Žije se tu bídně, říkají data

Bystřice nad Pernštejnem je co do kvality života na posledním místě mezi obcemi s rozšířenou působností v Kraji Vysočina a celostátně na 156. místě z 206 sledovaných obcí. K takovým závěrům dospěl projekt Obce v datech, který prostřednictvím automatizovaného zpracování velkých objemů dat vyhodnotil u každé obce úroveň několika desítek ukazatelů. Takzvaná „big data“ jsou s trochou nadsázky novodobou alchymií. Někteří v nich vidí nástroj, jak z důvěřivých firem a institucí tahat peníze prodejem výtečně vypadajících balíčků dat, jejichž praktický přínos je ovšem pochybný. Podle jiných jsou skutečně cestou, jak se dobrat hlubokého poznání o společnosti a chirurgicky přesnými zásahy ji „opravit“.

Ať už je motivace poradenských firem, které za projektem placeným z unijních dotací stojí, jakákoliv, není možné jen tak ignorovat tvrzení, že naše město patří mezi čtvrtinu obcí s nejnižší kvalitou života. Je třeba podívat se na příčiny takového výsledku a zamyslet se nad jejich relevantností.

Nejhorší známku si Bystřice odnesla v souhrnné kategorii Materiální zabezpečení a vzdělání, kde skončila na 175. místě z 206, přičemž v některých dílčích kategoriích dopadla ještě hůře. Až na 199. místě se zastavila v Indexu nabídky pracovních míst na pracovních portálech a jen nepatrně lepší má pozici v Indexu nabídky pracovních míst na Úřadu práce. Spolu se 189. místem v Indexu nezaměstnanosti nám to odhaluje, že na Bystřicku je o pracovní místa nouze, což nikoho místního nepřekvapí. Chybějící nabídka míst neumožňuje rychlý závěr, že tu máme příliš nezaměstnaných, kterým se nechce pracovat. Pravděpodobněji tu máme tolik nezaměstnaných, protože se jim nedaří získat pozici odpovídající jejich kvalifikaci či za důstojnou mzdu. Oproti jiným městům se do statistik promítá i určitý počet bývalých zaměstnanců uranových dolů, kteří se brání nástupu do práce, protože by přišli o část renty. Cesta prosazovaná místními politiky spočívající v budování a zaplňování průmyslových zón je sice úspěšná, ale vede jen je vzniku málo kvalifikovaných a špatně placených pozic, a nebrání odlivu mladých a vzdělaných lidí do velkých měst. Ty k setrvání nemotivuje ani dlouhodobě se zhoršující dopravní obslužnost. V Indexu silniční sítě naše město skončilo na 158. místě, ale v Indexu železniční dopravy se především kvůli tragické a nikým neřešené nekvalitě lokální tratě propadlo až na 181. pozici. Že takovému vývoji mohou místní politici jen přihlížet, protože se jedná o doménu kraje a ústředních orgánů státu, je pouze výmluva, která má zamaskovat neochotu vložit do dopravních projektů peníze města a dát jim přednost před megalomanskými pomníky (např. Centrum Eden) a pálením hotovosti v provozních výdajích městských firem (např. Farma Eden).

Kategorii Materiální zabezpečení a vzdělání zdánlivě zachraňuje Index kapacity mateřských škol (29. místo v ČR) a základních škol (dokonce 3. místo). Ve skutečnosti tyto indexy ukazují, že vzhledem k počtu dětí máme velké kapacity škol, resp. že už tu nemáme dost dětí, aby zaplnily školy. To jen potvrzuje, že od nás mladí odcházejí, zakládají rodiny jinde a pokud zatím není vidět razantní úbytek obyvatel, je to jen díky prodlužování věku dožití. Zjištění projektu jsou tak plně v souladu s tím, co člověk vidí, když se rozhlédne: Bystřice se stává městem starých lidí.

V Indexu hmotné nouze, který vyjadřuje podíl obyvatel pobírajících dávky v hmotné nouzi, a v Indexu exekucí naše město skončilo na 129., resp. 95. místě v rámci ČR, ale současně na posledních místech v rámci Kraje Vysočina, kde mají obecně lidé nejvyšší finanční disciplínu v zemi, což celorepublikový úspěch značně relativizuje.                    

V kategorii Vztahy a služby jsme získali nejlepší hodnocení v Indexu hazardu, a to díky plošnému zákazu proherních zařízení na územní obce. Úplně stejně ovšem v rámci republiky skončilo přes 20% hodnocených municipalit. Velmi dobré je i 12. místo v Indexu dopravní nehodovosti (počet nehod vztažený k počtu obyvatel), v němž by určitou roli mohl hrát vysoký podíl starších občanů, kteří jezdí méně a samozřejmě malá rozloha obce, kde je všechno blízko.

