S vašimi argumenty i s vývody na 90 % souhlasím. Svět na západ od nás, kam se snažíme patřit, je v morálním a ekonomickém rozkladu. Srovnání s „tisíciletou“ Říší římskou se nabízí samo. Občané Říma ztratili odhodlání bránit své město a radši si najímali žoldnéře. Pronikající germánské kmeny včetně mongolských Hunů tak neměl kdo zastavit. Paralela s dnešní západní Evropu je evidentní. V září loňského roku jsme slavili 330 let bitvy u Vídně, kdy jsme se naposledy dokázali úspěšně postavit muslimské agresi. Smutné je, že jenom samotná připomínka této události byla v EU brána jako nevhodná. A tak nám do západní Evropy přichází tisíce muslimů a někde je jich už tolik (Belgie), že si jejich předáci dovolí poroučet místním ať se tedy vystěhují. Slunéčkoví multikulti, prosazující nárok všech menšin na všechno, se tiše radují, jak se jim daří rozkládat většinovou společnost, ve které chybí jakákoliv silná idea, která by ji držela pohromadě. Podle toho potom vypadají i armády těchto zemí, tedy i ta česká, která připomíná operetní spolek, kde je pomalu víc generálů než vojáků. Navíc tito generálové se v duchu vojenských tradic připravují na válku, která už byla. Osobně jsem hlasoval pro vstup do EU, ovšem ne do té, co je po Lisabonské smlouvě. Musím dát za pravdu exprezidentu panu Klausovi, že EU řídí nikým nevolení panáci, ať už se jedná o bývalého představitele portugalských maoistů Barossa, nebo nadšenou bojovnici proti americkým „peršingům“ z 80. let placenou KGB, nyní „ministryni zahraničí“ EU. Před týdnem jsme na bystřickém náměstí si připomněli památku téměř 4000 židovských nemluvňat, dětí, žen a mužů, kteří byli brutálně zavražděni nacisty v Osvětimi za jedinou noc. Do nedávna jsem byl přesvědčen, že se něco takového už nemůže v dějinách opakovat. Proto jsem byl zcela šokován, že v neděli v lotyšské Rize byly oslavováni tamní jednotky SS, které se v listopadu 1941 podílely na vyvražďování desetitisíců lotyšských Židů. Děje se to ve státě, který je členem NATO. Proto se ani nedivím, že státníci EU oslavují Jarošův ukrajinský Pravý sektor, který na Mejdanu mával fašistickými vlajkami a oslavoval zločince Banderu. Jsou to pohrobci náckovských ukrajinských komand, které se 29. a 30. září 1941, necelých čtrnáct dnů po obsazení Kyjeva Wehrmachtem, podílely na největší masové vraždě civilního obyvatelstva v dějinách, postřílení celkem 33 771 kyjevských Židů (od nemluvňat po starce) v Babím jaru. Nikým nevolení představitelé EU tak vypustili do světa skutečné ZLO, nesrovnatelné i čímkoliv jiným.
Naše země je bezbranná
15.03.2014 01:20Okupace Krymu Ruskem nastavila Západu zrcadlo, v němž se odhaluje bez příkras a iluzí realita současných mezinárodních vztahů, a v němž se dozvídáme mnohé i o naší zemi. Je to zneklidňující pohled.
Vůle k boji
Nejvíce patrná je ztráta vůle k boji, k obhajobě sebe samých. Jelikož jsme zavrhli víru v Boha a morální imperativy s ní spojené jako antivědeckou pohádku nehodnou moderního člověka, nedokážeme jasně rozlišovat mezi dobrem a zlem. Bez křesťanské etiky jsme zabřednutí v bahně relativismu, kde se snažíme všechny pochopit a v důsledku i omluvit.
