Příběh s ponaučením

Dnes si povíme příběh ze života. O tom, jak jeden vlastník nemovitosti v Domaníně nečetl úřední desku a dnes se nemůže k domu dostat autem.

Po několika odkladech město v loňském roce konečně zahájilo stavbu chodníku podél průtahu Domanínem. Zakázka byla bez soutěže zadána městské společnosti TS města za 5 mil. Kč s DPH. Práce, které měly trvat čtyři měsíce, se však v roce 2024 dokončit nepodařilo, a tak jí byl termín prodloužen do konce letošního září. Během stavby se objevila potřeba provést vícepráce v hodnotě 0,25 mil. Kč, které souvisely s dodatečným odvodněním podmáčených ploch a se změnou prostorového a materiálového uspořádání zastávky. Z povahy víceprací je evidentní, že se nejednalo o problémy náhle vzniklé a nepředvídatelné, ale o věci, které mohla a měla upravovat projektová dokumentace dodaná novoměstskou firmou Envigest.

V průběhu provádění díla přijela do Domanína majitelka jednoho domu naproti hospodě, který zdědila a využívá občasně jako chalupu. Na místě zjistila, že historický příjezd k nemovitosti nacházející se na pozemku města byl zčásti odbagrován, a to takovým způsobem, že se vjezd stal pro současné osobní automobily obtížně použitelným a pro zásobování (tuhá paliva, stavební materiál…) zcela nepoužitelným.

Vědoma si zásadní důležitosti vjezdu pro svou nemovitost, požádala majitelka již v roce 2011 město o jeho odprodej. Tento návrh nebyl akceptován, a to především proto, že již tehdy existoval plán využít jej pro umístění chodníku. Majitelce se však podařilo aspoň získat právo přístupu ke svým nemovitostem zapsané v Katastru nemovitostí. Nelze tedy říct, že by byla ohledně ochrany svých práv lehkovážně pasivní. Současné situaci se však patrně mohla vyhnout, pokud by se aktivně zapojila do stavebního řízení.

Napojení stávajícího vjezdu na nový chodník by přirozeně mělo být řešeno v projektové dokumentaci. Jak je všeobecně známo, v Bystřici se politici a úředníci odpovědní za stavební projekty snaží z procesu přípravy projektové dokumentace důsledně vyloučit veřejnost včetně osob, které v místě projektu žijí (např. u rekonstrukcí ulic) nebo které mají stavební dílo užívat (např. u sportovních zařízení). Ve snaze usnadnit si práci spoléhají na to, že projektant navrhne stavbu způsobem, který bude splňovat potřeby uživatelů a odpovídat podmínkám místa. To se ovšem stane málokdy, protože projektant nemá potřebnou místní znalost. V projektové dokumentaci tak vznikají chyby, které jsou buď sanovány vícepracemi při realizaci, nebo zůstanou bez korekce a natrvalo sníží užitnou hodnotu díla.

Kvůli uzavřenosti projektové činnosti před vlivem „laiků“ tak majitelka neměla možnost ovlivnit podobu sjezdu ve fázi, kdy by to bylo nejjednodušší, tedy během tvorby projektové dokumentace. Nicméně jakožto vlastník nemovitosti dotčené stavbou mohla vůči projektu z pozice účastníka řízení uplatnit námitky. Vzhledem k délce chodníku a s tím spojenému vysokému počtu dotčených osob však stavební úřad neinformoval účastníky jednotlivě dopisem, ale využil možnost uveřejnit oznámení na úřední desce. Jelikož ale majitelka úřední desku nesledovala, s projektem se nemohla seznámit, námitky nepodala a nyní obtížně řeší důsledky. 

Bezodkladně po zjištění terénních úprav se majitelka začátkem září zúčastnila kontrolního dne, kde vznesla své výhrady. Projektant obratem navrhl řešení, s nímž nesouhlasila, ale které bylo nakonec realizováno a spočívalo v úpravě sklonu a dosypání zeminy. Nejenom že tím nevyřešil problém se zúžením vjezdu, ale ani dosypání nezhutněné zeminy na místo, kde byl předtím terén nejméně století hutněný pojížděním nejrůznějších vozů, nemohlo být trvanlivé. Nicméně touto úpravou byl ze strany města problém považován za vyřešený, chodník v místě dokončen a stavební práce pro rok 2024 uzavřeny. Přestože se majitelka na představitele města od září obrátila několika dopisy a byl dostatek času zprojektovat a uskutečnit potřebné úpravy, do prosince se ničeho hmatatelného nedočkala. Jednoduše se s ní pokusili klasicky vyběhnout. Jenže to majitelku trochu podcenili.  

