Raději doma, než v domově

Populace naší země stárne, což vedle třeba otázky udržitelnosti důchodového systému nastoluje i stále naléhavější problém péče o staré a chronicky nemocné lidi. Na Bystřicku umocněný ještě tím, že odsud ve velkém odcházejí mladí lidé, kteří tím přenáší péči o své rodiče na jiné. Tradičně doleva inklinující Češi většinou předpokládají, že se o potřebné postará „stát“, což v tomto případě znamená obec.     

V našem městě tvoří základní pilíř obecní péče o seniory dům s pečovatelskou službou, kam se do malých (což není myšleno pejorativně) bytů stěhují občané, kteří sice potřebují pomoc s některými úkony, ale nevyžadují celodenní péči, kterou poskytují domovy pro seniory. Jenže kvůli pokrokům ve zdravotní péči, díky nimž se vyššího věku dožívají i vážně nemocní, právě takové zařízení v Bystřici stále citelněji chybí. Naděje na uspokojení chybějící poptávky se přitom objevila už v roce 2017, kdy se na radu města obrátila firma REALAFI s nabídkou zprovoznění malého domu po seniory. Poté, co se záměr společnosti setkal ze strany vedení města s kladnou odezvou, došlo k jeho podstatnému rozšíření na trojnásobek původní kapacity. V březnu 2017 odsouhlasilo zastupitelstvo prodej potřebného pozemku s tím, že společnost na své náklady zbuduje i potřebnou technickou infrastrukturu. Celý záměr ovšem od počátku stál na tom, že firma získá zvýhodněné státní financování a samozřejmě příslib krajských dotací na provoz. To se ne úplně rychle dařilo, ale i tak byla v září 2017 podepsána smlouva budoucí kupní, podle níž měla firma zrealizovat stavbu, a k prodeji parcely dojít po kolaudaci.

Jenže výzvy k předkládání nabídek na rozšíření pobytových sociálních služeb si všimnul začátkem roku 2018 i jiný zájemce, Senior Domy Pohoda a.s., který byl ochoten zrealizovat totožnou investici a za stejných podmínek jako REALAFI. Na rozdíl od něj však byl patrně v oblasti poskytování sociálních služeb zběhlejší, takže rovnou předložil i smlouvu o spolupráci, v níž se město zavazovalo podílet na úhradě 5% prokazatelné ztráty (95% měl platit Kraj Vysočina). Smlouvy, předložené zastupitelstvu na posledním zasedání před volbami 2018, i s ohledem na komplikované nastavení finančních vztahů a závazků, vyvolaly zejména v opozici významný nesouhlas. Nakonec byly pohodlnou většinou schváleny, avšak tehdejší vedení města projekt zastavilo, neboť předpokládalo, že po volbách získá většinu v zastupitelstvu opozice. Přestože k tomu v říjnu 2018 nedošlo, na domov pro seniory se jaksi zapomnělo, takže původní plán zahájení prací v roce 2019 a otevření zařízení v roce 2020 se neuskutečnil. Nepracovalo se ale ani na projektu REALAFI, kterému představitelé města jednoznačně deklarovali, že z blíže neupřesněných důvodů preferují Senior Domy Pohoda. Takže zatímco záměr REALAFI byl uložen k ledu, konkurenční Senior Domy byly zablokovány nečinností města ve věci získání provozního financování od kraje, bez něhož zařízení vzniknout nemohlo.   

Do pozornosti volených orgánů se problematika sociálních služeb dostala znovu až v březnu 2019, kdy v souvislosti s blížícím se koncem dvouleté lhůty na získání stavebního povolení požádalo REALAFI o její prodloužení. Pokud by k tomu nedošlo, nebylo by od září 2019 město nadále povinno mu pozemky prodat. Kupodivu však na červnovém zasedání zastupitelstva místo toho byl předložen návrh na ukončení smluvních vztahů se Senior Domy, které od října 2018 v rozporu se smlouvou nezaplatily za pozemky. Jenže to neznamenalo rozchod ve zlém, ale naopak posun v souladu s novým záměrem firmy. Ta totiž již nadále neměla zájem nést náklady na stavbu v odhadované výši cca 80 mil. Kč, které by měly přejít na město. Společnost by se stala pouze provozovatelem majetku pronajatého od města, přičemž vyloučena není ani spolupráce formou koncesní smlouvy po vzoru zimního stadionu. Teprve na následujícím, zářiovém, zasedání byla přeložena i žádost REALAFI o prodloužení lhůty do září 2021, jíž bylo rovněž vyhověno. Tento zájemce sice nově vznesl také žádost o pětiprocentní podíl města na úhradě provozní ztráty, ale investiční financování nadále slibuje zajistit vlastními silami.