Protože máme jako jednotlivci zmatek v hodnotách a jejich hierarchii, nedokážeme se jako celek - český národ - shodnout na tom, co je pro nás jako občany České republiky podstatné a co vedlejší. Každý boj, včetně obrany, má své náklady, takže pokud nevíme, co má jakou hodnotu, nedokážeme rozhodnout, zda stojí za to to bránit, a něco jiného této obraně obětovat. V případě Krymu musíme řešit dilema, zda je pro Česko důležitější postavit se Rusku, které si (už zase) vzalo část území sousedního státu, zda jej chceme rozhodnou akcí od dalšího rozšiřování na západ směrem k ČR odradit. Nebo preferujeme svoje pohodlí, které by částečně narušily předpokládané potíže s dodávkami energetických surovin (u ropy máme ve státních zásobách spotřebu na 90 dnů a ruské dodávky Družbou lze plně nahradit ropovodem IKL; u plynu je na konci topné sezóny v zásobnících zhruba 1 mld. m3, což znamená asi měsíc neregulované spotřeby).
Tím, že jsme dali přednost pohodlí a penězům (nerušený zahraniční obchod s Ruskem), vyslali jsme do budoucna zásadní signál o naší neochotě cokoliv obětovat. Už Carl von Clausewitz uvažoval o válce jako o střetu vůlí. Takto lze nazírat i na střetnutí, která nemají (zatím) povahu ozbrojených konfliktů – vůle prosadit vlastní hodnoty a zájmy se poměřuje s vůlí protivníka prosadit ty jeho, přičemž cílem je zlomit jeho vůli k odporu způsobením ztrát, které již nebude ochoten tolerovat a přimět jej ustoupit. Ve válce je síla vůle zkoušena velikostí materiálních, lidských a územních ztrát. Která ze stran si dříve řekne, že hodnota toho, co je možné získat či ještě dále ztratit, již nevyváží hodnotu potenciálních zisků, ta prohrává. U Krymského incidentu naše země neshledala žádné hodnoty či zájmy, kvůli jejichž ochraně by byla ochotná nést nějaké náklady. Premiér jednoznačně odmítl možnost ekonomických sankcí z důvodu, že by se negativně podepsaly na ekonomických ukazatelích ČR. Současně uvedl, že postoj Ruska má být ovlivněn skrze jednání. Co nevysvětlil je, o čem chce vlastně jednat, když dobrovolně zahodil i poslední zbývající formu nátlaku – ekonomické sankce.
Prostředky k boji
S vůlí k boji úzce souvisí materiální a lidské zdroje pro boj použitelné. Udržování silných a schopných ozbrojených sil je nákladné. Čím více prostředků je stát ochoten do nich vkládat, tím silněji demonstruje potenciálním agresorům vůli se bránit, a naopak. V diskusi o optimální velikosti české armády se často objevuje argument, že pokud nebudeme nikoho provokovat, nic nám nehrozí a ozbrojené síly můžeme mít slabé. Toto je odraz naprostého nepochopení smyslu válek jakožto politických aktů k prosazení politických cílů.
Ozbrojené konflikty sice mohou být propagandisticky obhajovány jako pouhá reakce na provokaci, ale jejich skutečná podstata je jiná – vzít si to, co druhá strana má a nechce dobrovolně vydat. Některé konflikty mají povahu preventivních válek zaměřených na odvrácení aktivit a záměrů druhé strany, které ohrožují něco, co máme a chceme si uchovat (bezpečí před terorismem, nízká cena ropy, svobodný námořní obchod…).
Zloděj nepřichází do domu proto, že jsme mu řekli něco nepěkného, že jsme jej provokovali, ale aby se obohatil. Který dům si vybere? Ten, o němž ví, že pan domácí spí s pistolí pod polštářem, nebo ten, jehož majitelé odjeli na dovolenou a nechali otevřené okno v přízemí? Přestože odpověď je v případě zloděje jasná, že podobná úvaha platí i v analogické situaci ozbrojených konfliktů kupodivu v obecném povědomí příliš není.
