Barák na vodstřel

Začátkem května vyskočil na idnes článek, který oznamoval, že bystřická sokolovna bude zbourána. Zpráva se opírala o prohlášení místostarosty Ondry, podle něhož k demolici dojde poté, co představitelé města odsouhlasí základní parametry zařízení, které sokolovnu nahradí. O dva týdny později přinesl informaci k témuž tématu i Deník, jemuž vyjádření poskytl starosta Horák. Ten probíhající přípravy demolice relativizoval tím, že o budoucnosti stavby rozhodne zastupitelstvo. Nicméně obě zprávy vyvolávaly dojem, že s možností zachování sokolovny, resp. její rekonstrukcí, vládnoucí koalice nepočítá.

Konfrontován s těmito zprávami na zasedání zastupitelstva v polovině června, starosta odmítl, že by zbourání označil za jistou věc, a místostarosta, jehož výroky byly jednoznačnější, zavádějící vyznění textu připsal ledabylé práci novináře. Díky oběma článkům se ovšem zastupitelé dozvěděli klíčovou věc, a sice že sokolové již netrvají na zachování budovy, které bylo oboustranně odsouhlasenou podmínkou při bezúplatném převodu do majetku městu. V tomto posunu hráli nepochybně zásadní úlohu otec a syn Kurfürstovi, toho času jednatel a starosta TJ Sokol Bystřice nad Pernštejnem, kteří si pozici v čele jednoty získali především díky významným úspěchům jimi vedeného oddílu šermu.

Četné medailové zisky jednak povzbudily ambice dovést bystřický šerm k ještě lepším výsledkům, jednak rozšířily ve veřejnosti povědomí o tomto sportu a přivedly do oddílu nové zájemce. Z kordistů se stal nejvlivnější oddíl bystřického Sokola, jehož zájmy jsou nyní formativní nejenom pro podobu samotné tělovýchovné jednoty, ale také pro osud sokolovny. A protože v současné stavbě nemohou kvůli prostorovým omezením ani po rekonstrukci fungovat v komfortu, který si představují, stala se preferovaným řešením demolice a výstavba zařízení nového. 

Přestože starosta trvá na tom, že možné jsou stále všechny varianty a definitivní vyberou zastupitelé, fakticky připravuje pouze novostavbu, neboť projektová dokumentace na rekonstrukci z roku 2016 je z jeho pohledu již nepoužitelná, vypracování nové nezadal a místo toho dal zpracovat návrh dispozičního řešení novostavby. Cílem je získat představu o prostorovém řešení, které by umožnilo návrat Sokola a současně nastěhování celého Domu dětí a mládeže. Přitom z článku na idnes i z diskuse na červnovém zasedání zastupitelstva je evidentní, že zastupitelé mají různé názory už jen na to, jak by budova měla být využívána a které organizace by v ní měly působit.

Například Základní umělecká škola přesunem z budovy u Polikliniky, která pro ni byla navržena, do přístavby u Základní školy Nádražní, která pro ni byla zrekonstruována, přišla o sál umožňující provádět zkoušky a koncerty větších těles, a taneční obor je odkázaný na prostory v kulturním domě, které si musí před každým cvičením připravit. Nelze dojít k jinému závěru, než že rekonstrukce přístavby na ZUŠ byla mizerně naprojektována, patrně v důsledku toho, že do projektu nebyly zahrnuty požadavky vyučujících. Kvůli šlendriánu tak dnes zařízení žije v provizóriu, které bude třeba nějakým způsobem napravit. Návrh včlenit ZUŠ do sokolovny namísto DDM ovšem u starosty narazil na rozhodný nesouhlas a i mírnější varianta umístit zde aspoň nejvíce postižené obory a zbudovat sál jako multifunkční, vedle sportu i pro kulturu, se setkala s chladným přijetím.

Mizerně navržená je ovšem i mateřská škola u Polikliniky, která nahradila ZUŠ. Třídy jsou příliš malé, takže na rozdíl od ostatních zařízení tohoto typu například neumožňují podávat jídlo přímo na místě a děti se kvůli němu musí přesouvat do jídelny. Bagatelizovat nedostatky obou staveb jako řešitelné „logistické komplikace“ a přirozený důsledek velikosti Bystřice, která si nemůže dovolit velkorysá řešení velkých měst, je chucpe. I malé město může mít provozně bezchybné budovy, pokud jeho politická reprezentace nezačne ledabylost v projektování považovat za normální.     

