Překvapeni druhou vlnou

Politici občas dávají nereálné sliby, je to součást jejich profese. Ono vědí, že slibují nesplnitelné, a vědí to i ti voliči, pokud stojí nohama na zemi. Po čase všichni zapomenou a jde se dál. Peklo na zemi nastává, když vůdce uvěří vlastním utopickým nápadům a pokusí se je uskutečnit. Právě to se stalo Andreji Babišovi, který nás sprintem táhne ke dnu.

Pod dojmem letního ústupu čínského viru předseda vlády získal pocit, že nad ním zvítězil, a uvěřil, že slib, že nás před nemocí ochrání, lze splnit. S nástupem druhé vlny tak spustil bláhovou válku se smrtí, do níž zatáhl celou společnost. Propadl bludu, že člověk dokáže dostat pod kontrolu jakoukoliv hrozbu, dokonce i šíření viru v tak komplexním prostředí s nekonečným množstvím neznámých, jako je lidská společnost. Vyhrát nemůže a po boji tu zůstane spálená země.  

Na konci října denní počty pozitivně testovaných stále rostou, přestože vláda začala obnovovat plošná (celostátní) omezení už od 1. září, kdy byla uložena povinnost nosit roušky v prostředcích hromadné dopravy. A pak ve stále rychlejším tempu následovaly další a další restrikce, které ovšem ani po téměř dvou měsících nepřinesly zvrat trendu.

Ve veřejnosti způsobil značné pobouření bývalý ministr zdravotnictví Prymula, který se nechal nachytat při odchodu z povinně zavřené restaurace bez roušky. Nesouhlasné postoje ovšem jen klouzaly po povrchu, když mu vytýkaly, že nedodržuje vlastní příkazy, aniž by zkoumaly příčiny takového chování. Obávám se, že český epidemiolog č. 1 nevěří v účinnost fetiše 3R (roušky, rozestupy, dezinfekce rukou), jinak by chodil zafačovaný od hlavy až k patě i doma. Když však konformitu s nařízeními ukazuje jen před kamerami, vyvolává oprávněnou pochybnost, zda vláda lidem nepředepisuje restrikce jen jako nefunkční placebo.

Nezapomínejme ani na hlavní hygieničku Jarmilu Rážovou, ministra vnitra Hamáčka nebo tisíce pracovníků ve zdravotnictví. Ti všichni byli pozitivně testováni na čínský virus, přestože by měli mít nejlepší informace o účinnosti doktríny 3R a měli by se důsledně chránit. Vysvětlení jsou dvě: buď nevěří v efektivitu opatření, která doporučují, a na jejich dodržování nedbali, nebo je jejich účinnost nízká a virus je dokáže obejít. Vzhledem k tomu, že od konce léta rostou počty pozitivních případů dynamicky ve všech zemích, jejichž statistikám lze aspoň trochu věřit, ať už mají jakkoliv přísná omezení společenského styku, zdá se jako pravděpodobnější možnost, že virus zmutoval do nakažlivější, byť méně ohrožující podoby.

Na jaře došlo po zavedení společnost paralyzujících restrikcí k rychlému poklesu počtu pozitivních testů, z čehož vojevůdcové války proti čínskému viru nabyli přesvědčení, že opatření jsou účinná. Pakliže ty stejné kroky, jako na jaře, v druhé vlně zůstaly bez kýženého efektu, mají pro to jediné vysvětlení, že lidé nařízení bojkotují. Pokud by se ovšem mezi lidmi pohybovali, tak by viděli odlišný obrázek: nařízení jsou dodržována. Obecně čím starší člověk, tím více se vyhýbá osobním kontaktům a více se chrání. S klesajícím věkem se sice ztotožnění s pravidly snižuje, nicméně i mladí zachovávají aspoň ta nejdůležitější. Pokud dochází k jejich zásadnějšímu porušování, jedná se o časově a okruhem zúčastněných omezené události, které samy o sobě rozhodně nemohou vysvětlit stálý růst počtu pozitivních testů.

