Život ve stínu monopolu

Málokdo přesně ví, jak jsou spravovány a provozovány naše vodovody a kanalizace. Proto se v tomto článku pokusím nastínit základní principy a aktéry. A samozřejmě se dotknu i vděčného tématu cen vodného a stočného.

SVK

Základním aktérem je Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko (SVK), což je dobrovolný svazek 80 obcí zřízený podle zákona o obcích. Jeho úkolem je pečovat o vodárenskou infrastrukturu – čistírny odpadních vod, úpravny vody, kanalizační a vodovodní sítě. SVK majetek s nímž hospodaří jednak vlastní sám, jednak byl do svazku vložen členskými obcemi. Pokud se jedná o majetek, který může sloužit jen jedné obci, podílí se obec u rekonstrukcí na investičních nákladech minimálně z 30% (zbytek platí SVK), u novostaveb hradí investiční náklady obec celé. Po dokončení je dílo bezúplatně předáno do majetku SVK. V případě majetku, který se „společný“, slouží tedy více než jedné obci, všechny náklady na výstavbu i rekonstrukce jdou na vrub SVK. Ve všech případech ale SVK vystupuje jako investor, což znamená, že stavby zajišťuje po projektové stránce, vybírá zhotovitele a realizaci kontroluje. Podrobnosti k zakázkám jsou zde na profilu zadavatele.

Nejvyšším orgánem SVK je valná hromada tvořená delegáty všech členských obcí. Schází se jednou ročně a především schvaluje rozpočet a závěrečný účet. Také volí desetičlenné předsednictvo jako řídící orgán svazku. Jelikož se jemu nadřízená valná hromada schází jen jednou za rok, má předsednictvo značné rozhodovací kompetence, včetně provádění rozpočtových opatření v řádu desítek milionů korun. Na hospodaření SVK dohlíží tříčlenná kontrolní komise.         

SVK hospodaří především s nájemným za majetek, který pronajímá provozovateli vodovodů a kanalizací. Dále s přijatými dotacemi na rekonstrukce a rozvoj infrastruktury a s příspěvky obcí na totéž. Provozní náklady administrativy kryje členský příspěvek obcí ve výši 100 Kč za jednoho obyvatele ročně, celkem 8,8 mil. Kč. V roce 2012 měl SVK příjmy 645,6 mil. Kč, výdaje 612,1 mil. Kč a zisk 33,5 mil. Kč. A nebo byl rozpočet vyrovnaný s příjmy a výdaji 443,3 mil. Kč. Každý si může vybrat, kterým číslům ze závěrečného účtu 2012 bude věřit a jak si je nakombinuje, protože v tom aby se čert vyznal. Každopádně zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ukládá členským obcím, aby na úředních deskách zveřejnily návrhy rozpočtu a závěrečného účtu, a každému občanovi dává právo se k těmto dokumentům vyjádřit buď písemně nebo osobně na žďárském zasedání valné hromady, které je veřejné.  

Ať už jsou správná jakákoliv čísla, SVK je obratem významná ekonomická jednotka, která za minulé roky naakumulovala zisk přes 100 mil. Kč a majetek v řádu jednotek miliard.

VAS

Druhým aktérem ve vodovodech a kanalizacích je VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. (VAS). Zatímco SVK je správcem vodohospodářské infrastruktury, VAS je jejím provozovatelem na základě provozních a nájemních smluv uzavřených se svazky. Firma zajišťuje výrobu a distribuci pitné vody, odvádění a čištění odpadní vody a související služby pro svazky na území Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina. U investic do infrastruktury spolupracuje se svazky na tvorbě projektové dokumentace.

Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada tvořená akcionáři (o nich více níže), která volí osmnáctičlennou (!!!) dozorčí radu, jejíž složení si můžete dohledat po zadání jména společnosti do formuláře zde (pod odkazem Výpis platných). Pokud vám přijdou některá jména povědomá, nemýlíte se, všechno jsou to politici. Dozorčí rada volí šestičlenné představenstvo, které firmu řídí.

V roce 2012 zaznamenala VAS příjmy 1,59 mld. Kč a vykázala čistý zisk 41 mil. Kč. Po jeho započtení ležel ve VAS začátkem roku 2013 nerozdělený zisk z předchozích období ve výši 259 mil. Kč.

