Kořeny Fiaska

„Pevně věřím, že je to projekt samofinancovatelný.“ Karel Pačiska, Diskusní fórum města Bystřice nad Pernštejnem, 1.2.2012 16:20:24

„Pokud se vše bude dělat správně a na odborné úrovni, k žádné ztrátě nedojde.“ Karel Pačiska, Bystřicko II/2012, s. 4.

„Pokud naznačujete, že město nemá jinou možnost, jak zachránit školní statek, než projekt za 130 mil. Kč, pak se mýlíte. Lze provést prostou rekonstrukci, rozloženou do několika let.“ Jaroslav Švestka, Diskusní fórum města Bystřice nad Pernštejnem, 3.2.2012 10:00:19

V době, kdy byly tyto výroky publikovány, do zahájení zadávacího řízení na stavbu Centra zelených vědomostí (CZV) zbýval téměř rok a bylo tedy ještě možné projekt upravit, či od něj zcela upustit. Představitelé města však byli zcela oddáni koncepci vypracované Michalem Burianem, protiargumenty ignorovali a odmítali uvést podrobnosti, především předpokládanou ekonomickou bilanci při provozu zařízení. Takže když jsem v reakci na výše citovaný výrok starostu žádal o osvětlení, na čem se jeho víra zakládá, otázka zůstala bez reakce.

Vizi Centra zelených vědomostí poprvé veřejnosti představil v polovině roku 2012 v sérii článků v Bystřicku budoucí jednatel zařízení Burian, ale i on se důsledně vyhýbal ekonomické dimenzi projektu. Stejně jako představitelé vládnoucí koalice také on za hlavní cíl označil záchranu historicky cenné stavby hospodářského („panského“) dvora. Ve skutečnosti budova nikdy nebyla památkově chráněna a ani projektanti, ani reprezentanti města ji fakticky za cennou nikdy nepovažovali, protože stavbu ani zvnějšku nevrátili do historické podoby a dnes najisto počítají s vestavbou ubytovacích kapacit do podkroví, čímž se od dávné předlohy zásadně odchýlí i vizuálně dominantní střecha. Po celou dobu to tedy nebylo nic více než starý dům, kterých jsou v Bystřici desítky.

Legendy o záchraně odkazu předků se dosud důsledně drží starosta, naposledy v červencovém Bystřicku, a není se čemu divit. Všechny ostatní deklarované cíle, např. mohutný rozvoj turismu na Bystřicku, zapojení drobných podnikatelů nebo ekonomický profit ze zemědělské činnosti, totiž skončily spektakulárním fiaskem. Záchrana hodnotné budovy tak zůstává posledním stéblem, kterého se dá držet aspoň před lidmi, kteří nepostřehnou, že současný dvůr prošel tak dramatickou stavebnětechnickou úpravou, že už je jenom volnou variací toho, co začátkem 19. století naši předci zbudovali. Hořce úsměvné potom je, jak se historickou hodnotou zaštiťují ti samí lidé, kteří např. zateplením, okny a povolením přístavby sousedního objektu zničili budovu Záložny (městského úřadu).

Jednou z podstatných složek projektu, která mu pomohla získat status strategického projektu a konkurenční výhodu před ostatními zájemci o dotaci, měla být interaktivnost expozic, překračující možnosti tradičních muzeí. Jenže nakonec se polehávání návštěvníků v dobových kostýmech na pohovce v bytě správce statku nekonalo, ukázky práce truhláře a kováře byly výjimečné a vlastního piva si zájemci také mnoho nenavařili. Místo toho, aby se příchozí aktivně zabavili, stali se pasivními pozorovateli oživlých exponátů, které jim předváděly tu „tradiční“ dožínky, tu Velikonoce. Přirovnání k chudému Disneylandem nakonec není zcela nepatřičné.     

Je otázka, zda bylo vůbec reálné od rezervovaných Čechů očekávat, že se převléknou za rolníka a budou provádět činnosti, které takový rolník obvykle vykonával. Spíše se potvrzuje podezření, že CZV bylo projektováno bez detailní představy o tom, co bude návštěvníkům nabízet a spoléhalo se na to, že se vším tím vybavením a prostory se časem „něco vymyslí“. To se nepodařilo a praktické fungování Centra zakrátko potvrdilo varování skeptiků, že se nepodaří vytvořit dostatečnou poptávku, která by pokryla enormní provozní výdaje.