Ochranu našeho domu, České republiky, by měla zajišťovat česká armáda, kterou jsme však my, majitelé domu, poslali na dovolenou. Deset milionů občanů má ochránit 21 000 vojáků, takže jeden voják má na starost 500 lidí. Máme 14 stíhacích letadel, jedno má tedy ochránit 750 000 občanů. Protiletadlová obrana prakticky neexistuje – kvalitou výzbroje je někde na začátku 80. let minulého století. Přitom nechráněný vzdušný prostor znamená v moderní válce jistou porážku. Tankové „vojsko“ sestává z 30 tanků, s jejichž obnovou se nepočítá – zakrátko budeme bez tanků. Armádní infrastruktura je zchátralá a osekaná na kost – byla ze značné části opuštěna, což vylučuje reaktivaci v případě potřeby. A protože takto by se dalo ještě pokračovat, současná česká armáda by nedokázala samostatně náš stát uhájit.
Stát, který je slabý a nedbá o ochranu, stane se obětí. Smyslem armády není, aby dokázala jakéhokoliv protivníka porazit, ale aby potencionálního agresora odradila. Aby druhá strana vzala do úvahy její sílu, zvážila pravděpodobné ztráty a svých ambicí se raději vzdala. Optimální jsou tedy ozbrojené síly natolik silné, aby ochránily zájmy státu, aniž by musely být nasazeny.
NATO, naše zaklínadlo
Celkem rozšířený je názor, že slabost české armády nevadí, protože nás přece ochrání NATO. Potíž je v tom, že většina členských států ignoruje článek 3 Washingtonské smlouvy, který jim ukládá povinnost rozvíjet vlastní schopnost odolat ozbrojenému útoku. Místo aby budovaly ozbrojené síly a spoléhaly při obraně vlastního teritoria primárně na sebe, očekávají, že za ně budou bojovat ostatní. Jenže když se touto filosofií řídí skoro všichni, kdo bude bojovat?!
Evropští členové NATO nedokáží uchránit ani sami sebe, a proto je iluzorní předpokládat, že vyšlou jednotky, které nemají, na pomoc jinému. Různé projekty na slučování armád v rámci EU nemají za cíl zvýšit obranyschopnost Evropy, ale prodloužit sladké období utrácení armádních rozpočtů za sociální dávky a další dárky pro voliče tím, že se bude předstírat nalezení perpetua mobile. Avšak spojením třeba 21 000 českých a 13 000 slovenských vojáků nevznikne větší síla, protože stejný počet bude muset hájit stejné území. Navíc slepenec z národních armád bude kvůli jazykovým a kulturním odlišnostem méně akceschopný. Představa, že by o obraně ČR rozhodoval byrokraticko-politický aparát EU prolezlý Francouzi je natolik hororová, že ji raději nebudu rozvíjet.
Jediné, co u potenciálních agresorů proti NATO vzbuzuje ještě nějaké obavy, jsou USA, oblíbený to cíl jedovaté sliny nejednoho Čecha, který má z minulého režimu v hlavě uloženo, že Američanům jde jen o byznys a provokování našich slovanských bratří Rusů. Strach bychom však měli mít z toho, že USA budou angažmá v Evropě oslabovat ve prospěch Pacifiku, což by v plné nahotě odhalilo neschopnost evropských států zajistit si bezpečnost bez opovrhovaných Američanů.
Ono není obtížné deklarovat důvěru ve spolupráci členů NATO za dobrého počasí. Když se však zkazí, můžeme překvapivě zjistit, že Washingtonská smlouva je jen smlouva. Z historie známe řadu smluv, které přestaly platit ve chvíli, kdy to některé ze stran vyhovovalo. Posledním příkladem je Budapešťské memorandum z roku 1994, v němž USA, Velká Británie a Rusko (!!!) slíbily Ukrajině nedotknutelnost hranic výměnou za vzdání se jaderných zbraní, které na jejím území zůstaly po rozpadu SSSR. A ejhle, před týdnem Putin dění na Ukrajině zanalyzoval jako revoluci, kvůli které se nadále necítí vázán žádnými smlouvami. Když Rusko potřebovalo bezjadernou Ukrajinu, smlouva platila. Když chce část jejího území, neplatí. Jak prosté! A nenechme se mýlit, pokud v budoucnu budeme požadovat obranu od spojenců z NATO, protože nebudeme mít dostatečnou armádu, také asi zjistíme, že jejich závazky neplatí.
Času dost?
