Zimní stadion: čekání na rozhodnutí

Současné vedení města dlouhodobě deklaruje odhodlání obohatit nás o zimní stadion. Byl vypracován velkorysý projekt Sport Relax zóny Lužánky. Potíž byla v tom, že se nedařilo získat žádnou dotaci a jednorázový výdaj přes 100 mil. Kč plně z rozpočtu města byl neúnosný. Pak se v únoru 2012 objevila společnost H+H Technika a dostalo to grády…

Koncesní projekt jako cesta k naplnění snu?

Firma přišla s nabídkou, že stavbu zafinancuje, bude provozovat a město během 15 let stavbu odkoupí do svého vlastnictví. Samozřejmě není možné zakázku za desítky milionů jen tak přiklepnout jedné firmě, musí proběhnout výběrové řízení. Jedná se o tzv. PPP projekt, v němž spolupracuje stát (město) se soukromou firmou, s níž se dělí o náklady a rizika projektu. Výběr partnera neprobíhá podle zákona o veřejných zakázkách, ale v koncesním řízení podle koncesního zákona (ten je se zákonem o veřejných zakázkách provázán a vlastně ho jen doplňuje). V tomto případě byla spojena zakázka na stavební práce, tedy výstavba zimního stadionu (ZS), s jeho následným provozováním.

Zastupitelstvo v březnu 2012 se záměrem souhlasilo a na vypracování projektu a přípravu smlouvy schválilo 200-300 tis. Kč (jen v roce 2012 se ve skutečnosti částka zvedla na 525 tis. Kč; pokud bychom započítali i náklady na předchozí Sport Relax zónu, ze které současný projekt vychází, bylo by to ještě více ). 

Když byla v červnu 2012 předložena zastupitelstvu dokumentace nutná pro zahájení koncesního řízení, hlasovalo pro ni z 23 zastupitelů jen 11. Nebyla tedy schválena a záměr měl spadnout pod stůl.

Avšak v srpnu 2012 mělo starostovi navrhnout 13 zastupitelů (potřebná nadpoloviční většina), aby bylo o tomto bodu hlasováno znovu. Tak se i stalo a v září byl koncesní projekt 17 hlasy schválen. Co těch 6 zastupitelů přimělo změnit názor? Těžko říct.  

Nicméně stalo se a koncesní řízení na výstavbu a provozování zimního stadionu v Bystřici nad Pernštejnem se mohlo v říjnu 2012 rozběhnout. Na profilu zadavatele, což je webová stránka, kde každý zadavatel veřejné zakázky musí zveřejnit základní dokumenty, byla uveřejněna kvalifikační dokumentace. Mimochodem, uveřejňovací povinnost byla zavedena nově loni a podle mého názoru se jedná o skutečně zásadní posun v transparentnosti zakázek. Nyní už každý, kdo chce, může několika kliknutími zjistit, jak jsou v jeho městě zadávány významnější veřejné zakázky.

Tenhle se ale moc nepovedl

Koncesní projekt, schválený zastupitelstvem v září 2012, a zveřejněnou kvalifikační dokumentaci jsem porovnal s koncesním zákonem a zákonem o veřejných zakázkách. Získal jsem dojem, že koncesní řízení trpí vadami. A to nikoliv nějakými formálními nedostatky, nad kterými by bylo možné přivřít oko. Výsledek srovnání jsem koncem března 2013 zaslal na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) jako podnět k přezkoumání postupu zadavatele. Níže se budu věnovat několika v něm uvedeným výhradám. Podnět v plném znění  naleznete v sekci Dokumenty .

Základním problémem obou dokumentů byla jejich neurčitost a vnitřní rozpornost. Přestože pravidla veřejných zakázek umožňují uchazečům vznášet dotazy k objasnění nejasností, je zajímavou skutečností, že takový dotaz nebyl položen ani jeden. Každopádně účast v koncesním řízení znamená pro každého uchazeče nemalé náklady spojené s vypracováním nabídky. Proto pokud je v koncesním řízení tolik nejasností, samy o sobě jsou faktorem, který může většinu uchazečů odradit. Už jen třeba kvůli vysoké pravděpodobnosti, že v případě napadení koncesního řízení u ÚOHS dojde k jeho zrušení, čímž budou vynaložené náklady ztraceny. Dopady nejasností na ochotu firem účastnit se řízení by mohlo potvrzovat, že se nakonec přihlásily jen dvě.  

