Snížení daní: dvě promarněné příležitosti

Při dlouhém nočním zasedání poslanci v pátek 20. listopadu  nad ránem odhlasovali největší snížení daní v historii České republiky. Místo nadšení, že už neplatí rčení, že kapři sobě rybník nevypustí, zavládlo pozdvižení na vsi. Ať člověk otevře jakékoliv noviny, všude je tento krok označován za nezodpovědnost, populismus a ohrožení veřejných financí. Rozhodnutí poslanců ještě může revidovat Senát, který tím potvrdí svou v poslední době posilující pozici významného politického aktéra.

Schválená předloha slibuje sice daňové úlevy i firmám, ale z hlediska dopadů jsou jednoznačně nejvýznamnější změny ve zdanění příjmů zaměstnanců. Přechod od zdanění superhrubé mzdy k počítání odvodů z hrubé mzdy, sazba 15% základní a 23% pro vyšší výdělky a zvýšení roční slevy na poplatníka o 9285 Kč by podle hrubých odhadů mělo občanům hned první rok přinést 130 mld. Kč. Odklon od danění superhrubé mzdy je výhodný pro lidi s průměrnou a vyšší výplatou, přičemž čím vyšší výdělek, tím větší efekt. Není proto překvapením, že tuto daňovou změnu dlouhodobě prosazuje ODS, u níž tvoří lidé s vyššími příjmy podstatnou část elektorátu.      

Oproti tomu valorizací daňové slevy na poplatníka se všem zvýší příjmy o stejnou částku, přičemž účinek je oproti předchozímu případu opačný: čím nižší výdělek, tím větší procentuální nárůst. Navíc by se týkala širšího okruhu plátců než jen zaměstnanců, především živnostníků. Vzhledem k tomu, že důsledky vládního boje s čínským virem jsou nejvíce ohroženy jistoty a živobytí těch s nejnižšími příjmy, mělo by být jednoznačně v dnešní době preferováno zvýšení slevy na poplatníka, pokud bude nutné nakonec volit mezi jednou či druhou variantou. Zděšení z rozhodnutí Poslanecké sněmovny totiž nezavládlo jen mezi komentátory, ale také na úrovni obcí a krajů, odkud začal působit silný tlak na jeho revizi.

Jelikož se výnosy některých centrálně stanovovaných a vybíraných daní na základě rozpočtového určení daní dělí mezi státní rozpočet, kraje a obce, jejich navrhované snížení ohrožuje ambice některých krajských a komunálních politiků. Pokud by výběr daně z příjmů fyzických osob pokles o předpokládaných 130 mld. Kč ročně, zhruba čtvrtina, tedy asi 43 mld. Kč, by šla na vrub místních samospráv. Z této úrovně se tedy okamžitě zvednul koordinovaný odpor, který má za cíl jednak prosadit nižší než poslanci schválenou redukci daní, jednak kompenzovat poklesu příjmů rozpočtů samospráv mimořádnými dotacemi ze státního rozpočtu. Obojí je špatně.

Za nejabsurdnější argument proti snižování daňové zátěže lze pravděpodobně označit ten, že kvůli drastickým dopadům na veřejné rozpočty a ve snaze zabránit skokovému nárůstu dluhu je třeba nejdříve provést rozsáhlé reformy, které sníží náklady. Přitom během konjunktury mezi léty 2013 a 2019, kdy se příjmy státního rozpočtu zvedly z 1092 mld. Kč na 1523 mld. Kč, tedy bezmála o polovinu (!!!), jsme se dočkali jen symbolických daňových úlev. Je totiž přirozenou tendencí vlád, a to na centrální, krajské i obecní úrovni, vždy utratit všechny dostupné peníze. A skrze dluhy často i více. Veřejné rozpočty příliš ztloustly, a aby se vrátily do zdravé kondice, musí projít dietou.

