Sociální bydlení pro bohaté

Na začátku industrializace Čech a Moravy si Bystřice nad Pernštejnem vytáhla krátkou sirku: minimum nerostných surovin, málo manufaktur, které by se mohly přeměnit na továrny a železniční spojení až v roce 1905, kdy už byla jádra průmyslových center dávno etablována jinde. Dařilo se tu jen lnu a ovcím, jenže nízkoprodukční tkalcovství a soukenictví, vzdálené od zákazníka, se nepodařilo transformovat do textilního průmyslu, který byl i tak značně krátkodechým oborem, jak se ukázalo ve 30. letech minulého století v Sudetech. Naše město si tak neprošlo přirozeným socioekonomickým vývojem, při němž podíl drobných živnostníků a řemeslníků klesal ve prospěch dělnictva. Naopak bylo spíše zdrojem pracovní síly pro průmyslové podniky v jiných částech monarchie. Početnější dělnická třída sem byla vložena uměle až v období od 50. let minulého století v souvislosti s otevíráním uranových dolů.

Neorganický a opožděný přechod od preindustriální k industriální společnosti dodnes poznamenává charakter našeho města a jeho obyvatel. Jednou z nejvíce postižených oblastí života je bydlení. Jelikož proces urbanizace, tedy změna způsobu života od venkovského k městskému, byl opožděn, nevznikly v Bystřici čtvrti bytových domů v soukromém vlastnictví, jako třeba v Praze, Brně nebo Plzni. Až do 50. let tu dominoval venkovský typ bydlení ve vlastním domě se zahradou, a nenašli bychom zde ani jediný bytový dům. Ty sice komunisté majitelům ukradli, znárodnili, jak oni říkali, ale po roce 1989 byly potomkům původních vlastníků v rámci restitucí vráceny a staly se základem trhu nájemním bydlením.

V době, kdy probíhala výstavba bytových domů v našem městě, bylo soukromé vlastnictví tohoto druhu zhola nemožné, a proto byly jejich investorem a majitelem státní podniky, organizace (např. školy) či Okresní podnik bytového hospodářství (OPBH). Až na odhadem nižší stovky bytů ve vlastnictví některých podniků a organizací, které byly privatizovány tehdejšími nájemci (zaměstnanci), skončily všechny bytovky v průběhu 90. let v majetku Bystřice nad Pernštejnem. A přestože tu v uplynulých třech dekádách vládly různé garnitury, žádná z nich nebyla ochotná privatizovat byť i jen část bytového fondu. Jelikož v našem městě neexistovaly ani žádné restituované činžovní domy, na rozdíl od ostatních sídel tu nemohl vzniknout klasický trh nájemním bydlením. Pohled do nabídek realitních serverů potvrzuje, že zájemci o nájemní bydlení jsou fakticky zcela odkázáni na město a jeho 1848 bytů. Pravidla nastavená pro jejich získání tak mají dalekosáhlé účinky na sociální strukturu společnosti, na lidi, kteří tu žijí, nebo naopak odcházejí.

Soukromý majitel si ze zájemců o pronájem, které osobně nezná, nevybírá ani tak výší nájemného, jež bývá pevná, ale spíše podle informací o ekonomickém a rodinném zázemí. Pokud by vybral špatně, slouží k ochraně jeho zájmů a majetku jistota (dříve „kauce“), z níž si může strhnout především dlužné nájemné. Jako maximální výši jistoty občanský zákoník stanovuje trojnásobek měsíčního nájemného, a to proto, že tato sazba je považována za kompromis mezi ochranou pronajímatele na jedné straně a celospolečenskou potřebou zajistit přístup k bydlení i osobám s nižšími příjmy na straně druhé. Zákonodárci tedy vychází z předpokladu, že platba předem převyšující trojnásobek nájemného je nelegitimní překážkou při uspokojování bytových potřeb. Představitelé našeho města mají opačný názor.

