Pomalá demontáž dinosaura

Vyvezením posledního vozíku uranové rudy 27. dubna 2017 byla přesně po 60 letech definitivně ukončena těžba v oblasti Dolní Rožínky. Státní podnik GEAMO, resp. jeho odštěpný závod GEAM tím vstoupil do závěrečné fáze své existence, která se bude soustředit především na zahlazení následků těžby. Vedle sanačních, likvidačních a rekultivačních prací je další významnou aktivitou zajišťování provozu Podzemního výzkumného pracoviště Bukov, jehož výstavba byla zahájena už v roce 2013 a skončila ve stejný rok jako těžba rudy. Zařízení se nachází na 12. patře jámy Rožná I v hloubce 550 metrů a jeho posláním je výzkum chování materiálů a horninového prostředí v souvislosti s plánem na hlubinné ukládání radioaktivních odpadů, který se ovšem nebude realizovat na této lokalitě, neboť byla pro nevhodnost horninového prostředí z výběru vyřazena. Ruku v ruce s proměnou charakteru vykonávaných činností jde i snižování počtu zaměstnanců.

Zatímco v posledním roce těžby 2016 na pozicích vystavených zvýšenému ionizujícímu záření pracovalo v podzemí i na povrchu 494 osob, vloni jich bylo už jen 235, z toho 77 tvořili pracovníci externích organizací, např. na výzkumném pracovišti Bukov. Mnohem pomaleji klesal počet personálu, který se pohyboval výhradně na povrchu a nebyl v přímém kontaktu s rudou, typicky na administrativních pozicích. Ten se snížil od roku 2016 do loňska jen z 234 na 226 osob.

Od vrcholu těžby v 70. letech 20. století docházelo v 80. letech v souvislosti s vytěžením nejsnáze dostupných zásob ložiska Rožná k pozvolnému útlumu, který akceleroval po zhroucení socialistického bloku. Konec studené války přinesl ukončení závodů ve zbrojení, včetně jaderného, a uvolnil nárazově značné množství štěpného materiálu pro civilní využití. Globální pád cen vedl k přehodnocení rychlosti útlumu těžby a k zahájení sanačních prací na v té době již nevyužívaných areálech jam, např. v Rozsochách, a průzkumných štol. Díky vzestupu cen uranového koncentrátu na konci 90. let se sice ekonomika provozu zlepšila natolik, že definitivní uzavření dolu bylo několikrát odloženo, nicméně po vytěžení v minulosti připravených dobývacích prostor bylo dobývání nerostu s konečnou platností zastaveno v roce 2017.

První rozsáhlejší rekultivační prací bylo odstranění nepotřebných objektů v hlavním areálu firmy označeném R 1, které bylo dokončeno v roce 2019. Nejnáročnější aktuálně probíhající akcí je rekultivace odkaliště K 1, v němž se shromažďovala chemikáliemi znečištěná, najemno rozdrcená ruda po extrakci uranu. Podstatou projektu je zavezení volného prostoru demontovanou technologií a sutí z demolic, které vykazují takovou míru radioaktivity, že vylučuje druhotné využití. Na tuto vrstvu přijde hlušina z výsypek, bentonitové těsnění a celé těleso odkaliště i s velmi nevábným obsahem bude uzavřeno 40 cm zeminy. Díky tomu již nebudou do uloženého materiálu pronikat atmosférické srážky, které jím prosakují, kontaminované musí být jímány drenážním systémem pod hrází a před vypuštěním do Nedvědičky čištěny. Sanace druhého odkaliště K 2 má být provedena po uzavření K 1, přičemž se zahájením prací na projektové dokumentaci se počítá až mezi léty 2025 a 2030.