Další možnou vadou koncesního řízení bylo, že nedošlo k řádnému prozkoumání alternativních řešení. Koncesní řízení má být použito až po vyloučení ostatních možností, především klasické veřejné zakázky. V tomto případě byla fáze prozkoumávání a propočítávání alternativ přeskočena a rovnou bylo představeno koncesní řízení jako nejvýhodnější. To přitom není jisté.

Podle propočtů v koncesním projektu by samotné provozování ZS mělo být ziskové. Pokud se tedy město zaváže zaplatit všechny náklady na výstavbu a ZS předá provozovateli, který bude realizovat zisk z provozu, jaká rizika provozovatel ponese? Že bude muset zajistit poptávku, naplnit stadion? Jenže provozování má být i podle zdrženlivých odhadů ziskové. Tak proč samotný stadion nepostavit v klasické zakázce na stavební práce, o kterou by stavební firmy svedly boj, a následně neudělat samostatné výběrové řízení na provozovatele, kde by byla vybrána nejlepší nabídka?      

Celé to koncesní řízení je takové podivné. Zúčastní se ho jen dva uchazeči v době, kdy stavební firmy zoufale hledají sebemenší zakázku? A přitom zvítězí firma, která s nápadem přišla a na jejíž popud bylo celé koncesní řízení zahájeno? Konkurenci, a tím tlaku na nižší cenu, samozřejmě neprospělo ani to, že zvolená forma řízení byla dvoukolová, přičemž po prvním kole účastníci znali počet i identitu ostatních uchazečů.

A aby těch komplikací nebylo málo…

Přestože Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dostal můj podnět včas, nepřijal předběžné opatření, kterým by koncesní řízení pozastavil, takže zastupitelstvo koncesní smlouvu začátkem dubna 2013 schválilo. Koncesní smlouva je specifická tím, že neplatí od chvíle, kdy ji podepíše starosta, ale právní účinky nastávají už jejím schválením zastupitelstvem. Takže hypoteticky je podle ní možné postupovat.

Aby to bylo ještě složitější, návrh smlouvy posuzuje Ministerstvo financí z hlediska dopadů smluvních závazků (plateb) na ekonomickou situaci města. Ministerstvo vydává stanovisko, které musí být předloženo zastupitelstvu společně se smlouvou při jejím schvalování. No a v našem případě byla nejdříve schválena koncesní smlouva a až následně požádáno ministerstvo o vydání stanoviska. A jelikož projednání stanoviska při schvalování je podle koncesního zákona podmínkou platnosti koncesní smlouvy, koncesní smlouva, přestože schválená, není platná.   

Konec zatím otevřený

Město bude možná tvrdit, že mnou formulované výhrady jsou mylné, protože to mysleli jinak, než jsem vyvodil, že to nakonec udělali jinak a smlouva, která měla být uzavřena, problematická ustanovení zpřesnila. To však není podstatné. Roli hraje jen to, jak bylo formálně koncesní řízení nastaveno, jaké podmínky byly vymezeny v dokumentaci, protože jen tím se mohli řídit potenciální uchazeči, jen to je mohlo přilákat nebo odradit. Ne pohled do věštecké koule, v níž by se zobrazovaly skutečné záměry města.

ÚOHS věc již předběžně posoudil, shledal, že důvody pro přezkoumání postupu existují a zahájil formální řízení. Možná koncesní řízení zruší, třeba ne. Na základě předložených dokumentů si ale každý může udělat úsudek, zda jsou podezření z porušení zákona důvodná, nebo se jedná jen o fabulace, jejichž cílem je „škodit“.