Vedle falešného spoléhání na deus ex machina NATO se setkáváme i s dalším mýtem, že nám aktuálně žádné nebezpečí nehrozí a v případě ohrožení bude dostatek času armádu vybudovat. Československá republika zareagovala relativně rychle na to, že se Hitler v roce 1933 chopil moci, a v roce 1935 schválila rozsáhlý program přípravy na očekávanou válku. Přes enormní náklady a úsilí se nepodařilo do září 1938 systém opevnění ani vybetonovat, natož vybavit zbraněmi (chyběly především těžké zbraně) a secvičenou posádkou. Klíčové letectvo nemohlo opevnění uchránit před napadením ze vzduchu kvůli své zastaralosti. Účinná obrana země byla vyloučena.
První republika tak nedokázala ani během pěti let postavit armádu schopnou čelit agresi. Vzhledem k podstatnému urychlení pohybu a komunikace eskalují současné krize mnohem rychleji, a proto bychom my neměli ani těch pět let. Kdo nebude připraven hned v počátku mezinárodní krize, zpoždění nedožene. Naši situaci komplikuje i nedostatek finančních zdrojů pro nárazové masivní vyzbrojení, které se obvykle financuje státním dluhem. Jenže ten máme už teď 1 683 miliard, téměř 50% HDP. Proto je životně důležité udržovat silnou a schopnou armádu i v dobách, kdy zdánlivě nic zlého nehrozí.
Ale ono hrozí stále. Dějiny lidstva jsou dějinami válek a proto představa, že naši zemi už nikdy žádná nepostihne, je bezmezně naivní. Je to jen otázka času. Mír v Evropě po 2. světové válce udržoval pat mezi Varšavskou smlouvou a NATO – obě strany se vyhýbaly konfliktu, který mohl přerůst do nukleární apokalypsy. Studená válka s jasným rozdělením na My a Oni je pryč, čímž zmizela pevná semknutost členů NATO. I kdyby se obnovila, slabost v konvenčních zbraních láká agresory, jelikož případná válka by pravděpodobně probíhala bez jaderných zbraní. Přestože by jimi třeba obě strany disponovaly, žádná by je nepoužila, protože ztráty na civilním obyvatelstvu protivníka by jednak byly těžko obhajitelné, jednak by použití přivolalo přinejmenším stejně silnou odvetu. Jaderné zbraně už pro NATO nejsou magický štít. A úplně bezcenné budou ve chvíli, kdy bude agresor postupovat salámovou metodou – tadyhle si odloupne kousek území, za pár let zase támhle…
ČR jako nefunkční stát
Tím, že naše země v případě Krymu akceptovala jednostranné kroky druhé strany demonstrovala, že má nulovou vůli k boji. Tím, že poslala svou armádu na dovolenou, absenci vůle potvrzuje. Ztrácíme čas a žijeme v iluzi, že se nás války netýkají. Nemáme sdílené hodnoty, netvoříme společnost, jsme jen množina individuí, která se shodou okolností vyskytuje na stejném místě ve stejném čase. Nejsme ochotni obětovat dnešní pohodlí, abychom si zajistili budoucí bezpečí. Jsme Řím, který čeká na své Vandaly. Ti, kteří věří, že evoluční zákonitosti se vztahují i na lidskou společnost, snad ocení, že vyvrácení úpadkové západní civilizace, neochotné bránit sama sebe, poskytne lidstvu jako celku nové impulsy k vývoji. Já však, při představě těch hromad mrtvých, tento způsob evoluce ocenit nedokážu.
Aktuálním, vlastně akutním úkolem evropských zemí je udržet Ukrajinu s co nejmenšími územními ztrátami (o Krym již zřejmě přišla), zabránit jejímu bankrotu a vybudovat v ní životaschopné státní struktury. Cílem je udržet Ukrajinu jako nárazníkové pásmo, cordon sanitaire, mezi Ruskem a NATO minimálně do doby, než evropští členové Aliance obnoví svoji vojenskou sílu. Jistě, resuscitace Ukrajiny i zbrojení by byly nákladné, ale pokud nezahájíme rozhodnou aktivitu, co nevidět se Rusko dotkne slovenských hranic a NATO jej nebude schopné zastavit.
