Zateplovací patálie

V zářijovém Bystřicku se místostarosta Vojta omlouval obyvatelům panelových domů na Sídlišti II za další odklad zahájení prací na zateplení zbývajících bytovek. Článek vyzněl tak, že zdržení je třeba přičítat na vrub pomalým státním institucím, především pracovníkům administrujícím Integrovaný regionální operační program, kteří nedokázali včas posoudit dotační žádost. Nyní se ukazuje, že ani práce představitelů města není bezchybná.

Profily zadavatelů, na kterých zadavatelé veřejných zakázek uveřejňují zákonem stanovené dokumenty, občas nabízejí zajímavé čtení. Týká se to především odpovědí na dotazy uchazečů, kteří naráží na různé nejasnosti a chyby v zadávací dokumentaci. Uchazeči, lidé s praxí a zkušenostmi, při práci na nabídkách vlastně provádějí oponenturu výsledků práce veřejné správy a podle jejich reakcí lze částečně usuzovat, nakolik kvalitní činnost politiků a úředníků je.        

V souvislosti se zadávacím řízením na zateplení paneláků vyvolalo značnou pozornost uchazečů požadované nahrazení balkónů lodžiemi. Dotazy zájemců odhalily, že město si nechalo navrhnout nějaké řešení, aniž by ověřilo jeho uskutečnitelnost a hlavně bezpečnost. Podle projektu mají být masivní prefabrikované betonové panely lodžií zavěšeny na fasádu. Přitom jenom zábradlí o rozměrech 3,3x1,1x0,12 m u jednoho balkonu může vážit kolem tuny! Pokud je takových lodžií na jedné stěně domu zavěšeno několik desítek, i laika musí napadnout, že zde může nastat zásadní problém se stabilitou venkovních panelových zdí, které se budou lodžie snažit odtrhnout od domu.  

Důvodem proč podle dokumentace nelze lodžie ukotvit na betonový základ v zemi jsou údajné inženýrské sítě a jejich ochranná pásma, kvůli nimž by prý muselo dojít k přeložce. Ač se tento problém jistě netýká všech zateplovaných bytovek, řešení lodžií jakožto masivních, betonových a zavěšených má být v zájmu uceleného vzhledu sídliště jednotné. Kdysi bylo při zateplování některých domů učiněného rozhodnutí nahradit balkony betonovými lodžiemi a současný požadavek je tak důsledkem tohoto dávného rozhodnutí. Takže zatímco dosud se domy na sídlišti navzájem vzhledově odlišovaly, až skončí proces jejich zateplování, budou vypadat jednotněji než kdy dříve. Bystřice tak jde proti trendu rozsáhlé uniformní sídlištní bloky pohledově tříštit a jednotlivé domy individualizovat.        

Zadávací dokumentace v podstatě ani neřeší způsob ukotvení lodžií na budovu, když pouze zmiňuje použití krátkých konzol. Naopak na několika místech a jednoznačně říká, že zjištění stavu stavebních konstrukcí, statické posouzení a zpracování prováděcí dokumentace pro zavěšené lodžie je povinností dodavatele. To ovšem znamená, že si potřebné posudky bude muset nechat vytvořit na svoje vlastní náklady každý uchazeč, protože bez nich nemůže vypracovat spolehlivou nabídku. Přenesení nákladů na uchazeče potvrzují i nejnovější dodatečné informace č. 4, v nichž  se k věci vyjadřuje statik. Jeho sdělení však do problému ukotvení lodžií přineslo nové nejasnosti, protože místo projektem předpokládaných krátkých konzol doporučuje konzoly procházející celým vnějším panelem až do příčných nosných stěn a stropů, což znamená vrty v železobetonu dlouhé přes 40 cm.  

