režii města, se díky odlišnému konstrukčnímu řešení, zvolenému koncesionářem snížila předpokládaná cena stadionu ze 102,7 mil. Kč bez DPH na 54,5 mil. Kč bez DPH. Soutěžní dokumentace slibovala, že město umožní budoucímu provozovateli využít jeho zkušeností a postavit stadion tak, aby mu provozování vycházelo co možná nejvýhodněji. Tento slib byl dodržen, vítězná H+H Technika si stavbu doprojektovala podle svých představ a nakonec za samotné stavební práce požadovala jen 48 mil. Kč bez DPH. Po započtení ostatních nákladů se město zavázalo zaplatit 57,1 mil. Kč bez DPH v osmi ročních splátkách, z nichž poslední má firma obdržet letos. Podle původní představy by měl nadále až do roku 2028, kdy koncesní smlouva končí, platit už jen koncesionář městu (nájem).

Zde je třeba zmínit, že koncesní smlouva byla uzavřena s firmou H+H Technika, ale bystřický stadion provozuje firma Zimní stadion Bystřice s.r.o., která je s H+H Technika spojena jen osobami majitelů, rodinou Halasů. Zatímco tedy práva a povinnosti z koncesní smlouvy nese H+H Technika, jejich výkon provádí firma Zimní stadion Bystřice s.r.o. Přitom žádný orgán města neschválil změnu smluvní strany ani neudělil souhlas, že H+H Technika dá druhé společnosti stadion např. do podnájmu, jak vyžaduje občanský zákoník. Navzdory tomu se v průběhu času Zimní stadion Bystřice s.r.o. začala chovat, jako by nositelem práv a povinností z koncesní smlouvy byla ona. Takto společnost vystupovala například v žádosti o dotaci na modernizaci osvětlení ledové plochy, kdy jí bylo při celkových předpokládaných nákladech 845 tis. Kč přislíbeno 314 tis. Kč. Vedle toho, kdo žádal, snad ještě větší údiv vzbuzuje skutečnost, že si koncesionář naprojektoval osvětlení takovým způsobem, že je nutné provést po pouhých šesti letech provozu jeho generální rekonstrukci, a to s vydatným přispěním daňového poplatníka. To ovšem není poslední trhlina v pohádce o přenosu nákladů na soukromý subjekt a o výhodnosti koncesní smlouvy. Chystá se ještě mnohem rozsáhlejší útok na veřejné finance.               

Na posledním zasedání zastupitelstva starosta mezi řečí oznámil, že na žádost Halasů a s podporou hokejového klubu BK Zubři zamýšlí ucházet se jménem města o dotaci na rozšíření zimního stadionu. Zdůvodnil to tím, že zařízení v původně zamýšleném rozsahu bylo pro zastupitele nepřijatelné, a proto byl v zájmu nižší ceny projekt ochuzen o značnou část zázemí. Požadavek za rozšíření stadionu tak podle něj „všichni čekali“. Já se oproti němu domnívám, že naprostá většina občanů dosud žila v přesvědčení, že si koncesionář navrhl, a zastupitelé odsouhlasili, plnohodnotné zařízení, které mělo nejméně po dobu trvání smlouvy fungovat bez dalších investic z městského rozpočtu.  

V okamžiku, kdy starosta tento záměr na zasedání zastupitelstva uveřejnil, už byla hotova projektová dokumentace dodaná provozovatelem stadionu. Jejím předmětem je přístavba po levé straně (při pohledu od potoka) stávající haly s půdorysnými rozměry cca 14,5x34 metrů, o dvou nadzemních podlažích a s mohutnými základy (stavba je situována na téměř bažině). Přestože je projekt zjednodušeně označován za dostavbu kabin, obsahuje toho podstatně více. Vedle pěti šaten pro hráče a jedné pro rozhodčí, každé s vlastním sociálním zařízením, i dvě místnosti pro „regenerace“, bufet s barem pro 84 sedících hostů, rozsáhlé toalety pro veřejnost, klubovnu (která může dále rozšířit prostor bufetu) a novou tribunu pro 78 sedících a stojící diváky. Fragment projektové dokumentace, s níž bylo dovoleno se zastupitelům seznámit, neuvádí, jak budou využity prostory stávajícího zázemí. V každém případě přístavba v případě realizace podstatně zlepší ekonomickou bilanci provozovatele. Přesto žádnou svou finanční spoluúčast nenavrhnul.

