Jakou bytovou koncepci?

Není v našem městě bohužel zvykem, aby zastupitelé seznamovali občany se svými názory na dlouhodobé směřování Bystřice. Jednou vyjevený názor může vyvolat nesouhlas a některé voliče odradit, takže mlčení je nejenom pohodlnější, ale i bezpečnější. Proti proudu se pustil v květnovém Bystřicku zastupitel Vít Novotný, který prezentoval svůj pohled na budoucnost bytů ve vlastnictví města. Pravidelného čtenáře těchto stránek asi nepřekvapí, že se v této věci neshodneme.

Z článku jsem nabyl dojmu, že se od Víta Novotného liším už samotným „světonázorem“, ideovým a hodnotovým zakotvením, konkrétně představou o tom, jakou roli ve vztahu k občanům mají hrát orgány obce. Zatímco on je blíže v Bystřici tradičnímu pojetí, že obecní orgány život v obci řídí, já zastávám názor, že úkolem orgánů obce je správa věcí a záležitostí, které jsou občanům obce společné. Řízení a správa nejsou jen různá slova pro tutéž činnost, tyto dvě aktivity se zásadně odlišují: zatímco řízení představuje rozhodování o druhých z pozice nadřízeného, podstatou správy je poskytování služby, a to v rozsahu a způsobem, o nichž rozhoduje klient. Důsledkem rozdílů základního prizmatu, jimiž na úlohu veřejné správy nahlížíme, jsou zákonitě odlišné závěry, k nimž dospíváme.

Především se tedy nedomnívám, že je úkolem orgánů obce regulovat prostřednictvím bytové politiky složení obyvatelstva po stránce etnicity nebo náboženského vyznání. Sama tato myšlenka je vysoce kontroverzní a třeba ombudsmana Šabatová by ji jistě označila za nepřijatelnou diskriminaci. Osobně ovšem považuji argumentaci diskriminací za podružnou a k nesouhlasu mě vedou jiné důvody. Na prvním místě je asi přesvědčení, že bychom měli přivítat kohokoliv, kdo je ochoten a schopen se začlenit do společnosti a být svému okolí přínosem, což jsou kvality, které se nedají při výběrových řízeních na byty zohlednit a nelze je ani ztotožnit s určitým etnickým původem či vyznáním. Úlohou místní samosprávy tedy není bránit jakémukoliv přistěhovalectví, ale vytvořit podmínky pro plnou integraci, což hlavně znamená u všech bez rozdílu důsledně vymáhat dodržování stejných pravidel.

Jistě, je tu také otázka imigrace velkého počtu lidí z kulturně odlišných regionů, ale její řešení leží na úrovni vlády a ústředních úřadů. I vzhledem k tomu, že česká azylová politika je přísná a imigranti vyhledávají spíše velká města, nevidím důvod přijímat opatření, která by Bystřici ochraňovala před neexistující hrozbou. Je však třeba brát v potaz, že koho do země ústřední úřady pustí k trvalému pobytu, ten má právo usazovat se na území státu kdekoliv se mu zlíbí. Legální možnosti obecních samospráv jim v tom bránit jsou minimální, a to bez ohledu, jak velký bytový fond spravují. O etnickém a náboženském složení obyvatel obce tak nerozhodují obecní orgány, ale ovlivňují ho vláda a parlament. Samozřejmě jen to té míry, jakou jim dovolí velké členské státy EU, které nám prostřednictvím orgánů EU vnucují svoji imigrační politiku. Ale to je na jinou debatu, takže raději zpět k Bystřici.     

Není žádným tajemstvím, že počet obyvatel Bystřice se v druhé polovině minulého století v krátké době zněkolikanásobil v důsledku masového přistěhovalectví. Pokud budeme považovat integraci těchto nových občanů za úspěšnou, proč se dnes obávat příchodu řádově nižších počtů lidí? A ne vždy přicházeli přistěhovalci z tuzemska, našli bychom i příklady cizinců, kteří se začlenili do společnosti, napadá mě třeba jeden jednatel největší bystřické továrny, nebo i jeden Novotného kolega ze zastupitelstva.