V květnu 2012 odsouhlasilo 14 z 23 zastupitelů investici do CZV do značné míry jen na základě ničím nepodložených slibů starosty, že „ke ztrátě nedojde“, aniž by vyžadovali předložení věrohodných kalkulací, čímž se zpronevěřili povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Jestliže deklarovaným cílem bylo zachránit budovu hospodářského dvora, jeho přeměna na CZV byla jen jednou z dostupných možností. Jedinou výhodou tohoto projektu byla vysoká dotace, a proti ní měla být postavena řada nevýhod, především nutnost realizovat nákladné investice mimo budovu dvora (replika horácké vesnice, Ekopavilon…) a celý areál po dobu pěti let provozovat ve slíbeném rozsahu a s velmi omezenými možnostmi komerčního využití.

Bez započítání nákladů na projektovou dokumentaci stála realizace CZV 189,9 mil. Kč s DPH. Po odečtení dotace téměř 120 mil. Kč tak náklady pro městský rozpočet činily 70 mil. Kč. Vítězný dodavatel nacenil samotný panský dvůr bez exponátů, minipivovaru a moštárny na 60 mil. Kč s DPH. Jestliže by se bystřičtí politici rozhodli rekonstruovat jen hospodářský dvůr, velmi pravděpodobně by získal jinou, méně nákladnou podobu, přizpůsobenou jinému využití. Nicméně pokud by z nějakého důvodu byl realizován přesně tak, jak byl, zaplatilo by město o deset milionů méně, než kolik činila jen jeho spoluúčast k dotaci. Vedle toho bez přijetí dotace a omezení jejími pravidly by následně bylo možné zařízení provozovat s menší ztrátou.     

Případný pokus odbýt uvedené argumenty tím, že se jedná o informace, které nebyly zastupitelům v době rozhodování známé, nemůže obstát. Nejpozději ve chvíli, kdy schvalovali výběr dodavatelů a smlouvy, byl jednoznačně určen poměr mezi celkovou cenou, přislíbenou dotací a náklady na rekonstrukci samotného panského dvora, z něhož vyplývalo, že deklarovaný cíl záchrany statku lze dosáhnout laciněji. Tyto údaje, které lidem participujícím na tvorbě projektu musely být známy nejdéle v polovině roku 2012, si zastupitelé mohli vyžádat. Stejně tak pokud jim nebyly jasné důsledky dotačních podmínek na provozní náklady, měli se ptát a měli nárok potřebné informace obdržet. Už jen pochybnosti o dlouhodobých ekonomických dopadech CZV, šířící se mezi občany a vyjadřované např. na diskusním fóru města, měly vést k ostražitosti. Místo toho se místní politici a úředníci schovávali za různé instituce, které především kvůli čerpání dotace projekt posuzovaly, a spoléhali, že je nějací moudří byrokrati z Bruselu a jiných bájných krajů uchrání před tím, aby způsobili škodu. Nepochopili, že pokud je obec samosprávný celek, bránit zastupitelům činit špatná rozhodnutí může jen jejich rozum, píle, zodpovědnost a morálka, žádná instituce. Že projekt stojí a padá s lidmi, kteří jej realizují, na těchto stránkách potvrdil i Michal Burian.  

Svěření CZV k provozování soukromému subjektu je vhodnou příležitostí ke zhodnocení projektu. Po sedmi letech lze objektivně konstatovat, že obavy vyjadřované vysmívanými „teoretiky“, se zcela naplnily. Z veřejných prostředků bylo vyplýtváno přes čtvrt miliardy korun a žádný ze zamýšlených cílů nebyl naplněn. I ten, který měl k uskutečnění nejblíže, tedy přestavba jednoho starého domu, bylo možné realizovat s mnohem nižšími náklady. Centrum zelených vědomostí je fiasko a vizitka zastupitelů, kteří jej prosadili.