Teprve nedostatek peněz a hrozivě rostoucí zadlužení dokáže vlády přimět k provedení reforem a osekání nákladů, a pro zahájení tohoto procesu je nejvyšší čas. Po roce 2013 zažily české veřejné rozpočty záplavu daňových výnosů, která těm, kdož byli zrovna u moci, umožnila financovat dosud nedostupné projekty a aktivity. Ani rozpočtové dopady boje s čínským virem příliš všeobecnou pohodu ve veřejné správě nenarušily. Krajům a obcím se sice měly snížit daňové výnosy v důsledku vyplácení kompenzačního bonusu živnostníkům, jenže k tomu nedošlo, neboť se na něm samosprávy odmítly solidárně podílet a státní rozpočet jim veškerý výpadek kompenzoval. A pohodlí vlády bylo zajištěno tím, že jí poslanci dovolili utratit 500 mld. Kč na dluh. Z dosavadního vývoje letošního bystřického rozpočtu se tak zdá, že predikce příjmů, schválená v prosinci loňského roku, kdy o dopadech čínského viru neměl nikdo ani ponětí, se nejenom naplní, ale daňové výnosy i přes ekonomický propad dokonce překročí očekávání.                

V roce 2019 získal rozpočet Bystřice na dani z příjmů fyzických osob 31,6 mil. Kč, letos to mělo být 30 mil. Kč. Pokud by sněmovnou schválené snížení daní prošlo legislativním procesem bez jakékoliv změny, znamenal by předpokládaný pokles výnosů o čtvrtinu ztrátu nějakých osmi milionů. Pro srovnání, celkové letošní rozpočtové příjmy mají být 213 mil. Kč, loni byly 299 mil. Kč. Jelikož obdobně „dramatické“ důsledky by sněmovní novela měla i na ostatní samosprávy, je médii živená hysterie jen projevem naprosté neochoty vzdát se i malého zlomku rozpočtů, nad nimiž krajští a komunální politici vládnou.

Rozpočty samospráv by tak navržené snížení daní přečkaly bez vážnějších dopadů. Dokonce by mohlo a mělo být ještě výraznější. Jen citelný propad příjmů totiž může donutit krajské a komunální politiky změnit způsob, jakým se svěřenými prostředky hospodaří. Především v posledních letech záplava snadných peněz výrazně oslabila tlak řádné a poctivé hospodaření. Přirozeně nejsnazší reakcí na chybějící finance je zvýšit místní daně (z nemovitostí a za likvidaci odpadu), škrknout plánované projekty a všechno svést na „ty v Praze“.

Druhou cestou je přehodnotit za co a jakým způsobem jsou utráceny veřejné prostředky. V Bystřici, ale nejenom zde, se během tučných let zahnízdily v rozpočtu desítky položek přesouvajících peníze občanů k jednotlivcům i spolkům za účelem podpory sportovních aktivit a kulturních a zábavních akcí. Díky nižšímu zdanění práce zůstane lidem více peněz a budou si moci dovolit více utrácet za zábavu a sport. Je proto namístě reagovat na snížení daňových výnosů redukcí poskytovaných dotací, které se už např. v případě Bruslařského klubu Zubři utrhly zpod kontroly.

Další oblastí negativně postiženou přebytkem příjmů jsou veřejné zakázky. Pro člověka, který se aspoň zběžně zajímá o místní politiku, nemohlo být překvapivé zjištění auditu hospodaření města za rok 2018, že zakázky malého rozsahu jsou v Bystřici systematicky zadávány bez soutěže a bez kontroly. Tento způsob zadávání vede k předražování kontraktů a vylučuje všechny potenciální dodavatele s výjimkou stále stejné skupiny vyvolených. Jelikož popsaný stav zde trvá již léta a koaliční ani opoziční zastupitelé nejsou ochotni jej změnit, razantní propad daňových příjmů by je mohl donutit k efektivnějšímu, účelnějšímu a hospodárnějšímu utrácení našich peněz.

Náhlá ztráta zdrojů by si mohla také konečně vynutit transformaci chronicky ztrátových městských firem: Areálu sportu a kultury, Farmy Eden a Centra Eden, jejichž neefektivita byla dosud „řešena“ jen pokrýváním stále větších prodělků z peněz občanů, bez ochoty přiznat neúspěch a těchto balvanů se zbavit.      

Z vývoje vyjednávání o dodatečných změnách v poslanci schváleném daňovém balíčku se však bohužel zdá, že budou promarněny minimálně dvě, možná tři příležitosti udělat dobou věc. Za prvé, poplatníkům zřejmě klesnou daně méně. Za druhé, dopady na rozpočty samospráv budou kompenzovány ze státního rozpočtu, takže se ztratí tlak na lepší hospodaření, a na komunální a krajské úrovni přetrvá rozpočtová pohoda. A za třetí, pokud dojde ke snížení, či vypuštění navržené slevy na poplatníka, polepší si především lidé s vyššími příjmy a nízkopříjmovým skupinám se život neulehčí.