Bohužel snaha členů vlády najít viníka všude jinde jen ne u sebe, vyvolala v nemalém množství lidí pocit, že pokud každý člověk za všech okolností nebude na sto procent dodržovat všechna nařízení, způsobí tím nevyhnutelně někomu smrt. Tito lidé odmítají právo druhých na to, aby sami podle svého rozumu a morálky rozhodovali, co je v dané situaci přiměřené a odpovědné, a vyžadují po nich slepou poslušnost, kterou pokřiveně nazývají „ohleduplností“. Přitom skutečnou bezohledností je vítat každou novou restrikci a nebrat na vědomí, že v součtu mají zdrcující důsledky pro řadu podniků a živnostníků, společenské vazby, na vzdělanost dětí, ekonomickou situaci mnoha rodin a v neposlední řadě na zdraví vážně nemocných. Stále více lidí na vlastní kůži poznává, že náklady války s čínským virem nejsou jen abstraktní čísla o rozpočtovém deficitu, ale znamenají naprosto konkrétní dopady do jejich životů.

V souvislosti s hledáním příčin vyššího tempa postupu SARS-CoV-2 českou populací se objevila kritika vlády, že s obnovováním restrikcí zaváhala, že měly být zaváděny už o prázdninách. Pokud odhlédneme od výše zmíněného faktu, že plošná opatření byla nasazována již od začátku září, potom rychlejší postup o prázdninách nebyl podložen tehdejšími počty pozitivních případů. Zdravotní systém si s nimi bez jakýchkoliv obtíží poradil. Zdrženlivost vlády v této věci si ve skutečnosti místo kritiky zaslouží pochvalu, protože umožnila Čechům prožít relativně normální prázdniny a vzpamatovat se z jarního stresu. Řadě podnikatelů, především v cestovním ruchu a pohostinství, pak dovolila ekonomicky se nadechnout a částečně zhojit rány z předchozích měsíců. A tito podnikatelé dali vydělat desetitisícům svých zaměstnanců a brigádníků.

Veškerá zdrženlivost však vzala zasvé s nástupem plukovníka v. v. Prymuly na post ministra zdravotnictví, který s vojenskou mentalitou začal sázet jedno drakonické nařízení za druhým, aniž by jim dal časový prostor, aby vůbec mohly začít působit. Kvůli nepřipravenosti státního aparátu a zdravotnictví k provádění selektivních a limitovaných zásahů se upnul na plošná opatření jako na jedinou záchranu. Jeho předčasný odchod, ať již byl vyvolán jakkoliv malichernou příčinou, tak možná českou společnost a ekonomiku zachránil před naprostým rozvratem. Samozřejmě za předpokladu, že nový ministr nebude pokračovat v křižáckém tažení za „vyhladovění“ čínského viru bez ohledu na ztráty. Snad konečně nalezne způsob, jak splnit úkol, jehož zadání zůstává už osm měsíců stejné: zajistit ochranu ohrožených skupin a zbytek společnosti zatěžovat co nejméně restrikcemi. Je třeba nalézt způsob, jak se SARS-CoV-2 dlouhodobě koexistovat, protože je jasné, že nikam nezmizí, vakcína je v nedohlednu a nezbývá než počkat, až si po setkání s ním vytvoří odolnější část společnosti imunitu.   

Významnou roli při moderování ekonomických důsledků vládních nařízení mohly hrát obce, a to především zadáváním většího počtu menších zakázek, přes které by se v těžkých časech dostaly peníze k lidem. Navzdory jarním obavám z propadu příjmů se minimálně v případě Bystřice krátce před koncem roku zdá, že daňové výnosy budou více méně odpovídat očekávání ze schváleného rozpočtu. Spolu s finančními rezervami z minulých let to znamená, že bystřičtí zastupitelé měli velký prostor pro stimulaci místní ekonomiky. Ten bohužel nevyužili.

Typickou promeškanou příležitost představuje záměr zahájit proces rekonstrukcí interiérů městských bytů, kde se původně počítalo s kompletní obnovou dvou vzorových bytů. Rozšíření objemu ze dvou na třeba deset by přineslo příležitost pro řadu místních živnostníků. Nakonec to dopadlo jako vždycky. Rada města se zalekla hrubého odhadu ceny rekonstrukce prvního bytu (600 tis. Kč bez DPH) a rozhodla, že letos bude opraven jen jeden jediný. A zakázku v hodnotě 460 tis. Kč bez DPH bez soutěže získaly TS města.

Nejenže tedy nebylo podstatně rozšířeno množství zakázek, ale nezměnila se ani praxe zadávat je stále stejným subjektům, nejlépe bez soutěže. Místo příležitostí pro místní živnostníky se zastupitelé rozhodli sedět na penězích. My si z nich rozhodně příklad neberme, nehromaďme zbytečnou hotovost, investujme a rozumně utrácejme. Pomáháme tak jeden druhému a v důsledku i každý sám sobě, protože bez nákupů a investic nejsou pracovní místa.