Stavebním akcím města chybí oponentura

Jistě každý bystřický řidič již někdy zažil na ulici Zahradní ne právě příjemné vyhýbání v zúžení za odbočkou do Malé branky, a od právě probíhajících stavebních prací si nejeden účastník silničního provozu slibuje nápravu. Podle dokumentace pro provedení stavby by se skutečně průjezdnost v kritickém místě měla zlepšit, ovšem další problémy zůstávají a nové mají dokonce vzniknout. Na konci letošního podzimu by měla křižovatka vypadat následovně:

Oranžová čára označuje současné obrubníky, tedy vymezuje stávající vozovku, a červená dvoulinka budoucí hranici mezi chodníky a vozovkou. Nákresy v lepším rozlišení jsou zde.

Výchozí podmínkou pro jakoukoliv významnější úpravu komunikací v tomto místě bylo rozšíření veřejného prostranství na úkor přilehlých zahrad, k čemuž došlo v loňském roce vybudováním opěrné zdi. Díky tomu bude možné silnici, jež v nejužším místě neměla ani 5 metrů rozšířit na standardních 6 metrů, přičemž pod opěrnou zdí je šířka ještě zvětšena zálivem, který umožní snazší vyhýbání delším vozidlům, především autobusům městské hromadné dopravy. Vedle zájmů autobusových dopravců projektanti zohlednili i potřeby zimní údržby chodníků. Jejich stávající šíře nebyla dostatečná pro strojové odstraňování sněhu, mechanizace TS města by místem jen obtížně procházela a především by sníh vyhrnovala do již tak dost úzké silnice. K ručnímu odklízení sněhu nedocházelo a ušlapaný kluzký sníh-led tak představoval trvalé nebezpeční pro chodce na této frekventované komunikaci vedoucí k autobusovému nádraží a poliklinice. Pohled do projektu odhaluje, že řešení problému nemá spočívat až tak ve zvětšení šířky chodníku, která má v nejkritičtějším úseku zůstat prakticky stejná, ale spíše v rozšíření vozovky, které umožní vyhrnovat do ní sníh. Paradoxně by se měla změna udát ve stejné době, kdy TS města po letech neplnění plánu zimní údržby, během nichž neuklízely sníh z „úzkých“ chodníků, kam se jim nevešla mechanizace, konečně zakoupily užší stroj. Pokud jej budou používat v tomto úseku, mohla by část sněhu zůstat na chodníku a nemuselo by dojít k významnému záboru silnice.

Na koho však projektanti pozapomněli, jsou, zdá se, chodci, především ti ve směru od polikliniky do ulice Rud. Vaška. Desítky let se v zatáčce chodilo po pravé straně (při pohledu od polikliniky) pod nyní již zbořenou kamennou zdí, z čehož se po výstavbě chodníku na protější straně a zúžení vozovky stala adrenalinová zábava, avšak stále provozovaná. Na pravé straně však projekt se vznikem komunikace pro pěší nepočítá, protože se sem kvůli zálivu ve vozovce nevejde. Lze přitom předpokládat, že po dokončení prací se nemálo pěších ke starým zvykům vrátí, protože se jim bude zdát přechod na protilehlý chodník a po pár metrech návrat na původní stranu zbytečný. Mezi novou opěrnou zdí a vozovkou má být přitom pás, v nejužším místě široký 60 cm, což by pro občasné projití stačilo, kdyby ovšem neměl být vyplněn štěrkem (podle jiného výkresu trávou). Ač budou lidé odmítající přejít na protější stranu procházet místy, kde by být neměli, není rozumné nutit je klopýtat po štěrku těsně vedle projíždějících vozidel. Rozumnější je smířit se s tím, že ne všichni se nechají převychovat, nevystavovat je zbytečnému nebezpečí a místo štěrku položit dlažbu. Samozřejmě optimální by bylo pěšinu rozšířit v nejužším místě o nějakých 40 cm, aby měla aspoň metr, a osadit ji ochranným zábradlím.    

Obdobnou situaci můžeme vidět pod obloukem staré opěrné zdi, kde je naprojektován mírný odstup vozovky od zdi, ale opět vyplněný štěrkem. Těžko říct, jak si projektanti představují pohyb osob ve směru od hřbitova do Rud. Vaška nebo ke garážím pod silnicí I/19, protože reálně chodí právě pod obloukem opěrné zdi, po budoucím štěrku.

