Poďte s náma šlapat zeli

I méně pozorný Čech si toho již jistě všimnul: současná vládnoucí garnitura nedělá politiku, ale permanentní marketingovou kampaň. Ochrana byznysových zájmů majitele hnutí ANO natolik vyčerpává všechny zúčastněné, že už jim nezbývá čas ani energie na věci, které by byly přínosné pro občany. Ještě tak nějak fungují přerozdělovací systémy, dotace a důchody, které jsou zásadní pro nákup voličů, ale jinak veřejná správa není schopna realizovat rychle a bez problémů žádný větší projekt. Stále horší výsledky maskuje marketingová mlha předstíráním horečnaté činnosti. Oč více mluví Ťok o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, o to méně otevírá dálnic. A tak je to se vším. Prý prosadíme, znovelizujeme, vyjednáme, rozhodneme…řeči, řeči, řeči…a výsledek nikde. Mnoho pohybů, žádný posun. Permanentní přešlapování na místě ve stále rychlejším tempu. Šlapání zelí.   

Dění kolem místní sokolovny vyvolává nepříjemný dojem, že se bystřická koalice inspirovala na vládní úrovni a také prodlužuje provizorium imitováním činnosti. Většině zastupitelů vlastně vyhovuje současný stav plíživého rozkladu, protože udělat se stavbou cokoliv (s výjimkou zbourání bez náhrady) by bez šance na dotace stálo desítky milionů z rozpočtu města, které raději utratí za něco jiného. Proto když se na přelomu roku otázka budoucnosti sokolovny vrátila do veřejného prostoru, nepřišla vládnoucí většina s žádnou jasnou odpovědí. Místo ní začal starosta organizovat anketu mezi zastupiteli s cílem zjistit jejich představu nejenom o sokolovně, ale obecně o investičních prioritách pro následující roky. Dotazníkové šetření s otevřenými otázkami nemohlo kvůli různým představám zastupitelů dát jednoznačný podklad pro budoucí rozhodnutí, leč umožnilo vykazovat činnost. A třeba doufat, že téma zase na několik let usne.

Konání ankety oznámil starosta 12. února na zasedání zastupitelstva. Na následujícím zasedání přesně o měsíc později představil krátké shrnutí došlých odpovědí. Závěrečné podrobné hodnocení nemohl předložit již z toho důvodu, že neobdržel reakce 5 zastupitelů z 22 obeslaných (sebe zřejmě do šetření nezahrnul). Jako další krok má v plánu závěry ankety zaslat každému členovi zastupitelstva, aby se k nim mohli všichni ještě vyjádřit. Z logiky věci by pak mělo následovat nové hodnocení a tím už by to snad mohlo skončit, aby se tu nerozběhl nekonečný příběh vyjádření-hodnocení-vyjádření… 

Ze starostova pohledu, jak jej prezentoval, první fáze šetření zatím příliš neobjasnila, jaká vůle v jednotlivých věcech v zastupitelstvu převažuje, neboť řada odpovědí skončila víceméně remízou. Třeba u otázky, zda vyhlásit k problematice sokolovny anketu občanů bylo 8 pro a 9 proti. Pokud odhlédnu od obecných negativních důsledků referend a pseudoreferend na zastupitelskou demokracii, v tomto konkrétním případě, a po zkušenosti s průzkumem mezi zastupiteli, jsem skeptický, zda může všeobecná anketa poskytnout jednoznačná vodítka. Jsem přesvědčen, že vybrat jednu z možností je úkolem zastupitelů, kteří mají možnost opatřit si potřebné informace pro posouzení věci v širším kontextu a za rozhodnutí také ponesou odpovědnost.     