Přitom nyní jsme v situaci, kdy generace, která sem v 60. a 70. letech nárazově přišla za prací, dnes stejně nárazově vymírá, což spolu s vystěhovalectvím mladé generace znamená rychlý úbytek obyvatelstva. Jedním možným přístupem je se s tím smířit a časem zbourat část městských bytových domů, které zůstanou neobsazené. Já však soudím, že ještě není vše ztracené a naše město má potenciál stávající počet obyvatel dlouhodobě plus mínus udržet, za předpokladu, že politická reprezentace učiní kroky, které zlepší místní podnikatelské prostředí. Ve vztahu k udržení zaměstnanosti je základním předpokladem, aby město nevyužívalo rozpočtové zdroje a majetek k nekalé konkurenci nedotovaným soukromým podnikatelům a neničilo je. Větším firmám by zase pomohlo kvalitní spojení Bystřice s dálnicí prostřednictvím tzv. Severojižního propojení, které, jak už víme, v dohledné době nevznikne, pokud se bystřičtí politici nerozhodnou do něj investovat prostředky města.

Tato opatření jsou zacílena spíše na podporu tradičních oborů, ale v souvislosti s digitalizací téměř všech oblastí lidského života se otevírají nevídané možnosti v oblasti služeb. Díky dostupnosti, rychlosti a spolehlivosti internetového připojení je možné stále více služeb poskytovat dálkově, takže narozdíl od minulosti nemusí být dodavatelé služeb lokalizováni v místě jejich spotřeby. Zákazníky z Prahy, Brna, Ostravy nebo i Košic mohou obsluhovat pracovníci umístění v Bystřici. Klasickým příkladem jsou call centra, alias centra služeb, na něž se obracíme s žádostí o pomoc, a která mají dnes už téměř všechny větší firmy. Kvalitativně vyšší úroveň představují služby, které nejsou jen podporou jiné prodejní činnosti, ale jež jsou dálkově poskytovány kompletně, např. vedení účetnictví. A až se pro běžného zákazníka stanou dostupnými prostředky virtuální reality, škála elektronicky poskytovaných služeb se dále podstatně rozšíří. Prozíravé politické vedení by tedy nesledovalo jen strategii 20. století založenou na přilákání průmyslových provozů, ale vytvářelo by i podmínky pro rozvoj podnikání 21. století, jímž jsou služby poskytované přes internet.

Technologický pokrok v dohledné době významně změní i oblast dopravy. Příchod automaticky řízených vozidel umožní věnovat se během jízdy jiným činnostem, dokonce i spát. Každodenní dojíždění do zaměstnání např. do Brna tak přestane být únavným trápením a ztrátou času, čímž padne jeden z hlavních motivů pro změnu bydliště. Pokud bude Bystřice nabízet příjemné podmínky pro život, rozmach dálkově poskytovaných služeb a transformace dopravy mohou znamenat, že lidé nebudou mít důvod odsud odcházet za zaměstnáním.

Proto nepovažuji za nutné připravovat se na budoucnost, v níž bude Bystřice stárnoucím vymírajícím městem obehnaným zdí před příchodem kohokoliv zvnějšku. Jestliže však budeme přistěhovalcům klást příliš vysoké překážky, odradíme od příchodu i investory, kteří si sem budou chtít, ať se nám to líbí nebo ne, dovést klíčové odborníky, bez nichž nemohou svou firmu rozjet. Příliš horlivou přípravou na pesimistickou budoucnost sami sobě tuto pesimistickou budoucnost přivoláme.

Z těchto důvodů považuji za životně důležité, abychom nastavili podmínky přátelské k lidem, kteří chtějí do našeho města přijít a začlenit se do místní komunity. Vytvoření fungujícího trhu byty prostřednictvím privatizace faktického městského monopolu na nájemní bydlení považuji za základní z těchto podmínek. Nemyslím si, že lidé žijí v nájemních bytech jen proto, aby je mohli zprivatizovat, následně prodat a Bystřici opustit. Naopak věřím, že vlastnictví bytu je k našemu městu připoutá pevněji. Důvody pro privatizaci jsem podrobněji popsal již v článku zde.               

