Každý dárek musí někdo zaplatit

V článku o závěrečném účtu města za rok 2020 byly představeny základní údaje o hospodaření Areálu sportu a kultury v loňském roce, které naznačovaly zlepšení ekonomických výsledků. Nedávno uveřejněná účetní závěrka nabízí detailnější vhled do toho, co se ve firmě dělo a jak to souvisí se všeobecným zdražováním v Česku.

Korporace vykázala výnosy 20,9 mil. Kč, ve srovnání s předchozím rokem jen o 1 mil. Kč nižší. Vzhledem k drastickým dopadům vládních restrikcí na ekonomický a společenský život překvapující údaj nyní osvětluje účetní závěrka. Lockdown se podle očekávání odrazil v poklesu tržeb za prodané služby o 1,8 mil. Kč na 7 mil. Kč i tržeb za prodané zboží o 1,1 mil. Kč na 2 mil. Kč. Z „kompenzačních“ vládních programů na udržení zaměstnanosti a na podporu sektorů gastronomie a ubytovacích služeb však vloni firma získala 2,2 mil. Kč. Tím jí byla nahrazena většina výpadku v tržbách ve výši 2,9 mil., a když se zohlední úspora 1,9 mil. Kč na materiálu, energiích, zboží a službách, kterých bylo z důvodu uzavření spotřebováno méně, vydělala společnost na omezení provozu 1,2 mil. Kč. Z jakého důvodu tedy skončilo hospodaření ztrátou 1,9 mil. Kč, meziročně nižší jen o 1 mil. Kč?

Příčina se nachází v personálních nákladech, které nekopírovaly trend u materiálu, zboží a energií a klesly jen o zanedbatelných 130 tis. Kč na 9,1 mil. Kč, přičemž proplaceno bylo jako v předkrizovém roce 2019 stejných 21 přepočtených úvazků. Pakliže dnes vidíme v české republice paralýzu pracovního trhu, která znemožňuje obsazení pozic vytvářejících přidanou hodnotu, mikropříklad Areálu sportu poodhaluje její zdroj: dotace na pracovní místa, které umožňují firmě zachovat nezměněný počet zaměstnanců, přestože tito vytvoří téměř o třetinu nižší výkony. Programy, obhajované nutností udržet vysoce specializované kádry po čas krátkodobého výpadku zakázek, tak ve skutečnosti měly za cíl zabránit sebemenšímu a sebekratšímu zvýšení míry nezaměstnanosti, a v důsledku nejvíce pomáhaly lidem, jejichž pracovní výkony byly již před tím diskutabilní.

V loňském roce Areál sportu v provozních dotacích celkem čerpal 11,4 mil. Kč, což mu pokrylo přesně 50% všech nákladů. Poměr mezi tím, co je firma schopna vydělat prodejem svých výrobků a služeb a částkou, kterou její fungování zachraňují daňoví poplatníci přes provozní dotace, dosáhl sice vloni extrému, nicméně ani 36% v předcovidovém roce 2019 nelze považovat za projev udržitelného hospodaření. Korporace především dostává každoročně do sportovní části dotaci prakticky ve stejné výši, jako je nájemné, které odvádí za sportovní halu, sportoviště a Sporthotel. Jejím úkolem je tak vydělat jen na provoz a údržbu, což se jí nedaří. Ještě výhodněji pro společnost je nastaven poměr v kulturní části, kde vloni proti nájemnému za kulturní dům ve výši necelých 800 tis. Kč stála provozní dotace 3,14 mil. Kč.

Zatímco tyto provozní dotace slouží aspoň jako stimul k provádění nějaké činnosti a jejich výsledkem je vznik nějaké hodnoty, vládní kompenzační platby a dotace na pracovní místa byly náhradami za vynucenou nečinnost; na jejich základě nebylo nic vyprodukováno. Babišův kabinet, neschopný zvládnout čínský virus jinak než lockdownem, se tak dostal do pozice, kdy musel zachraňovat jednotlivce i firmy tím, že posílal do ekonomiky desítky miliard korun. Jako protiváha těchto peněz však nebyla vytvořena dostatečná hodnota ve formě zboží a služeb, čímž se zboží a služby staly vzácnějšími než peníze a hodnota peněz poklesla. Viditelným symptomem tohoto procesu je zdražování.