Vyšší zastoupení špatně placených zaměstnanců a důchodců v obyvatelstvu, charakteristických nízkou kupní silou, by mohl vysvětlit nelichotivou 182. pozici v Indexu bankomatů a 186. v Indexu restaurací, které vztahují obojí k počtu obyvatel. Ukončení provozu pobočky Moneta Bank už jen dokresluje obrázek ekonomicky málo zajímavého regionu.

Osmdesáté místo v Indexu sounáležitosti, hodnotícím počet spolků a zájmových sdružení ve vztahu k počtu obyvatel, by mohlo být považováno za úspěch, pokud by část těchto spolků nebyla jen účelovými uskupeními pro čerpání dotací. Reálný spolkový život v obci je však minimální a získané pozici neodpovídá.

Nejlepší skóre si Bystřice připsala v kategorii Zdraví a životní styl, kde se umísila 115., ale v rámci Kraje Vysočina to stačilo jen na poslední pozici. Nejdůležitějším indexem, který zprostředkovaně vypovídá o řadě dalších atributů kvalitního života, je Index průměrné délky života, v němž naše město v Kraji Vysočina dopadlo nejhůře a celostátně obsadilo 102. místo.

Poloha mimo trasy tranzitní dopravy a menší množství výroby emitující prachové částice stojí za 39. místem v rámci ČR v Indexu znečištění ovzduší, který vychází z měření koncentrace prachových částic ve vzduchu. Na rozdíl od sodovkového plynu CO2, proti němuž probíhají celoplanetární kampaně, prachové částice a oxidy dusíku prokazatelně škodí zdraví. Vývoj stavu ovzduší po roce 1989 v Bystřici v nás může vyvolávat optimismus, že pokud vláda pokrok nezastaví plněním nesmyslných emisních cílů CO2, lidé budou nadále od tuhých paliv přecházet k zemnímu plynu či elektřině, a díky tomu bude ukazatel prachových částic ještě klesat. Zatímco v tomto indexu skončilo naše město na průměru Kraje Vysočina, druhou nejlepší pozici zaznamenalo v Indexu znečišťovatelů, který sleduje úniky škodlivých látek do životního prostředí z firem.

Pod kategorii Zdraví a životní styl spadají i ukazatele dostupnosti zdravotní péče. Zatímco podle počtu dětských lékařů se řadíme na ještě přijatelné 129. místo v ČR, podle počtu praktických lékařů v obci a okolí jsme až téměř na konci, na 192. místě. Jedná se nepochybně o výsledek spolupráce místních lékařů a politiků, kteří nejprve zdravotní péči koncentrovali do polikliniky, a pak ji uzavřeli před vstupem nových doktorů. Kdo si chce otevřít v našem městě lékařskou praxi, ocitá se tak v nevýhodné pozici, kdy jeho pacienti musí kvůli některým diagnostickým vyšetřením (rentgen, ultrazvuk) na polikliniku (a s výsledky zpět), což je méně komfortní. Pokud by politici jednali v zájmu svých voličů, podporovali by příchod nových lékařů na polikliniku a prvek konkurence jako prostředky zkvalitnění poskytované péče.   

Ačkoliv projekt Obce v datech vytváří dojem, že by měl mít vypovídací hodnotu o kvalitě života v jednotlivých obcích, autoři sami přiznávají zaměření na kvantitativní parametry: počet či hodnotu nějakého ukazatele v dané obci srovnávají s počtem či hodnotou v ostatních obcích s rozšířenou působností. Například sledují počet praktických lékařů, ale nedokáží porovnat, zda poskytují lepší zdravotní péči než jinde. Nebo počet spolků, ale ne spolkový život. Projekt tak může být přínosný pro lidi odjinud při získávání nějaké rámcové představy o obci, ale místní, pokud se kolem sebe rozhlíží, bolavá místa znají i bez něj. Zde je jen naleznou přehledně graficky zpracovaná a v nějakém obecném kvantitativním poměru k ostatním obcím. Kvůli chybějící kvalitativní složce je však využitelnost dat pro tvorbu politických strategií a rozhodnutí spíše mizivá.

Sny sociálních inženýrů, že jim analýza velkých objemů neosobních dat odhalí pravdu o lidech, aniž by s nimi museli přijít do kontaktu, aniž by se museli zabývat jejich přáními, obavami a očekáváními, a poskytne jim oprávnění, vodítka a nástroje, jak „opravovat“ z jejich pohledu nedokonalé fungování společnosti, tak projekt Obce v datech minimálně v té části odhalování pravdy nenaplnil. Nevíme o mnoho více než předtím. Učinit z těchto pofiderních dat základ pro strategická politická rozhodnutí, evokuje centrální plánování a nemůže skončit jinak než centrální plánování: krachem.