Vlastnictví zavazuje!

Město Bystřice nad Pernštejnem vlastní v zastavěném území města i místních částí řadu trvalých travních porostů, o které se nikdy nestaralo. Jedná se o různé meze, zelené pásy podél cest apod. Majitelé přilehlých zahrad a staveb rychle pochopili, že pokud chtějí, aby tyto neudržované parcely nebyly útočištěm hrabošů a líhní slimáků, a mají mít aspoň elementární estetickou úroveň, musí o ně pečovat sami. Ne všichni, ale řada soukromých osob tak postupně na sebe převzala např. sekání trávy či hrabání listí místo nečinného města. Stala se z toho tak samozřejmá věc, že současné představitele samosprávy už ani nenapadne, že by údržbu měla organizovat a ze svého rozpočtu hradit obec.

Pokud se však někdo o parcelu stará jako majitel, potom mu přijde přirozené čas od času ji využít ve svém zájmu a např. si tu během stavby složí písek nebo před zimou nechá vyschnout ráz dřeva. A to už je pro osazenstvo naší radnice problém: starat se občan může a vlastně se to od něj očekává, využívat však nemá. Rozhodně ne zadarmo.

Nespokojenost se zvykovým využíváním městských parcel probublávala kancelářemi úřadu dlouhodobě, ale jednoznačně a veřejně byla manifestována až v článku v Bystřicku v únoru 2019. Krátce předtím nastoupivší nový právník úřadu v něm oznámil, že časy „tolerance“ končí, město začne uplatňovat vlastnická práva a vyzval osoby, které mají pocit, že se jich problém týká, k jednání o jeho řešení.  

Prvotní představa byla zřejmě taková, že ke změně bude postačovat začít důsledně vymáhat platnou obecně závaznou vyhlášku č. 4/2015, která určovala podmínky a ceník pro užívání veřejných prostranství. Tato očekávání se asi nenaplnila, protože novelizující vyhláška č. 2/2020, platná od července 2020, která byla vydána dávno po zmiňovaném článku, zredukovala rozsah zpoplatnění pozemků jen pro účely přenosných reklam, komerčního prodeje, cirkusů, stavenišť a pořádání reklamních akcí. Širšímu zpoplatnění bránila povinnost naprosto přesně označit všechny pozemky „veřejných prostranství“, na něž se má poplatková povinnost vztahovat, a dále pak nejasná interpretace klíčových termínů „veřejné prostranství“ nebo „zvláštní užívání“. Jednoduše řečeno, postihování nepodnikatelského, drobného užívání pozemků města s využitím obecně závazné vyhlášky bylo shledáno jako pracné, zdlouhavé a s nejistým výsledkem.

Cíl se ovšem nezměnil, a tak bylo nutné nalézt jiné řešení. Nakonec byla v březnu letošního roku vyhláška o poplatku za užívání veřejného prostranství bez náhrady zrušena a cesta v podobě právního předpisu (obecně závazné vyhlášky) opuštěna. Místo veřejnoprávní úpravy, kde proti sobě stál orgán státní moci (město) a uživatel pozemku jako soukromá osoba, mají proti sobě nově stát dva soukromé subjekty: vlastník pozemku (město) a uživatel pozemku. To, co bylo dříve považováno za „užívání veřejného prostranství“ bude nadále považováno za pouhý klasický nájemní vztah.

Přechod od veřejnoprávní úpravy k soukromoprávní pro majitele pozemků především znamená mnohem větší volnost v tom, které parcely budou podléhat poplatku (všechny, ne jenom veřejná prostranství) i v určování ceny. Na rozdíl od vyhlášky, u níž byly maximální sazby omezeny zákonem, je nyní výše nájemného výhradně na dohodě smluvních stran, resp. na jednostranném rozhodnutí města. Rovněž je zde zcela odstraněna kontrola nadřízených orgánů státní správy, jejichž dobrozdání stran souladu se zákonem je u vyhlášky podmínkou, aby mohla být aplikována, zatímco u nájmů, spadajících zcela do samosprávné působnosti, samozřejmě žádný nadřízený orgán neexistuje.

Jelikož nájmy už nespadají do kompetence zastupitelstva, schválila rada města 16. března letošního roku Směrnici č. 5/2021, O nájemném a o dalších podmínkách, za kterých lze užívat pozemky ve vlastnictví města. Ačkoliv dokument v ten okamžik nabyl platnosti i účinnosti, dosud nebyl publikován, takže dotčené osoby nemají možnost se s novými pravidly seznámit. Směrnici sice nalézt lze, jenže v databázi poskytnutých informací, kde ji asi nikdo hledat nebude. Snad se dočkáme aspoň vysvětlení této zásadní změny v květnovém Bystřicku.    