Dalším důsledkem situace, kdy lidé dostávali peníze bez práce, a kvůli zavřeným obchodům a službám je neměli za co utratit, je dynamický růst úspor. Ten byl podpořen i rychlým zvyšováním platů ve veřejné správě, především ve školství a zdravotnictví. Během posledních dvou let se tak významně zvýšilo množství domácností, které řešily otázku, jak naložit s penězi, které se jim nahromadily na účtech. Kvůli nízkým úrokovým měrám, udržovaným centrální bankou, které nechrání před znehodnocení inflací, se řada z nich rozhodla využít bankovní zůstatky jako základ k hypotéce a investici do nemovitosti určené k pronájmu. Ceny nemovitostí, vyhnané do rekordních výší investory z řad lépe situovaných domácností, však řadě méně bohatých rodin znemožňují pořídit si vlastní bydlení. Vysoká poptávka po nemovitostech stojí rovněž za bezprecedentním růstem cen stavebních materiálů a i zde lze prapůvodní příčinu dosledovat ke způsobu, jakým se vláda ANO-ČSSD-KSČM snažila vypořádat s čínským virem a jako vedlejší produkt vyrobila inflaci.   

Peníze, které zaměstnanci dostávali bez práce, rozhodně neměly pozitivní dopad na pracovní morálku, protože to část z nich začala považovat za nový standard. Nyní požadují výplatu v podstatě už jen za to, že se dostaví na pracoviště. Přimět je k výkonům, které by se aspoň přiblížily předcovidovým úrovním, vyžaduje od zaměstnavatelů mnohem větší úsilí a hrozí nebezpečím, že zaměstnanec pracovní poměr ukončí. I brigádníci už považují řadu činností, které dříve běžně vykonávali, za příliš náročnou a hledají snazší výdělek.

Dotacemi na pracovní místa uměle udržovaná nízká nezaměstnanost nutí zaměstnavatele přetahovat pracovníky nabídkou vyšší mzdy, což společně s nižší produktivitou práce znamená růst nákladů, který je třeba přenést do cen výrobků a služeb. Ne vždy se to podaří a v takovém případě stojí podnik před rozhodnutím, zda ukončit činnost, nebo ji aspoň přenést do země s nižšími náklady. V každém případě je to další faktor, jímž peníze bez práce přispívají k inflaci.

Vedle výše popsaných negativních následků je naopak přínosem lockdownu, že jsme si, naštěstí jen v malém měřítku, vyzkoušeli praktické dopady tzv. základního nepodmíněného příjmu, který přepokládá rozdávání jedné pevné částky každý měsíc úplně všem bez vazby na to, zda člověk produkuje nějakou hodnotu odpovídající přijatým penězům. Nyní již bezpečně víme, že realizace tohoto nápadu by roztočila inflační spirálu, učinila chudé superchudými a zničila střední třídu. Pokud tedy člověk nepatří mezi 10% nejbohatších, kteří by lacino nakupovali od lidí v bankrotu, nemůže zodpovědně volit Piráty, již zavedení základního příjmu slibují.      

Ačkoliv nejviditelnějším důsledkem neschopnosti Babišovy vlády neutralizovat čínský virus bez paralýzy ekonomického života společnosti je nekontrolovaně rostoucí zadlužení státu, méně přímočaře se zvolené metody promítly i do hodnoty peněžního majetku každého občana. Příklad Areálu sportu ukazuje, že částky čerpané na podporu pracovních míst nebyly vůbec zanedbatelné a nahrazovaly podstatnou část neuskutečněných tržeb, nevytvořené hodnoty. Tak zásadní narušení tržních mechanismů nemohlo zůstat bez odezvy, která v tomto případě měla mimo jiné podobu inflace. Pro lidi, kteří oceňují korupční jednání současné vlády např. v podobě zvyšování důchodů a platů zcela bez ohledu na stav ekonomiky a státních financí, může být překvapující, že každý dárek má svou cenu. A že ji platí i oni.