Ta, když dosavadní postup k ničemu nevedl, rozhodla se požádat o projednání věci zastupitelstvo. Využívání tohoto práva se představitelé Bystřice snaží bránit a záležitosti zastupitelům buď vůbec nepředkládají, nebo je odsunují v programu někam do diskuse, aby zapadla. V tomto případě majitelka o svém problému informovala i jednotlivé zastupitele, a jelikož některé z nich zaujala, dosáhla projednání na nejbližším zasedání v prosinci, ale opět jen v diskusi, v níž nejsou přijímána závazná usnesení. Přitom jejím cílem nepochybně bylo, aby zastupitelstvo uložilo orgánům města ke splnění nějaký úkol a stanovilo pro něj lhůtu.

Na prosincovém zasedání se nad předloženým bodem rozvinula dlouhá diskuse, v níž starosta a místostarosta hned na začátku navrhli, že na jaře, až klimatické podmínky dovolí, bude terén ve vjezdu znovu upraven tak, že ve srovnání s původním stavem se jeho parametry nezhorší. Vzhledem k tomu, že představitelé města svou nečinností od září demonstrovali minimální ochotu dosáhnout funkčního řešení, majitelka nemovitosti byla k jejich příslibu nepřekvapivě skeptická a trvala na obnovení minimální šířky „vozovky“ 2,5 - 3 m, když po úpravách tato podle jejího měření dosahuje pouze 2,14 m. Toto nejsou nikterak šokující požadavky a v rámci dopravních staveb jsou pro zajištění vstřícnosti účastníků řízení běžně vjezdy upravovány na náklady investora, a to v mnohem větším rozsahu, než je bezprostřední dotčení stavbou. Případně jsou aspoň dimenze chodníku uzpůsobeny tak, aby zůstala zachována funkčnost vjezdu. Pokud však člověk není kamarád, jehož zájmy zástupci města ochrání i bez výzvy, musí tuto kartu hrát už v rámci stavebního řízení, které, jak již víme, majitelka promeškala, a tím ztratila vyjednávací sílu. V tuto chvíli tak zástupci města trvají na tom, že zde chodník bude mít šířku 1,5 m, byť na jiných místech akceptovali skromnější rozměry.

Faktem přitom je, že existující vjezd svými parametry naprosto neodpovídá současným dopravním potřebám a vyžaduje zásadní úpravu, kterou by mělo, jako v jiných obdobných případech, z pozice vlastníka pozemku zajistit město, když už parcelu odmítlo majitelce sousední nemovitosti odprodat. Naopak potíže majitelky nemohou vyřešit hraběcí rady, např. že má příjezdy a zásobování organizovat podle počasí, protože její příjezdová cesta holt bude mít z vůle „města“ i v 21. století sjízdnost stejnou jako v roce 1850.                

I tentokrát v diskusi ze strany zastupitelů zaznělo, že záležitost nespadá do působnosti sboru, a proto by se jí vůbec nemělo zabývat. Přitom zastupitelstvo je nejvyšší orgán města, jako takový dohlíží na činnost ostatních orgánů (mimo jiné volí a odvolává radu města včetně starosty) a do jeho kompetence tak fakticky spadají všechny záležitosti samosprávy. Je v této souvislosti pozoruhodné, že zavádějící tvrzení o nepříslušnosti prezentovala doktorka práv, jejímž slovům má člověk tendenci důvěřovat.  

Jaké si z příběhu jednoho vjezdu odnést ponaučení? Především sledovat aspoň dvakrát týdně úřední desku, zajímat se, co se chystá a včas hájit své zájmy. A nespoléhat se v tomto na „odborníky“, kteří tyto zájmy jednak neznají, jednak nejsou motivovaní k nim přihlížet, protože za své zákazníky považují zástupce investora, nikoliv dotčené osoby.