I přes prodloužení lhůty však nelze předpokládat, že se záměr REALAFI posune blíže k realizaci, neboť v únoru rada rozhodla o podání žádosti jménem města na kraj o provozní financování nového zařízení sociálních služeb, což je krok směřující ke koncesní smlouvě či k pronájmu zařízení vlastněného městem. Rada přitom má již velmi konkrétní představu o podobě zařízení, které má sestávat z domova pro seniory (32 lůžek), domova se zvláštním režimem (68 lůžek; osoby s chronickým duševním onemocněním, např. stařeckou demencí), odlehčovacích služeb (pomoc v domácnostech) a denního stacionáře (8 klientů). Na rozdíl od výstavby soukromého, byť dotovaného zařízení, se nám tak proces prodlužuje ještě o výběrové řízení na provozovatele, nebo koncesní řízení.    

Ať už záměr skončí úspěchem, či nikoliv, je zřejmé, že zařízení o kapacitě 100 lůžek, a to ani ve spojení s existujícím domem s pečovatelskou službou a stávajícím denním stacionářem, nemůže saturovat poptávku po sociálních službách stárnoucí populace celého Bystřicka. V plánovaném ústavu by mohli nacházet azyl lidé, jejichž potíže dospěly do stadia, které vyžaduje celodenní pomoc zdravotnického personálu. Přitom pro mladého člověka může být překvapující, že přes 80% seniorů ve věku nad 80 let zvládá běžné denní činnosti zcela bez pomoci, či potřebují asistenci jen občas. Rozumná sociální politika proto musí směřovat k tomu, aby co nejvíce seniorů zůstávalo v domácím prostředí, v němž nejlépe prosperují a jsou nejspokojenější, a co nejméně z nich bylo odkázáno na ústavní péči. Pro naplnění tohoto cíle je zásadní dostatečná nabídka odlehčovacích služeb, které na Bystřicku poskytuje pobočka Oblastní charity Žďár nad Sázavou nacházející se v Domě s pečovatelskou službou.

K tomu, aby byly asistenční služby skutečně využívány, však nestačí pouhá jejich existence, musí být navíc i dostupné. Dostupnost podstatně ovlivňuje cena, kterou zákazník hradí, a ta na Bystřicku není příliš motivační. Přestože většina klientů v souvislosti se zhoršeným zdravotním stavem čerpá příspěvek na péči, určený právě na nákup sociálních a zdravotních služeb, je otázka, zda je 65 tis. Kč vyčleněných v rozpočtu města jako dotace na podporu osobní asistence (pro zdravotně postižené a dlouhodobě nemocné) částka dostatečná. A zda by skrze její zvýšení nemohlo být dosaženo zlevnění, a tím i zpřístupnění osobní asistence širšímu okruhu osob. Na pečovatelskou službu (pro seniory) sice město přispívá 2,43 mil. Kč, ale většinu pohltí provoz domu s pečovatelskou službou. I zde je tedy otázka, zda je podpora pečovatelské služby poskytované v domácnostech dostatečná.

Druhou významnou složkou dostupnosti je povědomí o nabízených službách. Bohužel komunikace ze strany města, ať už na internetových stránkách či v inforočence, je kusá a neodpovídá charakteru cílové skupiny. Sociálním službám chybí jednoduchý návod, který by potenciálního klienta přesně navedl ke službám, jež jsou pro něj dostupné (kdo může čerpat co, za jakou cenu a na koho se obrátit), a který by byl pravidelně distribuován do domácností. A jako třetí faktor do dostupnosti vstupuje flexibilita služeb: aby je mohl zákazník snadno objednávat podle svých aktuálních potřeb a způsobem, který zvládá.

Přestože je tedy v současnosti pozornost volených orgánů města zaměřena k realizaci sociálního zařízení pro dlouhodobý pobyt, neměla by být přehlížena problematika dostupnosti odlehčovacích služeb pro seniory a nemocné přímo v jejich domácnostech. Protože ta může jednak zlepšit kvalitu života mnohem většímu počtu osob, jednak díky jejich setrvání v domácnostech snížit náklady na pobytové sociální služby, které jsou násobně dražší.