Ve schváleném státním rozpočtu na rok 2014 s celkovými výdaji 1 211 mld. Kč je pro Armádu ČR vyčleněno 42 mld. Kč, tedy méně než 3,5%. Stát, který vydává na obranu jen 3,5%, neplní svoji základní funkci, jíž je ochrana před vnějším napadením. Zatímco vůle financovat armádu není, rozhazujeme za stovky kilometrů cyklostezek, desítky aquaparků, desítky center zelených vědomostí. My občané nevolíme politiky, kteří by prosazovali to, co je zásadní, na úkor toho, co je postradatelné. Žijeme dneškem, „užíváme si“ a pramálo se staráme, abychom byli připraveni na zítřek.
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
(Gellner, F.: Perspektiva)
———
ZpětDiskusní téma: Naše země je bezbranná
———
Rusové své manipulace veřejným míněním opravdu umí. Ukázalo se to nejenom v 80. letech v kampaních za bezjadernou (bezbrannou) západní Evropu, ale i dnes, kdy se šíří dezinformace, že na Ukrajině se moci chopili fašisté. Pravý sektor je nehomogenní uskupení různých skupin, který rozhodně není dominantní silou současné vlády ani parlamentu. Blíže od člověka, který tam byl: https://www.prazsky-zpravodaj.cz/2014/03/senator-jaromir-stetina-k-deni-na-ukrajine-pravy-sektor-neni-hybnou-silou-revoluce/
Spolupráce Ukrajinců s Hitlerem byla motivována snahou zbavit se Stalina, který začátkem 30. let úmyslně vyvolal hladomor, a tím smrt 3-7 milionů Ukrajinců. Při posuzování postoje Ukrajinců k banderovcům a inklinace Pravého sektoru k "fašismu" je dobré to zohlednit.
———
Pane Švestko,
argumentovat senátorem Štětinou je stejné, jako věřit pohádkám ovčí babičky. Zjistěte si kdo byl dnešní zuřivý antikomunista za totáče a budete se divit. Jinak se stačí podívat na některé zpravodajské weby na západ od našich hranic a budete se divit, jak to na Majdanu bylo. Ostatně i v Bystřici máme člověka, který tam v lednu byl.
Zbavit se Stalina za cenu vyvraždění statisíců obyčejných Židů, Poláků, Maďarů, Rusů je myslím poněkud nemorální. Ovšem pokud neprosazujete morálku oko za oko, zub za zub.
Jo, a ten blábol velkého přítele CCCP z dob reálsocializmu jsem četl. Jen drobnost o "pravdě" v našich sdělovadlech. Představitelka volyňských Čechů byla v Praze s žádostí o repatriaci už před dvanácti dny. Z naší TV jsme se dověděli o teroru, který tem zažívají až v neděli večer. Přitom žijí v oblasti na severozápad od Kyjeva.
Z tisku vůbec. O tom, že jednal Putin z představitelem krymských Tatarů před referendem se nedovíme vůbec. Jen žvásty o tom, jak jsou Rusy utiskovaní. atd. - mohl bych pokračovat. Ale to byste si mohl zjistit sám. Nejhorší je vidět svět černobíle.
———
přečtěte si rozhovor s Jarošem na níže uvedené adrese:
https://suslik.blog.idnes.cz/c/401492/Neprijemna-pravda.html
Je to horší nácek a fašoun, než jsem si myslel; divím se, že to Rusi údajně zcenzurovali; ti na Ukrajině aspoň by věděli, co je čeká
———
Budeme posuzovat Štětinu? Nebude nás zajímat, co říká? Já myslel, že vám argument ad hominem vadí.
Na internetu, i na tom západním, si může psát kdekdo kdeco. Podstatné asi je, jací lidé jsou u moci, ne? Tedy kdo sedí v parlamentu a ve vládě: https://en.wikipedia.org/wiki/Verkhovna_Rada
https://en.wikipedia.org/wiki/Cabinet_of_Ministers_of_Ukraine I kdyby byl Pravý sektor fašistický, je na okraji.