Jenže určit podle ankety, jaké řešení by u nich při hlasování převážilo, se prakticky nedá, a to především kvůli způsobu kladení otázek. Účastníkům šetření bylo dovoleno volit mezi ano a ne u každého z navržených řešení, která se přitom navzájem vylučovala. K získání jasnějších závěrů by přitom museli vybírat ze všech představených alternativ jen jednu. I tak ovšem příznivce zachování sokolovny výsledky průzkumu asi nepotěšily. Pro opravu stávající budovy byli jen 2 zastupitelé, 9 proti, naopak pro zbourání a nahrazení stavbou s jiným využitím bylo 7 (proti 6). Pro zbourání bez náhrady 3, proti 8. Z toho vyplývá, že v zastupitelstvu rozhodně nepřevažuje názor, že má sokolovna historickou a architektonickou hodnotu, která by vyžadovala její zachování. Vzhledem k tomu, že pro návrat k projektu sportovního a volnočasového centra z roku 2016 byl jen jeden (proti 9), lze usuzovat, že nejbližší je zastupitelům idea demolice a využití pozemku k něčemu jinému než sportování. Zda uvedli v šetření nějaké konkrétní představy, starosta na zasedání neprozradil, ale například jedna zastupitelka navrhla denní stacionář pro seniory, tedy zařízení, kam by rodiny umisťovaly své starší členy na dobu, kdy jsou ostatní v zaměstnání.

V této souvislosti by zastupitelé museli posoudit, zda vybudování centralizovaného ústavu nejde proti současné sociální politice státu, která se naopak snaží prostřednictvím příspěvků na péči a podporou asistenčních služeb decentralizovat starost o chronicky nemocné seniory a udržet je v domácím prostředí. S ohledem na velikost skupiny potenciálních klientů se také nezdá pravděpodobné, že by takové zařízení účelně využilo pozemky sokolovny o výměře 2800 m2.

Anketa se neomezovala jen na problematiku sokolovny. Zastupitelé se vyjádřili také k záměru výstavby domu pro seniory, který měl podporu 17 hlasů a nikdo nebyl proti. Existující projekt soukromého investora, jemuž zastupitelstvo již dříve vyjádřilo podporu, zatím naráží na potíže s hledáním dotačních prostředků na výstavbu i následný provoz. Jednoznačný výsledek šetření vedl starostu k závěru, že pokud by soukromá společnost ztratila o projekt zájem, uskuteční jej město.

Další otázky se týkaly wellness centra. Původně mělo být součástí rozsáhlého projektu, který zahrnoval třeba i přesun fotbalových kabin nebo rekonstrukci hospody, přičemž provoz zařízení včetně Sporthotelu měl v koncesním řízení přejít na soukromou firmu. Přes počáteční optimismus se před komunálními volbami záměr ukázal jako příliš kontroverzní a byl potichu odložen, ale ne zapomenut. Anketa jej mohla vrátit mezi priority, což se stalo tak napůl, když 11 zastupitelů (proti 2) podpořilo myšlenku vybudovat jen samotné wellness. Zcela zavržena však nebyla ani možnost projekt realizovat víceméně v původním rozsahu postupně podle dostupnosti dotací a finančních možností města.

Zastupitelé měli možnost vyslovit se i k tomu, jak pokračovat při obnově kulturního domu, kde bylo v předchozích letech rekonstruováno foyer, restaurace, fasáda i zázemí pro účinkující. Pro komplexní obnovu velkého i malého sálu se jich vyslovilo 7 (proti 6), zatímco možnost provádět jen běžné opravy podpořilo 10 dotazovaných (proti 6). V anketě byl i prostor pro návrhy, jak by mělo být v budoucnu provozováno problematické Centrum Eden. Co s ním, to je otázka důležitá a současně ne úplně jednoduchá, a proto se těším, až budou nápady zastupitelů prezentovány veřejnosti.

Podle starostova příslibu v březnovém Bystřicku budeme o výsledcích šetření po doplnění a opětovném vyhodnocení informováni. I z předběžných závěrů však lze vyvodit, že pozice příznivců zachování sokolovny není jednoduchá, když je ji nejméně 7 zastupitelů ochotno obětovat nové stavbě. Ve světle těchto zjištění se proto název sobotní výstavy SOS SOKOLOVNA nezdá až tak nadsazený. Na zasedání zastupitelstva nesl starosta Pačiska nelibě, že ve věci sokolovny začala „velká hra o Bystřici“, v níž se angažují lidé z cizího kraje. Cizí nebo domácí, zájem odborníků bychom měli vítat, protože nám mohou pomoci objasnit, zda je tato stavba skutečně cenná. A především jejich aktivity nijak neumenšují pravomoc bystřických zastupitelů provést konečné rozhodnutí.