Na závěrečná slova je trochu brzo

Článek starosty Karla Pačisky na titulní straně květnového Bystřicka na téma koronavirové pandemie je formulován jako jakési závěrečné shrnutí, optimistická zpráva o konci neštěstí. Bohužel mezi epidemiology je názor, že SARS-CoV-2 se zakrátko přestane šířit a „zmizí“, zcela marginální. Naopak stále pevnější je přesvědčení, že tu s námi bude roky. Aktuální otázka zní, zda přes léto dostaneme oddechový čas a vrátí se až na podzim, nebo jej brzdí jen opatření omezující sociální kontakty a další vlna přijde krátce po jejich uvolnění, tedy koncem května (viz např. rozhovor s R. Prymulou v Týdeníku Echo 19/2020). Proto vyvolávat dnes ve veřejnosti dojem, že nastal jednosměrný proces uvolňování, může se začátkem další vlny způsobit lidem o to větší rozčarování a deprese. Pokud by tomuto dojmu masově podlehly i nejohroženější skupiny (lidé s vysokým tlakem, obézní nebo s nekompenzovanou cukrovkou) a ti, kteří s nimi přicházejí do kontaktu, potom by mohl vyvolat i významný negativní posun v úmrtnosti.    

Od začátku března médii provozované strašení podnítilo ve společnosti silně emocionální, neadekvátní, místy až hysterickou reakci, na druhou stranu není zodpovědné uchýlit se nyní do druhého extrému a ignorovat dosavadní poznatky o chování viru a z nich plynoucí nejpravděpodobnější varianty dalšího vývoje. Racionální, střízlivý pohled na budoucnost je takový, že bude třeba zajistit podmínky pro trvající ochranu nejohroženějších skupin, přičemž zodpovědnost za tuto ochranu bude přenesena z celé společnosti (plošné zákazy) na jednotlivce, příslušníky těchto skupin. Obnovení suspendovaných občanských práv a svobod na předkrizovou úroveň bude záviset na tom, jestli centrální úřady, samosprávy, zdravotnická a sociální zařízení a další zainteresované subjekty vytvoří chronicky nemocným podmínky, aby mohli udržovat sociální distanc, a zda jej tito budou ochotní zachovávat. Úplným základem je začít mezi ně distribuovat profesionální ochranné prostředky, které mají násobně vyšší ochranný účinek ve srovnání s improvizovanými. Zatím se nezdá, že by se takový program chystala spustit vláda, což ponechává odpovědnost za pomoc vlastním občanům na obcích. Ve chvíli, kdy cena respirátorů FFP2 spadla pod 60 Kč/kus, to není něco, na čem by Bystřice vykrvácela. Přitom respirátor, na rozdíl od šité roušky, už chrání nejenom okolí nositele, ale i jej samotného. Přirozeně, distribuovat je plošně každému, kdo si přijde, jako šité roušky, není možné. Vydávat by je ale mohli na základě svého uvážení lékaři, případně lékárny proti receptu od lékaře.

Ačkoliv tedy v současné době dochází díky příznivému vývoji epidemiologické situace k rozvolňování restriktivních opatření, i kdyby nastala nepravděpodobná situace, že by SARS-CoV-2 zmizel a zákazy nebyly obnoveny, překonání důsledků těchto nařízení bude trvat minimálně měsíce, spíše však roky. Mimochodem jedná se skutečně o socioekonomické dopady omezujících nařízení, nikoliv samotného koronaviru, jak se snaží tvrdit někteří vládní politici. I z tohoto pohledu je proto optimismus starosty nepodložený, a jeho negativním důsledkem může být falešný pocit, že se vše vrátí rychle do zaběhnutých kolejí, navíc jaksi samovolně. Pravda je úplně opačná: bude to dlouhé, drahé a náročné.