Boj proti Stalinovi není omluvou pro vraždění bezbranných civilistů, ale zasazením současného ukrajinského "fašismu" do kontextu.
Průzkum volebních preferencí z března dával Jarošovi v prezidentských volbách naději na získání 1,6% hlasů. https://en.wikipedia.org/wiki/Dmytro_Yarosh Takže Jaroš je bublina nafukovaná Kremlem s cílem vytváření dezinformace o fašistické revoluci.
———
Neposuzuji Štětinu, posuzuji jeho výtvor a porovnávám s jinými zprávami (rusky neumím), i ty naše jsou poněkud nekonzistentní - příklady jsem uvedl.
Něco obecně: Po roce 1990 si řada lidí, včetně našich představitelů, naivně myslela, že dějiny skončily. Dál už půjde všechno samo a dobře. Zanedlouho bylo jasné, že tak jak zanikl SSSR budou zanikat i jiné státy a další se utvářet. Toho ovšem budou využívat jiní a na úkor slabších posilovat svou hegemonii. Imperiální politika se táhne celými dějinami lidstva. Když jeden zaváhá, tak druhý toho okamžitě využije a obsadí jeho "niku". Bohužel tím, kdo nyní slábne je EU. Příčin je celá řada - některé jste v článku uvedl. Jedním z nich je skutečnost, že se (pokud mohu zjednodušit) socializmus přelil z východu do Bruselu. S jeho nepochopitelnou byrokracií, politickou korektností, kvótami, naprosto zbytečnými předpisy snažícími se řídit vše, dotacemi na hlouposti. Mohu uvést příklady, které vidí naše dcera v Anglii s tzv. juvenální justicí, kdy jsou z rodin odebírány malé děti, protože jim údajně rodiče nečistí zuby. U nás zase znám případy rodin, které už ve třetí generaci si odvykají pracovat a jsou přesvědčení, že je musí živit stát. Zbytečné je potom hovořit o rozvalu těch vašich křesťanských hodnot, které se pro mnoho lidí stávají když ne směšnými, tak zbytečnými. Taková společnost zákonitě upadá a je jedno, který stát s imperiálními možnostmi a touhami toho využije. Ať už USA, Čína, Rusko, nebo v blízké budoucnosti Indie. I ta Ukrajina byla hra velmocí, Rusové nyní díky absolutní neschopnosti západu tahají za delší konec provazu. A tahat budou, i když se mi to nelíbí.
Kdysi, koncem 60. let se i k nám dostala zpráva americké, nyní bychom řekli prognostické organizace, Rand Corporation (Henry Kissinger, Samuel P. Huntington, Herman Kahn,
Zbigniew Kazimierz Brzeziński - co jméno to pojem, zajímavé, většinou Židé a nositelé Nobelových cen), která předvídala, že po roce 2050 bude hlavním globálním hráčem č.1 Čína, v Evropě pak Polsko a Turecko. S tou Čínou asi měli pravdu, Polákům velice fandím a Turecko nemusím.
Zasadit současný ukrajinský fašizmus do kontextu nejde, EU si ho pouští na zadní dvorek.
Jinak jste nereagoval na volyňské Čechy, které evidentně terorizují vaši neškodní Jarošovci, což se kupodivu objevilo i naší korektní TV a krymské Tatary, kteří jaksi proti naší vůli hlasovali z valné části pro Rusko. I kdyby tam bylo pár procent zfalšovaných hlasů, tak matematika je neúprosná. K těm vysokým %% - podobné byly u nás ve volbách roku 1990.
———
Já té Štětinově verzi věřím, zapadá mi do dalších informací. Nicméně pitvání toho, kdo, co a jak na Majdanu, plýtvá silami, které bychom měli věnovat zásadním otázkám o pozici ČR v mezinárodních vztazích a o naší obraně.
Jako mnohem větší hrozba než nějaký ukrajinský "fašismus" mi přijde popsaná socializace. Která neprobíhá jen přes Brusel, ale i odspodu - voliči preferují politiky, kteří utrácejí, protože záruku (a často i zdroj) své životní úrovně spatřují ve státu.