Svaz VKMO

Od VAS se dostáváme ke třetímu aktérovi, jímž je Svaz VKMO s.r.o. (SVKMO), firma stoprocentně vlastněná svazky obcí, v níž má náš SVK podíl 19,2%. Společnost vznikla v roce 1999 s cílem sdružit akciové podíly ve VAS, roztříštěné mezi obce, tak aby obce získaly ve VAS převahu nad tehdejším hlavním akcionářem SUEZ ENVIRONNEMENT SAS. To se podařilo už v roce 2000, kdy podíl SVKMO ve VAS přesáhnul 50%. Přestože od té doby čisté zisky VAS rostly, obce blokovaly jejich výplatu akcionářům, což ve spojení se skutečností, že menšinový akcionář nemohl proti SVKMO cokoliv prosadit, vedlo k tomu, že SUEZ v roce 2011 prodal SVKMO svůj 33,35% podíl ve VAS za 121 mil. Kč. Po přistoupení dalších svazků do SVKMO se v roce 2012 jeho podíl ve VAS zvednul na 98%, a už stačilo jen zamést s malými akcionáři s využitím nuceného odkupu akcií (tzv. vytěsnění). Jak probíhalo a kdo se na něm podílel, si můžete přečíst po zadání jména VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST zde (ve Sbírce listin dokument s číslem B 1181/SL 100). Hlavním důvodem pro nízkou odkupní cenu 1867 Kč/akcii bylo tvrzení, že VAS sice má velké nerozdělené zisky (začátkem roku 2013 to bylo 1167 Kč/akcii), ale nemůže je akcionářům vyplácet, protože to zakazují dotační pravidla, a proto se tyto peníze v odkupní ceně budou ignorovat. Není to pravda, nevyplácení dividendy bylo taktické rozhodnutí, jehož cílem bylo vyhnat SUEZ a další akcionáře. Důkazem je, že už v září 2013, tedy rok po vytěsnění, jediný akcionář schválil novou strategii společnosti, která počítá s vyplácením akumulovaného zisku (viz časopis Voda a lidé 03/2013, s. 2-3 zde).

Dnes SVKMO drží 100% akcií VAS a je to jediný majetek firmy. Proto tvoří s VAS prakticky jeden celek.    

Nejvyšším orgánem SVKMO je valná hromada tvořená zástupci členských svazků, tedy 15 lidmi. Ta volí osmičlennou dozorčí radu. Obchodní vedení společnosti a provádění podnikatelské činnosti je svěřeno šesti jednatelům jmenovaným valnou hromadou (složení orgánů lze dohledat ve Výpisu platných po zadání jména firmy zde). Tato šestice je klíčová. Zatímco v běžné akciové společnosti tvoří valnou hromadu desítky až tisíce akcionářů, u VAS sestává nejvyšší orgán, valná hromada, jen z těchto šesti mužů, kteří tak ovládají firmu s více než 1000 zaměstnanci a obratem 1,59 mld. Kč. A nad touto šesticí je jen 15 lidí – delegátů svazků.

SVKMO si „vydělává“ tím, že poskytuje poradenství VAS, za což v roce 2012 utržil 8,16 mil. Kč. Jelikož však např. šest jednatelů dostalo odměny ve výši 1,44 mil. Kč, prokurista bral za rok 1,17 mil. a zbývající 4 zaměstnanci 2,5 mil. Kč, náklady převýšily příjmy a SVKMO skončil ve ztrátě 118 tis. Kč. Kdybychom byli v soukromé sféře, řešení by spočívalo v osekání nákladů, ale jelikož jsme mezi politiky, řešením jsou dotace – členské svazky se zavázaly přispívat na provoz ročně 15 Kč za každý hlas, kterým disponují, což je celkem přes 4,2 mil. Kč.

SVKMO tedy stojí mezi svazky obcí na jedné straně a VAS na druhé straně, přičemž všechny tři subjekty ovládají obce, tedy veřejný sektor. Pro zákazníka by byl optimální stav, v němž svazky obcí kontrolují infrastrukturu, kterou na základě otevřené soutěže pronajmou vítězi - soukromému provozovateli. Mezi provozovateli by probíhala konkurence a obce by na ně mohly tlačit, protože by je neřídili jejich kamarádi z politiky. Jednalo by se o podobný princip jako známe z trhu elektřinou a plynem – jeden subjekt (třeba E.ON) sice vlastní rozvodné sítě, ale přístup do nich mají všichni distributoři, kteří tak soutěží o zákazníka cenami. Na jedné straně je zajištěna údržba a rozvoj sítě a na straně druhé konkurence stlačuje cenu.

Pokud však máme ve vodárenství monolitický a k tomu ještě monopolní subjekt, jak bude zajištěna efektivita jeho fungování a kontrola nákladů? Je-li odstraněna konkurence, cenu musí určovat nějaká forma regulace. Aby fungovala, vyžaduje od těch, kdo ji mají vykonávat, jednak vysokou odbornost, druhak ty nejlepší úmysly a poctivost. V našem případě cenu určuje SVK po dohodě s VAS: tedy domlouvají se politici z SVK s politiky z VAS, přičemž na obou stranách jsou to ti samí! Jsou to natolik zdatní odborníci, aby posoudili účetnictví VAS, zda jsou vykazované náklady přiměřené? Protože pokud ne a je vyloučena konkurence, budou ceny nezadržitelně růst.

