Palte to!

Už mnoho let lze na těchto stránkách v pravidelných článcích o závěrečných účtech města sledovat pozvolný růst nákladů na odpadové hospodářství. V loňském roce ale došlo ke skokovému zvýšení o téměř 20% (z 12,5 na 14,9 mil. Kč.), které však nelze bohužel považovat za ojedinělou anomálii, jako spíše za začátek nového trendu.

Stejně jako u každého jiného oboru souvisejícího se silniční dopravou se i v oblasti nakládání s odpady do nákladů negativně promítly ceny pohonných hmot. Ty se ovšem v hororových cifrách blížících se 50 Kč/litr pohybovaly především v roce 2022, kdy se náklady města na odpadové hospodářství ještě udržely v rámci zavedených zvyklostí. Stejně tak průměrná mzda roste tempem 6-7% ročně už od roku 2021 a sama o sobě nemůže vysvětlit zvýšení výdajů o pětinu. Příčiny je třeba hledat v unijním pokusu o vytvoření nového, bezemisního a bezodpadového člověka, celoplanetárního vzoru udržitelnosti. Nazíráno zvnějšku, z krajin za hranicemi Evropské unie, musí být naše pokusy o „udržení“ vykládány jako rezignace na pokrok, jako nepochopitelná touha po stagnaci, a proto se nikdy nestanou masově následovaným vzorem. Ačkoliv jsme na cestě do zdi, nelze ji vykládat jako příkoří, které nám bylo vnuceno. Tento směr vybrali a v nesčetných volbách potvrdili občané členských zemí EU, nebo aspoň jejich většina.

Odpadová legislativa, jejíž důsledky pomalu začínáme pociťovat, má přirozeně původ v institucích Evropské unie, ale souhlas s ní vyjádřila vláda Andreje Babiše, která ji také implementovala do tuzemského zákona o odpadech. Do našeho právního řádu tím byla vnesena hierarchie způsobu nakládání s odpady, která vymezuje podporované a naopak sankcionované metody a je určující pro budoucí podobu odpadového hospodářství každého podniku, obce i jednotlivce. Na její vrchol bylo postaveno předcházení vzniku odpadu. Pakliže již odpad vznikne, má být ve stejném stavu, maximálně s jednoduchou úpravou, znovu použit. Není-li to možné, mají z něj být vytěženy suroviny, a ty opětovně upotřebeny (recyklace). Další možností je energetické využití. A teprve co zbyde a nelze už ani spálit, může být uloženo na skládku.            

Aby bylo zajištěno, že členské státy na svém území obecně formulovanou hierarchii uvedou do praxe, byly pro každý stupeň stanoveny dílčí cíle. Díky nim jsme se dočkali např. odděleného sběru bioodpadu (povinný od roku 2023) a textilu (od 2025). Dalším významným cílem je závazný minimální podíl zrecyklovaného komunálního odpadu, který z 60% hmotnosti v roce 2025 vzroste až na 70% v roce 2035. Plnění těchto povinností s sebou přirozeně nese významné náklady, a tak loni město z rozpočtu zaplatilo TS města za odstraňování bioodpadu a provoz kompostárny přes 930 tis. Kč a dodatečné výdaje si vyžádá i zvýšení recyklovaného podílu komunálního odpadu, který loni v Bystřici i se započítáním bioodpadu lehce přesáhnul 41%. Mimochodem čeští poslanci určili recyklační cíle 5 procentních bodů nad minimem stanoveným unijní legislativou.

Zásadním nástrojem pro omezování množství vznikajícího odpadu je zatěžování jeho produkce řadou dodatečných sankčních plateb. Momentálně dosáhlo významného úspěchu lobbingové sdružení výrobců balených nápojů Zálohujme.cz, které přesvědčilo vládu, aby prosadila zálohování plastových láhví a plechovek od nápojů. Výrobci tím nejenom získají lacino surovinu, kterou musí zatím nakupovat, ale navíc se jim otevře přístup k nějakým 2,5 mld. ročně na nevrácených zálohách (pokud se z 2,6 mld. kusů lahví a plechovek nevrátí 25%). Naopak zákazníkům se sníží komfort a vzrostou náklady a obcím se prodraží odpadové hospodářství, protože přijdou jak o jedinou dobře prodejnou komoditu, tak i o příspěvky od nápojářských firem. Na občany však náklady navrženého systému nedopadnou jen jako na zákazníky, ale také jako na daňové poplatníky. V roce 2023 bylo v Bystřici vytříděno 141 tun plastů a občané prostřednictvím rozpočtu města za sběr a odstraňování tohoto materiálu zaplatili 1,4 mil. Kč. V této částce je sice započítán provoz chráněné dílny-separačního střediska, ale i tak to znamená, že nás recyklace každého kilogramu plastu stojí 10 Kč. 