Poslední obsáhlejší zpráva ohledně budoucnosti sokolovny byla na těchto stránkách publikována v říjnu 2019, kdy zastupitelstvo vzalo na vědomí investiční záměr, který představoval alternativu k necitlivému projektu přestavby, a jehož smyslem bylo provést modernizaci vnitřních prostor při zachování vnější podoby budovy. Na tento krok měla navazovat příprava architektonické studie, jejíž zadání mělo odsouhlasit zastupitelstvo. Přestože tehdejší starosta Pačiska na zasedání zastupitelstva opakovaně ujišťoval, že probíhají jednání, na nichž obě strany slaďují požadavky na využití sokolovny, architektonická studie za více než 3,5 roku zpracována nebyla. A nabízí se otázka, zda se k ní představitelé města vůbec chtěli dopracovat.

V průběhu této doby ovšem sokolovna rychle chátrala, přičemž degradace dosáhla zlomového bodu v létě 2022, kdy byl z důvodu havarijního stavu střešní konstrukce vydán zákaz užívání sálu. Během následující zimy už nebyla budova ani temperována, natož vytápěna, což asi nejlépe dokládá, jak na radnici smýšleli o její perspektivě. Ať už byla devastace důsledkem neschopnosti, nebo úmyslu, společně s proběhlými komunálními volbami přinesla důležitou změnu: oproti výsledkům ankety z počátku roku 2019 se snížil podíl zastupitelů, kteří pochybují o nutnosti demolice. A vzhledem ke stavu budovy lze rovněž předpokládat nižší odpor veřejnosti k takovému řešení.

Směřují-li tedy kroky politické reprezentace k likvidaci budovy, hraje se nyní o to, co vyroste na jejím místě. Přestože je sokolovna jedním z mála příkladů hodnotné architektury na území města, starosta Horák odmítá jít cestou architektonické soutěže, protože jsou drahé a jsou s nimi potíže. Sice připouští, že o této možnosti nakonec rozhodne zastupitelstvo, ale opět prakticky koná tak, aby ji vyloučil. Už totiž angažoval konkrétního projektanta, který zpracovává návrh dispozičního řešení novostavby. Není jím nikdo jiný než architekt Vácha, autor zoufale průměrného návrhu rekonstrukce z roku 2016. Jeho klíčovou kvalifikací podle starosty je, že je „prověřený“ a Bystřici i samotnou stávající budovu už zná.

Váchovým úkolem nyní je rozvrhnout prostory požadované sokoly, primárně oddílem šermu, a k nim „přilepit“ DDM. Zatímco potřeby DDM zatím nejsou známy, ostatně jsou sekundární, sokolové pro sebe požadují primárně jeden velký sál pro šerm, který by mohli využívat i stolní tenisté. S ohledem na charakter těchto sportů má být jeho světlá výška do čtyř metrů, což nedovolí jeho využití jako univerzální tělocvičny nebo kulturního sálu. Mimo to už žádají jen kancelář a sdílenou zasedací místnost. Jelikož se oproti roku 2016 zredukovaly nároky na využití sokolovny, neboť skauti získali novou základnu a judisté vlastní tělocvičnu, bylo by patrně možné ve stávající budově, za podmínky výškového rozdělení sálu i tělocvičny na dvě patra, uspokojit požadavky Sokola i DDM. Důvodem pro demolici tak není nedostatek místa, ale stavebně-technický stav budovy.     

Dlouhá diskuse, která se rozvinula na červnovém zasedání zastupitelstva po strohé informaci starosty o tom, že postoj Sokola k demolici se změnil, dokládá, že o budoucnosti lokality panují mezi zastupiteli velmi odlišné představy. Za účelem nalezení kompromisu proto na září či říjen plánuje svolání neveřejného zasedání zastupitelů, kde by předložil návrh dispozičního řešení, který do té doby zpracuje architekt Vácha. Zatímco ale starosta bude mít svou variantu „vyfutrovanou“ architektonickou studií zaplacenou z veřejných peněz, zastánci jiných řešení budou mít zřejmě prázdné ruce. Je škoda, že tým kolem architekta Václavíka, který usiloval o obnovu stávající budovy, nepublikoval průběžné informace. Podklady pro tuto variantu i zprávy o průběhu jednání s představiteli města by mohly pomoci zastupitelům s rozhodováním.

V tuto chvíli se bohužel zdá, že Bystřice přijde o jednu z mála architektonicky cenných budov, kterou nahradí nějaká tuctová krabice navržená prvním architektem, co šel kolem. Snad aspoň z hlediska funkčnosti bude uspořádána lépe než mateřská škola či ZUŠ.