Náklady podle předloženého projektu jsou odhadovány na zhruba 30 mil. Kč (zřejmě bez DPH), což se na první pohled u stavby tohoto rozsahu zdá jako částka značně vysoká, a je legitimní se ptát z jakého důvodu. Pro srovnání, celá stavba stávajícího stadionu vyšla na 48 výše zmíněných mil. Kč bez DPH. Avizovaná žádost o dotaci bude pravděpodobně podána do této výzvy, která slibuje proplatit 70% uznatelných nákladů, nejvýše však 15 mil. Kč, takže by město doplácelo taktéž 15 mil. Kč. Ale ono až tak nezáleží, jaká část by šla ze státního a jaká z městského rozpočtu, celé by to zaplatil český daňový poplatník.    

Diskuse mezi zastupiteli znovu odkryla, že si v našem městě sportovci z pozice zastupitelů navzájem přihrávají peníze občanů. Pokud proti záměru nalít další miliony do zimního stadionu argumentoval fotbalista, bylo mu připomenuto, že jejich klub využívá fotbalový stadion a dostává na jeho údržbu každoročně dotace. Pokud se ozval bývalý ředitel Areálu sportu, tak se dozvěděl, že i do firmy pod jeho vedením tekly miliony. Starosta jim tak připomněl, že plánovaná investice do rozšíření zimního stadionu je projevem systému, z něhož sami profitují, takže nemají žádné morální právo jej zpochybňovat.

Navíc žádný zastupitel nevznesl principiální protest v tom smyslu, že další investice do zařízení je popřením definičních znaků koncesní smlouvy, v níž mají být podnikatelská rizika, včetně nebezpečí dodatečných investic, převedena na koncesionáře. Nejnaléhavěji zaznívaly obavy fotbalistů, aby na ně taky zbylo. Vedení města totiž plánuje do stejného dotačního projektu podat ještě jednu žádost, a to na přesun zázemí na fotbalovém stadionu do prostoru naproti tribuně a na zbudování vytouženého wellness. Fotbalisté považují oba záměry za konkurenční, protože podle nich může poskytovatel dotace ve městě velikosti Bystřice podpořit jen jeden projekt a při tom upřednostnit zimní stadion. I kdyby byly ovšem úspěšné obě žádosti, je tu ještě nejistota ohledně stavu městského rozpočtu, který nemusí být schopen pokrýt v jednom roce náklady na dvě tak velké investice.  

Krom starosti o finance ovšem nikdo nepoložil ty úplně fundamentální otázky, především proč nemůže stadion fungovat dále v současné dispozici a jaké má skromnější zázemí negativní dopady na výkony hokejistů. Všeobecně byla cítit nálada, že když na to dostaneme slevu (dotaci), tak to přece postavíme.   

Místo okamžitého opuštění záměru byl výsledkem diskuse závěr, že zastupitelé obdrží základní informace o projektu, a pokud většina z nich nevyjádří naprosto jednoznačný nesouhlas, bude žádost podána. Následně, jestliže bude úspěšná, budou zastupitelé v souladu se svými zákonem svěřenými pravomocemi rozhodovat, zda se investice uskuteční. Významnou roli v jejich rozhodování může hrát skutečnost, že od letošního roku, tedy po odeslání poslední splátky, ztratí město nejdůležitější nástroj k vymáhání řádného plnění povinností koncesionářem: zastavení plateb. Pakliže se mu přestane provozování stadionu ekonomicky vyplácet, bude ho od ukončení nájemního vztahu odrazovat už jen bankovní záruka ve výši 2 mil. Kč. Je nejvyšší čas, aby odpovědní úředníci ověřili její platnost.