(Arte)fakt?

Hned na druhé straně dubnového Bystřicka mohlo čtenáři padnout do oka cosi, co není snadné kamkoliv zařadit. Náhodné setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole? Vtip? Artefakt!

Představení modelu objektu, který má být instalován v parku za bývalým městským úřadem na ulici Tyršova, je významným milníkem v několikaleté snaze vládnoucí koalice umístit do veřejného prostoru Bystřice další umělecké dílo. V roce 2022 v soutěži o návrh tohoto uměleckého objektu město neobdrželo ani jednu nabídku, v roce loňském jedinou. Tu, která byla vybrána k realizaci a jejíž vizualizaci vidíme v Bystřicku. Přestože na administraci zakázky byla angažována specializovaná firma, povědomí o jejím vyhlášení bylo ve veřejnosti mizivé, což aspoň částečně vysvětluje chabý zájem o účast. Roli mohly ovšem hrát i podmínky soutěže, především to, co bystřičtí politici požadovali. Srdce Evropy, které z tendru nakonec vítězně vzešlo, a jehož dominantní charakteristikou je překombinovanost, naznačuje, že nemuselo být snadné jejich představu naplnit.

Text v Bystřicku, který čtenáři objasňuje, co model představuje, je dlouhý a dokládá, jak komplexními úvahami byl tvůrce veden. Bez tohoto podrobného vysvětlení nebude po instalaci artefaktu naprostá většina kolemjdoucích schopna pochopit, co má tato věc představovat a bude ji vnímat jen jako svítící, zvuky vydávající atrakci. Jakousi zapomenutou součást lunaparku, který už dávno odjel. A pokud autor prezentuje artefakt i jako malý meditační prostor vyzývající k zastavení v uspěchané době, tento jeho záměr není s pouťovými efekty v úplné harmonii.

Umělecké dílo, především takové, které není určeno poučeným návštěvníkům galerií, nýbrž laické veřejnosti shodou okolností procházející kolem, musí být především srozumitelné. Jisté rozpaky v tomto ohledu může u diváka vzbuzovat i socha umístěná od roku 2022 v Parku horníků pod Poliklinikou. U ní ovšem k vysvětlení postačuje přečíst název Mizející horník, který na první pohled uměleckou pózu a demonstraci schopností práce s materiálem transformuje ve srozumitelný, částečně nostalgický hold konkrétní profesi, tak zásadní v určité fázi historického vývoje našeho města. S drobnou výpomocí názvem tak člověk chápe, proč socha vypadá, jak vypadá, i proč se nachází právě v Bystřici nad Pernštejnem. Diskobolos z roku 2009 na stadionu u Základní školy Nádražní od stejného autora je v obojím ještě přímočařejší, byť umělecky subjektivně o úroveň níže.  

Taktéž v roce 2022 byla v Parku miniatur instalována skulptura Viléma II. z Pernštejna. Na rozdíl od Mizejícího horníka s neobvyklým konstrukčním řešením je tato socha tradiční ve všech ohledech. Jako určitá fúze funerální plastiky a estetiky českých pohádek je naprosto srozumitelná a odpovídá kontextu lokality, která si neklade vysoké nároky na historickou přesnost.

Jistě lze namítat, že po Bystřici je rozmístěno více abstraktních uměleckých děl. Jedná se však o málo nápadné pozůstatky Slévárenských sympozií, velikostí a finančními náklady nesrovnatelné se Srdcem Evropy. V článku o artefaktu se starosta zapomněl zmínit o ceně díla, která je podle uzavřené smlouvy 1,4 mil. Kč (bez zahrnutí souvisejících úprav parku). A to už je výrazný posun směrem nahoru od Viléma II. z Pernštejna, který přišel na 400 tis. Kč (jen samotná socha bez instalace) i Mizejícího horníka s cenovkou 545 tis. Kč.    

Srdce Evropy, jak budu artefakt nazývat, protože mu ještě nebyl stanoven jednoznačný název, což souvisí s jeho překombinovaností a obtížnou uchopitelností, je především obrovské. A to ať už vyjdeme ze starostova textu v Bystřicku, kde psal o výšce 7 metrů, nebo smlouvy, v níž je uvedeno 5,5 metru. Oba zdroje se shodují na kruhové základně o průměru 6 metrů. Na této základně bude po obvodu umístěno dvanáct hvězd EU, které mají být patrně odpovědí na zadání soutěže „Bystřice je srdce ČR a ČR je srdce Evropy“. Je pozoruhodné, jak hluboko se po dvou dekádách strávených v Unii manipulativní zkratka „EU = Evropa“ zabydlela v kolektivním podvědomí.