Nezdá se, že by volynští Češi čelili nějakým podstatně složitějším okolnostem než zbytek Ukrajiny, v níž oslabení státu a jeho represivních složek vede k plošnému zvýšení kriminality. Nemám zprávy o žádných mrtvých Češích, zabitých z důvodu etnického původu. https://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/do-ceska-se-chce-vratit-40-rodin-volynskych-cechu-zadaji-o-pomoc-ministerstvo--1328281
Na referendum na Krymu není možné nahlížet jako na volby třeba u nás. Nejde jen o to, že kampaň mohla vést jen jedna strana (proruská) a nebyli přítomni žádní pozorovatelé ze zahraničí. I formulace otázek (jste pro odtržení hned, nebo později?) znemožňovala reálnou volbu. A především, nelze určit, jaká byla volební účast. Ta se počítá z volebních seznamů, jenže kdo je (v rekordně krátkém čase) sestavil? Kolik tedy bylo oprávněných voličů? Bez vnější kontroly bylo možné vházet do uren lístky i za ty, kteří se vůbec nedostavili (stačí mít plnou kontrolu nad komisemi, což proruská skupina měla). Takže Tataři mohli referendum bojkotovat a "odvolila" za ně komise. I kdyby tedy mělo pro přesuny území od jednoho státu k druhému referendum nějakou relevanci, což nemá, na toto je nutné pohlížet kriticky.
———
A proč si myslíte, že Rusko Krym zajímá? Stejně jako američany zajímal perský záliv a oblast Kuvajtu, tak rusáky na Krymu zajímá jediné - ložiska ropy. Ne nadarmo se ropě říká černé zlato. A zatopené třetihorní pánve Černého a Kaspického moře v okolí významná ložiska má. A jaké to má následky? Propad rublu, růst ceny ropy, atd... Viz následující články...
https://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-61844190-rusko-v-roce-2040-upadajici-supervelmoc-aneb-plyn-usa-a-ukrajina
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/55179/invaze-na-krym-je-prelomem-nova-studena-valka-ale-bez-ideologie.html
https://www.novinky.cz/ekonomika/329173-angazma-na-krymu-potapi-rusko-rubl-rekordne-spadl-akcie-nikdo-nechce.html
———
Nemyslím si, že Rusku jde primárně o ropu. Spíše obnovuje vliv ztracený po roce 1989. Nicméně článek se netýká Ruska, ale naší slabosti.
———
To je všechno se vším... dáváme málo na zbrojení, zrušili povinnou brannou službu, pár profíků vyšlou do Pákistánu nebo Afghánistánu, aby jsme úplně nezaháleli, koupíme pár předražených stíhaček gripenů a obojživelníků pandurů... dřív jsme lezli do zadních míst rusákům, teď zase amíkům... a to je ta slabost, protože jsme nikdy nebyli a nebudeme mocnost, jakou je např. Německo, Francie, Španělsko. Budeme vždycky jen otroci. Ukrajina je taky slabá. A to je daleko větším státem.
———
Tohle je ta slabost - přesvědčení, že jsme předem poražení a nemá smysl se o nic snažit. Třeba Poláka by nic podobného nenapadlo. Jinak si nemyslím, že bychom podlézali Američanům - viz osud radaru v Brdech.
———
Komu kam lezeme je jasné z toho, že jsme v roce 2009 vstoupili do Severoatlantického paktu NATO. Ten byl založen po II.sv.válce amíky, od toho jeho název. A bývalý SSSR a nynější Rusko v NATO není, stejně jako Ukrajina a další postsovětské státy. Nejvýchodnějšími členy jsou pobaltské republiky, Rumunsko a Bulharsko. Poláka to mohlo taky napadnout, neb Rusáky po tragédii u Smolenska nemají moc rádi.
