Nezdravé pochybnosti

Na bystřické poliklinice se chystají velké změny. Rada města usnesením č. 19-05-19 (v zápisu ze schůze č. 5/2019 zde) rozhodla provést privatizaci a následnou likvidaci společnosti Poliklinika Města Bystřice n.P.

Činnost firmy Poliklinika Města stojí na dvou pilířích. Jednak provádí správu budov, které jsou majetkem města a platí za ně do rozpočtu nájemné 650 tis. Kč ročně. Jednotlivé části těchto budov dává do podnájmu lékařům, lékárně, holičství a dalším. V roce 2017, za který jsou veřejně dostupné poslední hospodářské výsledky, za podnájem prostor a poskytnuté služby vykázala výnosy 3,9 mil. Kč. Vedle realitní činnosti však společnost také poskytuje zdravotnické služby, a to prostřednictvím dětské lékařky, pracoviště rentgenu a ultrazvuku, rehabilitace a biochemické a hematologické laboratoře. Za poskytování zdravotní péče v roce 2017 firma utržila 7,6 mil. Kč. Zatímco výnosy z podnájmů se mezi léty 2014 a 2017 prakticky nezměnily, za zdravotnické služby inkasovala o nějakých 850 tis. Kč více. Přesto se celkové hospodaření firmy dlouhodobě pohybuje na hraně mezi ziskem a ztrátou, přičemž je zjevné, že pod současným vedením, s tradičním způsobem hospodaření a bez změny politického zadání (zvýšení podnájemného), není žádná perspektiva obratu k lepšímu.

Naopak se zdá, že aktuální trend všeobecného růstu mezd mohl dostat společnost do ještě složitější situace. Firma dlouhodobě drží stav zaměstnanců na 20. Avšak zatímco do roku 2016 byly osobní náklady celkem stabilní kolem 6 mil. Kč ročně, předloni během jediného roku vyskočily o téměř 0,8 mil. Kč na 6,7 mil. Kč. Pokud uvedená tendence pokračovala i loni, pak mohl dynamický růst nákladů bez schopnosti zvýšit adekvátně i výnosy uvrhnout Polikliniku Města do ztráty. Zda tomu tak bylo, se dozvíme asi až v červnu ze závěrečného účtu města.

Plán radních předpokládá několik kroků. Tím nejdůležitějším je převod všech zdravotnických pracovišť provozovaných korporací Poliklinika Města do soukromých rukou, a to včetně personálu. Následně by byla ukončena nájemní smlouva s firmou a správa budov by přešla na město (městský úřad). Šest technicko-hospodářských pracovníků by skončilo jakožto zaměstnanci společnosti a získalo by pracovní smlouvy s městem; s přechodem ředitelky se nepočítá. Závěrem celé akce by byla likvidace vyprázdněné a nepotřebné Polikliniky Města.

Co na celém projektu nejvíce překvapuje, je naprosto chybějící zdůvodnění takto zásadní transformace. Ani v citovaném usnesení rady, ani v článku starosty v květnovém Bystřicku není jediná zmínka o tom, proč k ní dochází a čeho má být dosaženo.

Pokud bych spekuloval, že příčina vězí v propadu hospodářského výsledku, potom je třeba zabývat se otázkou, zda může být zvolená léčba účinná. Tento problém má dvě roviny. Jednak je to samotná správa budovy. Zde však mají stávající zaměstnanci pouze přejít od firmy pod město, takže s výjimkou jednatele a dozorčí rady nelze očekávat nějakou výraznou redukci nákladů. Ani na straně příjmů se nedá vsázet na zásadní obrat, protože o zvyšování nájemného nikde nepadlo slovo. Z ekonomického hlediska tedy přesun správy budovy pod město nemá potenciál přinést podstatnou změnu, a proto asi nebyl motivem pro spuštění transformace.

Druhou rovinou jsou náklady a výnosy z poskytování zdravotnických služeb. Aby byla privatizace pro město výhodná, musely by tyto činnosti vykazovat dlouhodobě ztráty. Zda tomu tak je, se sice z účetních závěrek vyčíst nedá, avšak dá se předpokládat, že pokud ne všechny, tak aspoň většina z nich byla zisková. V opačném případě by totiž o jejich odkoupení nikdo nestál a plán privatizace by od počátku směřoval k neúspěchu. Jestliže jsou však zdravotnické služby ziskové, jejich prodej čistě z ekonomického hlediska není výhodný.   

Vedle nákladů personálních jsou v některých zdravotnických oborech zdrojem ekonomického rizika výdaje na nezbytné technické vybavení. Z činností chystaných k privatizaci se to nejvíce týká rentgenu a ultrazvuku, kde je vybavení nejdražší. Mobiliář a další vybavení prostor, včetně přístrojů, mají být v rámci privatizace nabídnuty privátním subjektům k odkupu. Pokud nebudou souhlasit s koupí, bude jim navržen jejich pronájem. S jedinou výjimkou, a tou je rentgen, u něhož je odprodej výslovně vyloučen. Důvodem je nutnost provést do konce letošního roku modernizaci, bez níž nebude možný další provoz. Privatizační plán počítá s tím, že nemalé náklady s tím spojené ponese město, což je pro budoucího soukromého provozovatele jistě výhodné.    

Tím se dostáváme k zásadní otázce, ke způsobu výběru subjektů, které praxe převezmou. Pod slovem „privatizace“ si obvykle vybavíme veřejnou nabídku prodeje, s předem danými pravidly průběhu, a výběr vítěze na základě nejvýhodnějšího návrhu, a to po stránce finančního nebo jiného plnění vůči prodejci. V případě Polikliniky Města vidíme diametrálně odlišný obrázek. Proces prodeje byl zahájen vyjednáváním se stávajícími zaměstnanci firmy o podmínkách, za nichž by byli ochotní převzít provozy, v nichž pracují. Aby se okolnosti privatizace dojednávaly předem se zájemci, takový postup se neužívá ani u prodeje bytů nájemcům. I v takových případech jsou stanovena závazná pravidla, jimiž se musí proces řídit. Pokud rada města měla nějaké závažné důvody pro vyloučení veřejné soutěže o nejvýhodnější nabídku, tak je nikde neuvedla. Plynulý přechod provozu z městské firmy na soukromý subjekt takovým důvodem není, protože se dá zajistit i převzetím praxe nějakou jinou, ve zdravotnictví již působící entitou. Jestli bude prodejní cena zahrnovat i adekvátní platbu za „zavedenost“ podniku (místo, stálá klientela apod.), také není jisté.         

Ačkoliv se starosta v článku snaží vytvářet dojem, že se na poliklinice neděje nic, co by nás mělo zneklidňovat, schválený projekt privatizace vzbuzuje řadu pochybností. Nejpodivnější je jeho nečekanost. Současná ani minulé politické reprezentace nikdy veřejně neuvedly, že by ve firmě Poliklinika Města bobtnal nějaký problém, který bude třeba řešit rozprodejem praxí a likvidací korporace. Vzhledem k dopadům na podobu zdravotnictví ve městě také překvapuje, že věc rozhodla jen rada města a nepředložila záměr ani k vyjádření zastupitelstvu. Kvůli uspěchanosti a netransparentnosti procesu pak veřejnost nezná odpovědi na základní otázky podrobně nastíněné výše. Výsledkem nezvládnuté komunikace může být dojem, že se jedná o přihrání lukrativního byznysu předem určeným známým.