Mimo hvězd má autor v úmyslu začlenit Evropu do díla i formou odlitku mapy z pryskyřice (nikoliv skla). Uvidíme, jak se vypořádá se skutečností, že Evropa zahrnuje třeba i Špicberky a Novou zemi a končí na Urale. Že budou návštěvníci šlapat po symbolech EU, patrně velkou nevoli nevzbudí, ale na podlaze mají být umístěny i erby (myšleno asi znaky) republiky, Bystřice a Moravy. V tomto případě už se Bystřice dostává do křížku se zákonem o užívání státních symbolů, který jednak určuje osoby oprávněné užívat státní znak, jednak stanovuje sankce v případě jeho nevhodného a nedůstojného užití. A rohožka opravdu není důstojné užití státního znaku.

Opět z pryskyřice, nikoliv skla, má být podle uzavřené smlouvy odlito také samotné rudé srdce (patrně opravdu ve tvaru lidského orgánu), které má viset uvnitř objektu na lankách. I přes podřadný materiál si autor za samotné srdce účtuje 92 500 Kč. Ze zatím uveřejněných dokumentů k zakázce nelze vyčíst, jak autor plastiku srdce, zavěšenou na lankách, zabezpečí, aby se nestala pravidelně odnášeným suvenýrem. Je však především v zájmu města zajistit, aby pořizované dílo bylo odolné proti vandalům a zlodějům a nebylo nutné kupovat od autora každý rok několik nových srdcí. S možností, že by Srdce Evropy bylo provozováno bez srdce, by musel souhlasit autor jakožto držitel autorských práv, což od něj nelze očekávat, a proto bude muset být tato součástka po každé ztrátě doplňována. Kompenzovat zranitelnost díla, jehož návrh město odsouhlasilo, dodatečnými bezpečnostními opatřeními, např. dohledem policie přes kamerový systém, je vždy nutně méně funkční cesta a proti odhodlanému zloději neobstojí.     

Stejně jako u předchozích smluv na provedení uměleckých děl, ani tentokrát ve smlouvě nenalezneme žádnou zmínku o záruce, natož o cenách oprav a údržby. V tomto případě však již není předmětem kontraktu dodání prosté skulptury, na které se závady vyskytují spíše zřídka, ale díla s pohyblivými částmi (přes pět metrů vysoké kovové listy na pouhých 18 cm vysokých čepech) a elektronickou komponentou zahrnující čidla, osvětlení a ozvučení. Každý servisní zásah bude navíc prodražovat cestovné ze sídla umělcova, vzdáleného od Bystřice přes 250 km. Chybějící ujednání o záruce a pozáručním servisu u díla, s nímž „vlastník“ nemůže kvůli autorským právům nakládat podle své vůle a při opravách je závislý na autorovi, představuje pro rozpočet města riziko neúměrných budoucích nákladů.         

Rovněž kalkulace nákladů na zhotovení Srdce Evropy, přiložená ke smlouvě, vyvolává pochybnosti. Pokud autor předpokládá odkopávky terénu v kruhu o průměru 6 m, nevznikne tak plocha o výměře 64 m2, jak tvrdí, ale ani ne poloviční, a proto ani objem výkopku nebude účtovaných 19,2 m³. Rovněž objem železobetonové kruhové základny je patrně nadsazený nejméně o desetinu. U ní je však vzhledem k radikálně vyšším jednotkovým cenám vyšší i vliv na celkovou cenu za základy objektu, která má přesáhnout 230 tis. Kč. Kdo má nějakou zkušenost se stavbou, může zapřemýšlet, co všechno by byl za takovou částku schopen postavit. 

Nezbývá než si opět povzdechnout, že současná politická reprezentace je sice na jednu stranu schopna ochudit veřejný prostor o esteticky hodnotnou Sokolovnu, ale pokud se jej rozhodne obohatit, spáchá lunaparkovou atrakci.