Pro dosažení ambiciózních recyklačních cílů má však větší význam jiná sankční platba: poplatek za uložení odpadu na skládku. Podobně jako v případě uhelných elektráren, kde nedochází k jejich nucenému zavírání, které by přineslo žaloby, náhrady škod a konflikty, a téhož cíle je elegantně dosaženo zničením jejich rentability skrze emisní povolenky, ani u skládek nechtějí úředníci a politici nařizovat ukončení provozu. Místo toho uměle navyšují cenu uložení odpadu na skládku, čímž tento způsob likvidace odpadu činí nevýhodným.  

Od roku 2021 se proto poplatek za uložení komunálního odpadu na skládku z hodnoty 800 Kč/tunu postupně zvyšuje, nejrychleji v aktuálních letech 2024-2025, přičemž příští rok má dosáhnout 1 500 Kč/tunu. K této částce se ještě přičítá platba za budoucí rekultivaci skládky a náklady a zisk provozovatele, takže v roce 2024 se na skládce Bukov, kterou využívá naše město, vybírá 2 240 Kč/tunu a příští rok lze kvůli růstu poplatku očekávat nejméně 2 500 Kč/tunu. Jenže pokud TS města z Bystřice loni odvezly cca 1 250 tun komunálního odpadu, prodražil vyšší poplatek odpadové hospodářství „jen“ o 311 tis. Kč, a ani ten proto nevysvětluje meziroční růst nákladů o 2,4 mil. Kč.

Alarmující prodražování odpadového hospodářství vyžaduje nějakou akci. A na radnici vymysleli…zvýšení odpadní daně. Aby pro něj připravil půdu, místostarosta na zářiovém zasedání zastupitelstva města otevřel téma likvidace odpadů a uvedl, že i přes zvýšení poplatku ze 700 na 900 Kč na poplatníka a rok, budou občané hradit jen zhruba 36% nákladů systému. To je obvyklý, ale zcela mylný pohled. Občané vždy zaplatí 100%. Pokud ne jako plátci „poplatku“, tak jako daňoví poplatníci. Proto je mnohem důležitější, než z které kapsy občana náklady na systém nakládání s odpady jdou, jak je snížit, nebo aspoň udržet pod kontrolou. A na tomto poli bystřičtí politici žádnou vizi nenabídli.

Nastavené tempo zvyšování poplatku za uložení odpadu na skládku má přimět obce k jejich většímu třídění a k využívání zbytku k výrobě elektřiny a tepla. I kdyby došlo k posunu zákazu skládkování veškerého spalitelného odpadu z roku 2030 na rok 2035, k němuž se na radnici upínají, poplatky za skládkování porostou, a tím i náklady odpadového hospodářství. Navíc v okolí není žádné zařízení, které by v té době mělo být ještě v provozu.

V diskusi zastupitelů se exstarosta Pačiska připomenul se svým nápadem převzít od DIAMO skládku Bukov, u níž je částečně povoleno významné zvýšení kapacity, do kterého ovšem DIAMO odmítá investovat. Je možné souhlasit, že i při maximálním třídění a spalování zbyde určité množství odpadu, které bude muset být uloženo na skládku. Na druhou stranu je Bukov vzdálený od potenciálních významných producentů (spalovny) a při menším objemu ukládaného materiálu se ekonomika zařízení může dostat do potíží. Přestože idea bývalého starosty není nová a její realizace by vyžadovala zodpovědné posouzení a náročnou přípravu, například vytvoření účelového spolku obcí jako u vodovodů a kanalizací, současná politická reprezentace v tomto směru žádného pokroku nedosáhla. Místo toho spoléhá na „stát“. Že „stát“ postaví spalovny, oddálí konec skládkování, podrobně jim řekne, co mají dělat…

Přitom není důvod otálet, protože základní parametry jsou dané: skládkování bude drahé, i kdyby pro něj byly kapacity, a nároky na separaci porostou. Zásadní bude nalézt pro bystřický odpad odbyt ve spalovně, přičemž po zrušení projektu rozšíření brněnské spalovny se žádná nepřipravuje v okolí. Odvoz tak bude muset probíhat po železnici a je nutné vybudovat překladiště s železniční vlečkou, ideálně kapacitní, spádové pro více obcí. V situaci, kdy nás vytřídění každého kilogramu plastu stojí 10 Kč, a tato cifra bude patrně dále narůstat, je jedinou racionální cestou orientace na spalování, při němž je odpad využit k výrobě energie a může být částečnou náhradou momentálně zavrhovaných fosilních paliv.  

Jako bezprostřední opatření proti nekontrolovatelnému růstu nákladů je nezbytné uzavřít nové smlouvy mezi městem a TS města, protože z těch současných nelze zjistit, za co město platí a která složka ceny zdražuje nejvíce. Současně je nezbytné vyjasnit, kdo získává příspěvky od recyklačních sdružení na provoz systému a jak se do nákladů promítají tržby za prodej vyseparované suroviny. Platit stále více a zvyšovat občanům odpadní daň bez viditelné snahy srazit náklady není řešení, jen odsouvání problému do budoucna a čekání na zásah shůry.