https://www.natoaktual.cz/clenske-staty-nato-0af-/na_zpravy.aspx?y=na_summit/clenskestatynato.htm
Radar v Brdech padl, EXministryně obrany Parkanová s Vyčítalem na něj v roce 2007 nazpívali směšný klip. Parkaková je stíhaná za předražený nákup vojenských letounů Casa. Další EXministr Barták zase za nákupy Tatrovek. Další kauzy byly okolo gripenů a pandurů. Je tedy hezké tvrdit, že na obranu vydáváme málo, ale není to taky právě z důvodu těchto korupčních kauz, kde stát zbytečně přišel o miliardy?
https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/stihani-parkanove-jde-do-finale-ozvala-se-cizina_296567.html
https://zpravy.idnes.cz/exministr-bartak-bude-obvinen-v-kauze-nakupu-armadnich-tatrovek-p89-/domaci.aspx?c=A111130_112436_domaci_cem
Neznamená to, že záměr severoamerické aliance NATO (ano to je ta organizace, jejímž jsme členem) radaru padl definitivně. Obama může po nynějším zahájení rusko-ukrajinského konfliktu (jak píšeš správně okupace) na Krymu znovu tuto myšlenku oprášit...
https://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/novy-radar-novy-hit-parkanove-cerny-muz-pod-bicem-putina-zil.html
———
Datum 17.03.2014
Vložil Jaroslav Švestka
Titulek Re: Re: Re: Re: Re: Zase jsou v tom prachy...
OdpovědětBylo to 1999 a pobaltské republiky jsou postsovětské státy. Poláci na svoji obranu nerezignují, naopak svoji armádu masivně modernizují a na obranu dávají dvojnásobek toho, co my (Polsko 2% HDP, ČR 1% HDP).
Žádný z těch "korupčních" případů nebyl doveden do konce, takže není podložené tvrdit, že stát o něco přišel. I kdyby se ročně ztratila 1 mld., jsou to jen 2,5% armádního rozpočtu. Jistě, neefektivita armádních zakázek není tolerovatelná. Leč ani její úplné odstranění stav financování zásadně nezlepší.
Radar byl projekt USA, ne NATO (evropští členové jej nepodporovali) a Obama už řekl, že s ním nadále nepočítá. Možná až se změní prezident a definitivně se ukáže, že Írán vodí Západ za nos, jaderného programu se nevzdá a získá jaderné balistické rakety...
———
Datum 17.03.2014
Vložil Miroslav Veselý
Titulek Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zase jsou v tom prachy...
OdpovědětSakryš to letí... sekl jsem se o 10 let. Poláků je taky víc než Čechů. Ano, za zmíněné předražené nákupy nebyl nikdo odsouzen a nikdo nebručí... smutná realita této země. Miliardy se prošustrovávají a nikdo za to nenese osobní zodpovědnost, aby škody zaplatil, bohužel. A když už někoho zavřou, smiluje se nad nimi prezident v amnestii. Arabské státy, Irán, Irák, Pakistán, Afghánistán a naposled Sýrie za nos USA netahají... amíci doposud nikdy neprokázali nebezpečný jaderný arzenál v těchto zemích, ačkoliv to desítky let monitorují. Ale možná ho mají islamisti schovaný hlouběji, než v podzemní pevnosti Tora-Bora, kde se schovával Bin-Ládin.
———
Datum 18.03.2014
Vložil Jaroslav Švestka
Titulek Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zase jsou v tom prachy...
OdpovědětVelikost obyvatelstva u ukazatele, kterým je poměr výdajů na obranu k HDP nehraje roli.
Tak pokud máš informace o předražení těch nákupů, vyštřovatelé je jistě ocení.
Pákistán jaderné zbraně má a sám to přiznává. Syrskou jadernou infrastrukturu pravidelně ničí Izraelci, takže zatím jaderné zbraně nemají. Afghánistán nikdy z vlastnictví podezírán nebyl. Irák určitou snahu vyvíjel, ale kvůli uzavřenosti režimu nebylo možné potvrdit, že uvalené sankce fungují (po invazi se ukázalo, že fungovaly). Írán podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii obohacuje uran vysoko nad úroveň potřebnou pro energetické reaktory. Takto obohacený uran je využitelný jen v jaderných zbraních.