Pokud tedy někteří místní politici tvrdí, že se snažili i takto rozsáhlou zakázku (odhadované náklady 81,5 mil. Kč bez DPH) zpřístupnit místním (menším) firmám rozdělením na části, detailní pohled na zadávací podmínky odhaluje, že to malé firmy v důsledku nákladů na podání nabídky nebudou mít tak snadné. Samozřejmě pokud se tou místní firmou nemyslí SPH Stavby, které k této zakázce zpracovaly projektovou dokumentaci, díky čemuž se dostaly předem k jinak nedostupným informacím a ještě za to dostaly zaplaceno.    

Ale těch podmínek, které nahrávají velkým, je tu více. Třeba požadavek na oplocení celého staveniště. Zatímco dosud postačovalo zabránit přístupu na lešení, tentokrát má být kolem staveniště vztyčen dočasný plot, aniž by ovšem město bylo schopno říct, co bude za staveniště považovat. No a pak je tu ten šibeniční termín pro dokončení stavby, konec června 2017. Pokud budou smlouvy podepsány v polovině prosince letošního roku (do konce listopadu, jak bylo plánováno, už to nestihnou), dojde k jeho prodloužení o půl měsíce, ale ani tak nezmizí základní problém, že většina lhůty pro provedení stavby připadá na klimaticky chladné období roku. Možná si bystřičtí politici představují, že firmy budou měnit okna v březnu, ale to se asi s velkým pochopením ze strany nájemců nesetká. Navíc jsou tu technologické postupy pro stavební materiály, například minimální teplota pro zpracování a vytvrzení pojiv, jejichž nedodržení se projeví sníženou kvalitou a kratší životností. A tak zatímco veřejná správa se s nějakými termíny nezalamovala a zahájení tendru odkládala a odkládala, stavitelé, na jejichž činnosti závisí úspěch či fiasko zateplovacího projektu, jsou vystaveni bezdůvodnému a kontraproduktivnímu časovému tlaku.    

Ale možná to pro dodavatele dobře dopadne a k podpisu smluv dojde až začátkem příštího roku. Zatím totiž uchazeči v zadávací dokumentaci, především ve výkazu výměr, odhalují další a další chyby, takže ji musí zadavatel neustále předělávat a tím i posouvat termín pro podání nabídek, u něhož jsme se dostali z původního 31. října na 22. listopad.  

Epizoda se zateplovacím projektem vybízí k obecnějším úvahám o schopnosti veřejné správy realizovat rozsáhlejší projekty. Zdá se, že jsme se dostali do situace, kdy veřejná správa požírá sebe sama tím, že jedna její část produkuje nová a nová pravidla, která její zbývající část dokáže uplatňovat jen se stále rostoucími obtížemi a stále méně úspěšně. Přitom čím více se politici a úředníci soustředí na splnění formálních náležitostí, tím méně pozornosti věnují věcné správnosti. Stále častěji se tak objevují příklady investic, které dokázaly naplnit formální požadavky, ale jinak jsou úplně nesmyslné, protože občanům nepřináší žádnou přidanou hodnotu, nebo mají nezvládnutou estetickou či funkční stránku, a jejichž modelovým příkladem jsou rozhledny v údolích. A bohužel některé resorty už nemají kapacity ani na dotažení té adminstrativní části. Zde se jistě každému vybaví Ťokovo ministerstvo dopravy, které nedokáže zahajovat stavby dálnic, i když by moc chtělo. Pětadvacet let po zhroucení jednoho socialistického modelu se tak ukazuje, že i ten současný, založený na centralizovaném financování (dotace), vtíravém vměšování státních orgánů do co nejvíce sfér života a byrokracii živící a požírající sebe samu, stále méně plní legitimní očekávání občanů. Cestou z krize státu není řídit jej jako firmu, jak slibují někteří, ale zbavit jej výkonu nadbytečných agend, které se na něj v minulosti nabalily, a provést návrat k základním funkcím státu. Zde se otvírá prostor pro pravicovou politiku, a tím myslím skutečnou, ne levicovou, kterou její nositelé jen maskují pravicovou rétorickou mlhou.