Směrnice upravuje tři kategorie nájmů. Nejméně kontroverzní zřejmě bude umisťování reklam na majetku města (na plotech, stožárech, stavbách…), kde je cena za rok určena podle plochy reklamy. Krátkodobé umístění reklam na majetku není upraveno, takže např. cirkusy, umisťující poutače na sloupy veřejného osvětlení, asi mají smůlu.

Druhý okruh se týká krátkodobého nájmu pozemků, jímž se rozumí užívání v délce nejvýše 30 dnů. V případě potřeby delšího užívání musí dojít k přechodu do režimu dlouhodobého nájmu, o němž již nerozhodují úředníci správy majetku, nýbrž rada. Sazba se pohybuje od 30 Kč za m2 a den u prodeje po 1 Kč/m2 denně u nekomerčních nájmů. Nekomerční užívání, které nepřekročí 3 dny, je zdarma. Bezplatně mohou městské pozemky používat rovněž pořadatelé kulturních a sportovních akcí. Pro amfiteátr na náměstí, kruháč v Lužánkách a areál Zubštejna jsou aplikována trochu jiná pravidla podle Směrnice č. 1/2020.

Největší potenciál vyvolávat spory má třetí kategorie dlouhodobé nájmy. Zde se již jedná o značně byrokratický proces začínající podáním žádosti, kterou musí v případě místních částí posoudit osadní výbory. Má-li dojít ke zřízení stavby, vyjadřuje se také komise výstavby. Jelikož většina záměrů na pronájem městských pozemků podléhá uveřejňovací povinnosti, musí žadatelé počítat i se zdržením 15 dnů, během kterých mohou další uchazeči vznést alternativní nabídky. Následně mohou být shromážděné podklady předány k rozhodnutí radě, která ovšem zasedá obvykle jednou za 3 týdny. Dlouhodobý nájem může být uzavřen na dobu určitou, nebo dobu neurčitou s výpovědní lhůtou jeden měsíc.  

Sazba u komerčních aktivit, kam budou vedle stánků spadat např. i nabídkové pulty před prodejnami, byla stanovena na 1000 Kč/m2/rok. U pozemků užívaných jako zahrady činí 3 Kč/m2/rok, u pozemků pod nekomerčními stavbami 50 Kč/m2/rok a u ostatních nekomerčních aktivit 50 Kč/m2/rok. Poslední uvedená sazba, která se bude vztahovat např. na ony v úvodu zmiňované rázy dřeva či kupy písku, je s ohledem na cenu skladovaného materiálu tak vysoká, že je spíše nástrojem, jak od tohoto způsobu využití občany odradit.

Tarif pro nekomerční stavby nemá až na výjimky mířit na budoucí stavby, protože pokud bude stavba z hlediska samosprávy akceptovatelná, dojde k prodeji pozemku stavebníkovi, a pokud akceptovatelná nebude, žádost o pronájem bude zamítnuta. Má být totiž nástrojem pro zpoplatnění již existujících různých kůlen a skleníků, které kdysi vznikly na formálně obecním pozemku, o který ovšem obec nejevila zájem, tak jej začal obhospodařovat majitel přilehlé nemovitosti. Ve srovnání s cenou 150 Kč/m2, za které město prodává zahrady, je nájemné za zastavěné parcely přemrštěné, a lze jej vnímat jako formu nátlaku na uživatele, aby pozemek odkoupili. Existují ovšem i parcely, které současná garnitura zahrnula do svých investičních plánů a prodat je odmítne. V případě, že uživatelé mají pozemek zaplocený a pečují o něj déle než 20 let bez jakéhokoliv smluvního vztahu, neměli by vůbec na jednání s městem přistupovat a měli by se omezit na konstatování, že došlo k mimořádnému vydržení podle § 1089 a násl. občanského zákoníku. O tom, zda byly podmínky vydržení naplněny, následně rozhodne soud.           

Nová úprava zpoplatnění pozemků, které město nevyužívá a ani o ně nepečuje, má potenciál rozvrátit historicky ustavený modus vivendi, kdy byli majitelé přilehlých nemovitostí ochotni pečovat o cizí majetek výměnou za to, že jej mohli částečně užívat. Jelikož vlastnictví neznamená jenom právo čerpat z majetku užitky (nájemné), ale i povinnost o majetek pečovat, nemohou být představitelé města překvapeni, jestliže začnou občané řádnou údržbu vyžadovat. Vlastnictví zavazuje!