V letošním roce bylo zahájeno zatápění dolu R I, kvůli výzkumnému pracovišti jen po úroveň 13. patra. Dokončeno má být během 3-4 let. Jako další milník rekultivace území GEAM plánuje odstranit objekty sloužící ke zpracování rudy na Chemické úpravně Dolní Rožínka. Ve věci právě v tichosti probíhá posouzení vlivů na životní prostředí, o němž se obyvatelé okolních obcí neměli šanci dozvědět ani z úředních desek. Předložená dokumentace předpokládá demontování veškeré technologie a odstranění prvků (např. dřeva), které by tvořily nežádoucí příměs ve stavební suti, na niž má být podrcen zbytek objektů. Všechen materiál potom projde kontrolou na kontaminaci radionuklidy, přičemž ten, který bude vykazovat nadlimitní znečištění, bude opět uložen v odkališti K 1. Nekontaminovaný materiál bude po nadrcení použit jako zásyp jam po odstraněných objektech, a to až do úrovně 50 cm pod terén. Finální úpravu má představovat 30 cm zeminy a travní porost. GEAM nijak nevysvětluje, čím má být vyplněno chybějících 20 cm mezi recyklátem a zeminou. Zřejmě tedy mocnost stavební suti bude o něco vyšší (a potenciál porostu přežít nižší). Uvedeným způsobem bude rekultivováno cca 25 tis. m2 zastavěných ploch, jejichž další využití zůstává otevřené, byť nejpravděpodobnější variantou je zalesnění. Přitom vzhledem k vysoce kapacitnímu napojení areálu na vodovod, plynovod a elektrickou síť se nabízí v brownfieldu umístit provozy náročné na energie, např. výrobní závody. Ze strany soukromých firem však dosud v tomto směru nevzešla žádná poptávka, která by se dočkala realizace.                                    

Se zatím jediným záměrem, který by překročil rámec obecných úvah, tak přišel Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko ovládaný obcemi, ovšem ani ten není umístěn na rekultivované ploše, neboť má být situován na volné parcele navazující na areál R 2. Svaz má v plánu zbudovat zařízení transformující kaly z čistíren odpadních vod na hnojivo, a tím vyřešit jeho likvidaci poté, co budou podstatně omezeny kapacity pro skládkování odpadu. Ochota zemědělských podniků provádět dříve běžné zaorávání kalů do půdy totiž klesá v reakci na změněné vlastnosti materiálu, v němž se podstatně zvýšil obsah nežádoucích příměsí, především těžkých kovů a reziduí léčiv či hygienických prostředků. V roce 2019 tak Svaz nechal s kladným výsledkem proběhnout posouzení vlivu na životní prostředí pro zařízení na zpracování 10 tis. tun kalu ročně.

Zpracování materiálu by začínalo ve velkém skleníku o ploše 7 200 m2, v němž by byl s využitím sluneční energie a za pravidelného prohrabávání usušen. Takto připravená surovina by následně prošla vysokoteplotním rozkladem za nepřítomnosti vzduchu, jejíž produkt by již neobsahoval nežádoucí příměsi a vykazoval vlastnosti umělých hnojiv. Vedlejším produktem rozkladu by byl plyn, jehož spalováním by vznikalo teplo jednak pro samotný vysokoteplotní rozklad, jednak pro vytápění sušárny ve dnech s nedostatkem slunečního svitu. Přebytečné teplo v množství asi 2 tis. MW za rok by bylo využitelné pro výrobu elektrické energie. Přes vlažné přijetí ze strany zastupitelstva Rožné, v jejímž katastru je záměr lokalizován, přípravy stále, byť pomalu, pokračují a momentálně Městský úřad Bystřice posuzuje žádost o územní rozhodnutí.       

Vedení firmy GEAM se při zahlazování následků těžby rozhodlo provádět práce primárně vlastními zaměstnanci, což proces neúměrně prodlužuje. Kvůli tomu sanace odkaliště K 1 probíhá už od roku 2005 a stále není dokončena, demolice Chemické úpravny má trvat pět let a uzavření odkaliště K 2 je v nedohlednu. Přitom ukončení těžby rozhodně neznamená, že by areál přestal negativně ovlivňovat okolí. Například odvětráváním šachet je stále do ovzduší uvolňován radon, byť jeho množství bude klesat s postupným zaplavováním dolu. Rovněž jsou nadále do potoka Nedvědička vypouštěny důlní a odpadní vody, které i po přečištění obsahují za rok kolem 60 kg toxického uranu (naředěných v 1,2 miliardě litrů). Obyvatelům širokého okolí uranových dolů by proto prospělo, kdyby nová vláda při hledání úspor naznala, že není třeba si práci šetřit na desetiletí dopředu a urychlila demontáž dinosaura.