Středověk neskončil?

Nejdůležitější zprávu lednového čísla Bystřicka nenajdeme na titulní straně, ale až na straně čtvrté. Je jí oznámení starosty města o průběhu a výsledku výběrového řízení na obsazení pozice tajemníka městského úřadu, jímž se od prvního ledna stal nedávný místostarosta Josef Vojta, který tak nahradil svého zesnulého bratra Radka Vojtu.

Když začátkem listopadu na zdejší diskusi tento vývoj kdosi předvídal, nepovažoval jsem jej za úplně pravděpodobný, a to z několika přesvědčivých důvodů. Ačkoliv by se laikovi mohl zdát přesun z jedné pozice ve vedení města do druhé jako nepodstatná změna, jedná se, obrazně řečeno, o přesun z jednoho sportu do jiného: z politiky do byrokracie. Úředníci se sice nemusí strachovat, že mohou být kdykoliv odvoláni, ani nemusí každé čtyři roky obhajovat post ve volbách, ale na druhou stranu jsou svázáni mnohem přísnějšími pravidly.    

Zatímco u volených politiků stanovuje zákon o obcích jejich pracovní povinnosti jen obecně, náplň činnosti ponechává do značné míry na domluvě v rámci koaliční většiny a hlavní sankcí je případná prohra v dalších volbách, zákon o úřednících územních samosprávných celků je mnohem podrobnější. Z obecných povinností tak mají úředníci např. hájit veřejný zájem, rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení, vyvarovat se střetu osobních a veřejných zájmů, zachovávat mlčenlivost nebo zachovávat při jednání pravidla slušnosti.

Pro situaci Josefa Vojty jsou však neméně významná ustanovení omezující jinou výdělečnou činnost. Ta je úředníkům obecně zakázána s výjimkou publikačních a podobných aktivit a správy vlastního majetku. Další výdělečné činnosti lze provozovat pouze s písemným souhlasem starosty. Vzhledem k blízkému vztahu obou pánů by případné udělení povolení jistě nebylo příliš složité, leč tím omezení teprve začínají. Zákon výslovně zakazuje, aby byl úředník členem orgánu právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání. S výjimkou případů, kdy úředníka do orgánu obchodní korporace (typicky městské společnosti) vyšle rada či zastupitelstvo. Důvodová zpráva k zákonu uvádí, že vyslaný úředník ve firmě hájí oprávněné zájmy obce. Ty samozřejmě nemůže definovat sám úředník dle své libovůle, ale musí být konkretizovány politickou reprezentací, která je za výkon samosprávy odpovědná voličům. Proto by „vyslání“ mělo obsahovat zásady působení úředníka v orgánu a úkoly, jež má splnit. Rovněž by orgán, který jej vyslal, měl pravidelně kontrolovat plnění pověření. Při vyslání do firmy se tedy jedná o zastupování obce v oblasti samosprávy, nikoliv o něco na způsob služební cesty, a proto jej nemůže provést jen starosta, který je v jiných pracovněprávních záležitostech nadřízeným tajemníka.

Každopádně, a to je další omezení stanovené zákonem, vyslaný úředník za výkon funkce v orgánu obchodní korporace nesmí pobírat žádnou odměnu. I kdyby tedy Josef Vojta odstranil ostatní překážky, aby mohl dál působit v orgánech firem, musel by funkce vykonávat zadarmo. Rovněž plat tajemníka je nižší než odměna vyplácená místostarostovi. Právě kvůli ekonomickým důsledkům, ztrátě desítek tisíc korun měsíčně, jsem považoval jeho přesun z politiky do byrokracie za nepravděpodobný. Naopak se nabízela možnost zůstat řadovým zastupitelem a pobírat v plném rozsahu odměny za působení v obchodních korporacích, tedy jako jednatel Bystřické tepelné, jednatel Eden servisní (zajišťuje provoz Centra Eden), člen představenstva TS města, člen dozorčí rady EDEN CENTRE (zemědělství), člen představenstva VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI a místopředseda Svazu vodovodů a kanalizací Žďársko.

Ještě dávno před tím, než byla známa jména všech uchazečů o post tajemníka, už se počítalo s tím, že nový místostarosta Martin Horák nahradí Josefa Vojtu i v městských firmách. Přitom pokud by zůstal jen řadovým zastupitelem, k takovému kroku nebyl důvod. Vzhledem k výše uvedeným pravidlům pro úředníky by ovšem dával smysl, pokud by se již tehdy počítalo s tím, že se Josef Vojta stane tajemníkem. Dosud však nedošlo ani k nahrazení Josefa Vojty v orgánech korporací, ani k jeho řádnému vyslání, čímž se dostává do kolize s požadavky zákona.

Podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí nový tajemník taktéž pozbyde mandát zastupitele. Pokud nerezignuje sám, nejbližší zastupitelstvo (zatím plánované na březen) by mělo vyslovit zánik mandátu. Uvolněné místo zaplní náhradník z volební strany SRBR, jímž je podle výsledku voleb Hanička Pečinková.

V souvislosti s výměnou ve funkci místostarosty trochu vázlo i uvolnění nového místostarosty Horáka ze zaměstnání, tedy z pozice ředitele Základní školy Nádražní. Přestože jej zastupitelstvo zvolilo už posledního října, ještě začátkem prosince vystupoval jako ředitel a podle záznamů v Registru smluv také podepisoval smlouvy. Přitom povinnosti ředitele nakonec jen převzala dosavadní zástupkyně ředitele, takže se nekonalo žádné časově náročné konkurzní řízení. Završil se tak déle než čtyři roky trvající stav, kdy byl ředitel školy současně členem rady města, jež vykonává funkci zřizovatele školy. V praxi to znamená, že ředitelé škol jsou ze své činnosti odpovědni radě města, a ta jim určuje platové výměry a stanovuje odměny. Měla by také schvalovat rozpočet škol, ale toho si v Bystřici ještě asi nevšimli, takže se tak neděje. Být svým vlastním nadřízeným, to se málokomu podaří.

Do výběrového řízení na obsazení funkce tajemníka se podle starostova článku přihlásilo pět lidí, z nichž se dostavili čtyři, což je o jednoho více, než když se před rokem stal tajemníkem Radek Vojta. Naopak počet členů výběrové komise se snížil z pěti na tři, ovšem zástupci městského úřadu, kolegové Josefa Vojty, si zachovali nad (nestranným?) zástupcem krajského úřadu převahu 2:1. Nakonec tedy měla komise doporučit ke jmenování bývalého místostarostu. I kdyby bylo výběrové řízení stokrát férové a Josef Vojta byl objektivně nejlepším uchazečem, vzhledem k jeho vlivu na členy komise tomu nikdo neuvěří. Některé věci, byť nejsou formálně zakázané, by se jednoduše dělat neměly. Protože podkopávají důvěru veřejnosti v nestrannost veřejné správy a oslabují principy demokratického vládnutí. Přitom úplně zbytečně. Jako nejlepší z kandidátů by jistě Josef Vojta našel uplatnění v jiném oboru, v jiném městě a bez škod na reputaci veřejné správy. Navíc bychom si ušetřili i úvahy, jaké další zvyky feudálního středověku vedle dědičného obsazování úřadů se nám ještě vrátí…