Jestliže bystřická politická reprezentace špatně analyzuje aktuální situaci a budoucí vyhlídky, nemůže překvapovat, že pro sebe a město nevidí při řešení krize žádné významné úkoly. V situaci, kdy bohatě medializovaná vládní pomoc podnikatelským subjektům je pro malé a střední podniky fakticky nedostupná, a až na pár drobků si celou slibovanou podporu v gigantické výši 1,2 bilionu korun opět rozdělí velké firmy, je role samospráv při resuscitaci ekonomiky zásadní. Občané legitimně očekávají, že v těžkých časech jejich volení zástupci použijí jimi placené daně jim ku pomoci, že přijdou s nějakým konzistentním a účinným plánem. Ve starostově článku o něm není ani zmínky, ba co hůř, zdá se, že o něm vládnoucí koalice ani neuvažuje a místo toho se spoléhá na Evropskou unii, stát, kraj…

Stejně jako státní rozpočet i rozpočet našeho města v tuto chvíli v důsledku výpadku daňových příjmů jistě zažívá neveselé chvíle. Ve srovnání se státní kasou se však nemusí potýkat s prudkým růstem nákladů, protože jej nezatěžují výdaje na sociální dávky, pomoc živnostníkům, masivní nákupy ochranných prostředků ad. Nelze sice realisticky očekávat, že skončí jen s původně plánovaným deficitem 2,5 mil. Kč, nicméně byl schválen se záměrně podceněnými daňovými příjmy pod úrovní roku 2018, takže meziroční snížení daňových transferů nebude znamenat automatické zvýšení deficitu o stejnou částku. Navíc podle předběžných čísel z Rozklikávacího rozpočtu skončilo loňské hospodaření města přebytkem 37,5 mil. Kč. Je možné, že část z uvedené částky půjde na úhradu akcí, které nebyly vypořádány do konce roku 2019, ale i tak na bankovních účtech přibydou desítky milionů korun, které se přičtou ke 132 mil. Kč, jež na nich byly na konci roku 2018.

Tím se dostáváme k nějakým 150 mil. Kč hotovosti. Kvůli zachování platební schopnosti (příjmy mohou přicházet později než platby) nelze tuto částku utratit celou, avšak na krytí deficitů v kritických letech 2020 a 2021 je i při zachování rozpočtové obezřetnosti možné použít nejméně 70 mil. Kč. Bez zadlužování, okamžitě. Orgány města tedy mají značný finanční prostor pro stimulaci místního hospodářství velkým počtem menších zakázek, přes které se peníze dostanou k zaměstnancům a živnostníkům, a od nich dále do ekonomiky. Většina z nás si ještě pamatuje rok 2009 a následující, kdy samosprávy prudce snížily investice a místo nich tvořily zbytečné rezervy, které začaly utrácet až v době, kdy HDP už zase rostl (a s ním i ceny stavebních prací). Snad jsme se nejdelší recesí v historii země poučili a komunální politici nebudou podruhé opakovat stejnou chybu. Smyslem rezerv vytvořených v dobrých časech je překonat těžké období uvážlivými investicemi především do zhodnocování majetku a do obecně prospěšných opatření, která zvýší kvalitu života nebo zlepší životní prostředí. K čemu by ale úspory rozhodně sloužit neměly je sanování městských firem, které jsou chronicky ve ztrátě i bez vládních zákazů. U nich by současný výpadek příjmů měl být posledním podnětem, aby konečně prošly restrukturalizací.               

V souvislosti se starostovým článkem je také třeba odmítnout jeho snahu zlehčovat jakýkoliv pochybující hlas, jakoukoliv oponenturu každoměsíčním připodobněním nositelů alternativních postojů ke generálům po bitvě (srov. titulní strany Bystřicka z dubna a května). S výjimkou počátečního konstatování, že pandemie zaskočila veřejnou správu zcela nepřipravenou a systém krizového řízení při přípravě na ni flagrantně selhal, neprobíhá diskuse o nějakých dávno minulých bitvách, ale o interpretaci aktuálního stavu a především o tom, co nás čeká a co v budoucnu dělat. Pokud bychom akceptovali válečnickou rétoriku, kterou považuji za neadekvátní, pak se nacházíme uprostřed tažení. Zneklidňující je potom zjištění, že ti, kteří mají vést, nejenomže nemají plán dalšího postupu, ale dokonce považují tažení za skončené.