Výše zmíněná strategie rozvoje VAS z roku 2013 zamýšlí vyloučení konkurence rozšířit i do oblasti veřejných zakázek. Chce po svazcích a obcích, aby jí bez soutěže zadávaly stavební zakázky v oblasti vodohospodářské infrastruktury. Dosud probíhalo klasické zadávací řízení, které stlačovalo cenu klidně o 40%. Nově by VAS získávalo zakázky napřímo, a lze očekávat že za cenu podle projektu, maximálně s nějakou symbolickou slevou. VAS samozřejmě nedisponuje kapacitami k samostatnému provádění rozsáhlých stavebních prací, takže by si na ně vybírala subdodavatele. Opět mimo režim zákona o veřejných zakázkách. Výsledkem nemůže být nic jiného než drahé stavební práce, zisky pro spřátelené stavební firmy a pro zákazníka vysoké vodné a stočné, protože do něj se investiční náklady promítají.   

Cena vodného a stočného

Tím jsme se dostali k ceně vodného a stočného. Nebudu se věnovat všem položkám, z nichž se cena tvoří, už tak je článek příliš dlouhý. Složkou ceny, která v poslední době nejvíce roste, je nájemné placené VAS svazkům za využívání infrastruktury, které svazky užívají k udržování a rozvoji infrastruktury. Celková zaplacená částka stoupla z 338,8 mil. Kč v roce 2010 na (zatím nepotvrzených) 454 mil. Kč v roce 2013. Konkrétně SVK takto v roce 2012 získal 67,1 mil. Kč. Z roku 2012 na 2013 se zvedlo o 16% a dosáhlo průměrně 22,48 Kč za 1 m3. V případě SVK činí pro rok 2014 nájemné 23,31 Kč/m3, tedy více než 26% z ceny pro zákazníka. Několik dalších informací k ceně na Žďársku je zde a zde, nicméně ani v těchto dokumentech nejsou údaje, podle nichž by se dalo zjistit, zda jsou vykazované náklady přiměřené.  

Příčinou růstu nájemného jsou rozsáhlé investice do infrastruktury financované z dotačních zdrojů EU. Ta si naprosto správně jako podmínku přidělení dotace stanovila, že příjemce (svazek) musí na nájemném za tento nový dotovaný majetek dostávat aspoň tolik, aby to pokrylo opotřebení. Smyslem je získat během provozování dostatečné zdroje na průběžnou údržbu a budoucí rekonstrukci tak, aby se na ně nemusely vynakládat další dotační peníze, ale aby si je hradil zákazník v ceně (blíže časopis Voda a lidé 01/2013, s. 3-4 zde). Tímto mimochodem padá jeden mýtus o „evropských“ dotacích, a sice že dostáváme něco zadarmo. V praxi si všechny náklady zaplatíme, jen ne naráz, ale rozdělené do několika let. Lze na to pohlížet jako na daň za rozšiřování kanalizace do menších sídel a za čistší životní prostředí.   

Dalším významným vlivem na cenu vodného a stočného je klesající spotřeba, která znamená, že se fixní náklady (především na rozvoj a provoz infrastruktury) dělí mezi méně a méně kubíků, čímž jednotková cena za kubík roste. Pokud se běžný zákazník podívá na vyúčtování vodného a stočného, vidí že je celé založeno na jediném údaji – stavu vodoměru. Od vykázané spotřeby vody se odvíjí i fakturované množství odpadní vody. Stačí se tedy napojit na vlastní studnu a vedle vody klesne i fakturované množství splašků. Což samozřejmě neznamená, že jich bude produkováno méně, jen za ně zaplatí někdo jiný tím, že se tyto náklady rozpočítají do vyšší ceny za m3. Důsledky racionálního rozhodnutí využívat vlastní studnu se tím přenášejí na ostatní zákazníky. Čímž toto chování neodsuzuji, jen konstatuji, že má určité nezamýšlené konsekvence a bylo by možná vhodné přehodnotit způsob fakturace splašků.

Závěr

Bez větší pozornosti občanů a zákazníků vznikl během posledních dvou let v oblasti vodárenství monopolní, vertikálně provázaný subjekt, ovládaný skupinou zhruba 20 politiků, jejichž jména vycházejí ze svazků obcí a procházejí SVKMO a VAS. Pokud si tohoto uskupení veřejnost nadále nebude všímat, absence kontroly bude ve spojení se značnými ambicemi subjektu představovat hrozbu pro cenu vodného a stočného. Život ve stínu monopolu bude drahý.