Malé povědomí o tom, jak se v oblasti pohybují chodci a vozidla, mohlo být také příčinou naprojektování velkorysého dlážděného pupku naproti oblouku starší opěrné zdi, který v tomto místě zásadně zužuje vozovku. Dosud řidiči jedoucí shora a odbočující k poliklinice nebo do Malé branky najížděli na střed vozovky, a ponechávali z jejich pohledu vpravo místo pro vozidla jedoucí ke hřbitovu a vlevo pro ta mířící z ulice Zahradní nahoru. Na nové křižovatce se při průjezdu shora do Malé branky bude očekávat, že řidiči místo téměř rovné cesty udělají na Zahradní esíčko. Pokud se budou chovat stejně jako dosud, nezbyde po jejich levé straně místo pro auta odbočující ze Zahradní nahoru. A jestli se budou chovat, jak očekává projektant, budou za sebou brzdit vozidla odbočující shora ke hřbitovu, která dosud projížděla bez zastavení. Zúžení vozovky je o to horší, že jsou po ní do kopce zvyklí chodit obyvatelé Rud. Vaška, kterým se tak vozidla budou o to hůře vyhýbat. Kdyby místo předimenzovaného pupku vzniknul širší chodník pod obloukem starší opěrné zdi a především pokračoval po levé straně na začátku Rud. Vaška, lépe by to odpovídalo potřebám místních lidí.

Pozitivní změnu asi nelze čekat ani v oblasti likvidace srážkových vod. Dosud byly v ústí Malé branky ve vozovce jen asi dva metry od sebe dvě kanálové vpusti. Náhodný kolemjdoucí mohl takové uspořádání považovat za nesmysl, ale naši předci velmi dobře věděli, proč je tam umístili. Dešťové vody ze začátku Rud. Vaška a především z celého kopce vedle garáží se totiž scházely právě v tomto místě, jelikož nikde jinde na své pouti na kanalizaci nenarazily. Předmětné vpusti sice trpěly chronicky zanedbanou údržbou, takže byly věčně zanesené a voda přes ně mířila dál, kvůli špatnému spádování kočičích hlav zhruba do poloviny Malé branky, ale jejich umístění bylo správné. Bohužel projekt obě zrušil a nenahradil je ani příčným odvodňovacím žlabem přes celou vozovku zhruba v úrovni trafostanice, který by Malou branku ochránil před pravidelnými záplavami. Obdobný žlab přitom je ve vedlejší, pro silniční dopravu  mnohem méně významné spojnici Zahradní a I/19. Jelikož příčné řezy těchto kritických míst v dokumentaci chybí, není vůbec jisté, zda dojde k naprosto dokonalému vyspádování vozovky, které navede dešťové vody prakticky do jedné jediné vpusti, která by teoreticky mohla tyto srážky chytat.     

Co by se naopak vyřešit mohlo naprojektovaným přesunem značek, je absurdní dopravní značení, kdy na Rud. Vaška i pod kopcem u garáží je osazena značka „Dej přednost v jízdě“, a proto pokud se zde potkala dvě vozidla, která si křížila cestu, ani jedno nebylo oprávněno pokračovat v jízdě. Takže kdyby se tím někdo řídil, čeká tam doteď…              

Křižovatka na ulici Zahradní odráží obecnější tendenci projektantů a úředníků postupovat podle hesla „Děláme to pro lidi, ale pokud možno bez lidí“, které je do určité míry reakcí na obskurně složité stavební právo, jež učinilo z povolování staveb martyrium s nejasným výsledkem. I kvůli neschopnosti vypořádat se v přiměřeném čase s námitkami spolků na ochranu přírody se z jakékoliv účasti veřejnosti stal pro úředníky strašák, jemuž se snaží a priori vyhnout. A ačkoliv řadě z nich nelze upřít snahu naprojektovat stavby tak, aby odpovídaly potřebám veřejnosti, žádný úředník nemůže mít podrobné znalosti každé lokality. Ty mají pouze lidé, kteří v místě žijí. Pokud chceme u stavebních akcí placených z veřejných prostředků dosahovat optimálních výsledků, je třeba do jejich přípravy zapojit veřejnost. Například tím, že bude mít možnost na internetu nahlížet do dokumentace pro stavební povolení a vznášet k ní připomínky.