Z jejich pohledu má zákonná úprava jistoty dva zásadní nedostatky. Jednak by s ohledem na výši nájemného v městských bytech od nájemce nezískali ani 10 tis. Kč, jednak musí být ke složené jistotě připisovány úroky, což je považováno za technicky náročné. Rada města se tak s účinností 1. ledna 2021 rozhodla jistotu nevybírat a místo ní se spoléhá výhradně na předplacené nájemné, které není úročeno a minimální hodnota byla stanovena na 30 tis. Kč. Z částky složené nájemcem jsou postupně odepisovány měsíční nájemné i zálohy na služby. Vedle záruky že nájemce bude plnit své povinnosti, má ovšem předplacené nájemné ještě jednu, mnohem závažnější úlohu. Při splnění dalších podmínek je jediným kritériem pro hodnocení žádostí. Princip „vyšší nabídka bere“ zcela zásadně snižuje prostor pro korupci a manipulaci výběrovým řízením a přispívá k férovosti procesu, na druhou stranu nutí zájemce vynakládat jednorázově částky, které jsou mimo racionální poměr k výši nájemného.

Z dat poskytnutých městským úřadem vyplývá, že soutěže jsou vyhlašovány vždy na 8 volných bytových jednotek o různé dispozici. V dubnu 2020 u bytů s dispozicí 1+1 činila nejvyšší nabídka předplaceného nájemného 169 176 Kč, nejnižší 130 000 Kč, u 2+1 nejvyšší 500 000 Kč a nejnižší 35 000 Kč a u 3+1 nejvyšší 120 518 Kč a nejnižší 41 000 Kč. O rok později, v dubnu 2021 byla u bytů 1+1 nejvyšší nabídka 500 001 Kč a nejnižší 40 000 Kč, u 2+1 nejvyšší 500 001 Kč a nejnižší 60 000 Kč a u 4+1 nejvyšší 719 000 Kč a nejnižší 30 000 Kč. V únoru 2022 u 1+1 nejvyšší 500 000 Kč a nejnižší 30 000 Kč a u 2+1 nejvyšší 800 000 Kč a nejnižší 20 000 Kč. V březnu 2022 bylo u 1+1 nabízeno nejvíce 400 000 Kč a nejméně 30 000 Kč, u 2+1 nejvíce 952 000 Kč a nejméně 0 Kč a u 3+1 nejvíce 682 000 Kč a nejméně 30 000 Kč.

Jelikož jeden zájemce obvykle podává několik žádostí na různé byty, město ne vždy získá částku odpovídající nejvyšší nabídce. Když si vítěz vybere jeden byt, u ostatních činží se na první místo posouvá druhý, nebo i třetí v pořadí. Pokud se však jedné soutěže účastní až dvě desítky osob, nemohou být uspokojeni všichni. Navíc zájemci nabízí tak extrémní částky, že se jim z nich nájemné a zálohy odmazávají deset dvanáct i více let, během nichž tuto bezúročnou půjčku městu požírá inflace.   

Systém rozdělování městských bytů užívaný v Bystřici nad Pernštejnem tak dovoluje získat vlastní bydlení jen osobám, které mají úspory v řádu stovek tisíc korun, nebo mají dostatečně vysoké a stabilní příjmy, aby mohly čerpat úvěr. Lidé s nejnižšími nabídkami jsou prakticky bez šance, přestože nejnižší přípustné předplacené nájemné je nejméně trojnásobkem zákonem povolené jistoty. Vzhledem k tomu, že samospráva nemá žádná pravidla pro přidělování sociálních bytů, stává se předplacené nájemné nepřekonatelnou překážkou pro nízkopříjmové skupiny, jimž by s následným placením nájemného už pomáhala státní sociální podpora. Přitom z historických důvodů v našem městě neexistuje trh soukromým nájemním bydlením, kde by k získání bytu postačovalo složení nižší jistoty.

Vznikla nám tu tak znepokojivá situace, kdy k získání netržního, téměř sociálního nájemného je nutné jednorázově vydat statisíce. Sociální bydlení pro bohaté. Vítězem jsou ti, kteří drží byty už desítky let, zatímco potenciální přistěhovalci nejspíše zakotví jinde, jak potvrzují údaje o setrvale klesajícím počtu obyvatel. K nutné nápravě těchto deformací je nutné iniciovat vznik trhu soukromými nájemními byty prostřednictvím částečné privatizace bytového fondu. U zbývajících městských bytů pak opustit systém předplaceného nájemného, vrátit se k zákonné jistině a o vítězi rozhodovat losováním. Nebo jako minimální předpoklad aspoň stanovit pravidla pro přidělování sociálních bytů. Bez těchto kroků Bystřice promešká čas, kdy je ještě atraktivní pro mladé lidi s perspektivou, ale bez úspor, a bude se stávat skanzenem.