Součástí každé bytové strategie musí být i řešení problematiky tzv. startovacích a sociálních bytů. Startovací bydlení je určeno pro mladé, již ekonomicky aktivní lidi, kteří se chtějí osamostatnit, sociální bydlení pro sociálně slabé, kteří si nemohou bydlení obstarat jiným způsobem. Osobně nevidím důvod, proč zavádět institut startovacího bydlení, protože pokud je někdo ekonomicky aktivní, může si byt obstarat za standardních podmínek, a pokud ne a hrozí mu, že skončí na ulici, spadá pod působnost sociálního bydlení. Startovací byty jsou jen drahý úplatek jedné skupině voličů.

Co se týká sociálního bydlení, jeho cílem je pomoci člověku v potížích postavit se na vlastní nohy. Smyslem není izolovat ho od společnosti v nějakém ghettu na periferii, ale naopak jej socializovat a motivovat. Z toho tedy jednoznačně plyne, že sociální byty nemohou být budovány odděleně v blocích, ale musí být vyčleňovány v rámci a uprostřed bytového fondu. Od ostatních bytů přidělovaných standardním způsobem se neliší stavebnětechnickými parametry, ale prakticky jen platebními podmínkami. Ani ne tak výší nájemného, které je při 39 Kč/m2/měsíc v Bystřici standardně na úrovni sociálního bydlení, když třeba za byt 1+1 vychází na 1800 Kč/měsíc. Navíc na pravidelné platby nájemného a služeb lze čerpat přípatek a doplatek na bydlení. Tou hlavní překážkou, kterou má sociální bydlení odstraňovat, jsou vysoké vstupní náklady na jistotu („kauci“) a v případě Bystřice i předplacené nájemné.

Bystřická směrnice o pronajímání bytů sociální bydlení neupravuje, takže lze předpokládat, že v našem městě sociální bydlení poskytováno není. K čemu to vede si můžeme představit na příkladu člověka, který se vrací z výkonu trestu. Do vězení se dostal pro neplacení alimentů poté, co se vlastní nerozvážností dostal do dluhové pasti. Jinak se ale jedná o osobu trestněprávně bezúhonnou, společensky bezproblémovou a až do nástupu výkonu trestu zaměstnanou. I z těchto důvodů by jej bývalý zaměstnavatel přijal zpět, jenže propuštěný vězeň nemá kde bydlet, na složení jistoty a předplaceného nájemného nemá hotovost, nikdo mu nepůjčí a v důsledku městského monopolu v nájemním bydlení nemá ani možnost získat v Bystřici střechu nad hlavou u nějakého alternativního pronajímatele. Tento celkem bezproblémový člověk se tedy s vysokou pravděpodobností z našeho města buď odstěhuje nebo skončí na ulici.

Právě pro takové případy je nezbytné disponovat  sociálním bydlením, dostupným bez nutnosti složit předem jistotu a předplacené nájemné. Potřebným by byly přidělovány z aktuálně volných bytů ty méně atraktivní a snad jen vybaveny základním nábytkem. Není tedy nutné sociální byty předem nějak budovat, a není to ani žádoucí, protože cílem je znovu začlenit člověka do společnosti a toho se nedá dosáhnout sestěhováním lidí v nouzi na jedno místo, kde se uzavřou do sebe a vytvoří ghetto.

Na čem by tedy měla být založena bytová koncepce města Bystřice nad Pernštejnem? Zaprvé na postupné privatizaci poloviny bytového fondu, zadruhé na zvyšování nájemného na úroveň blízkou tržnímu, zatřetí na fungujícím systému sociálního bydlení, začtvrté na soustavných investicích do bytových domů. Třeba jsem naivní, když věřím, že naše město si může stávající počet obyvatel udržet a je tedy nutné rekonstruovat a modernizovat všechny byty, možná nakonec budeme muset část z nich zbourat a investice přijdou vniveč. Ale jedno se mi zdá jisté: pokud se začneme chovat jako město v úpadku a bez naděje, nakonec tak i skončíme…