Krajské a senátní volby 2020

V bláznivé době plné nejistoty a emocí mají 2. a 3. října proběhnout volby do zastupitelstev krajů. Sdělovací prostředky zahlcují veřejný prostor nekonečnými zprávami o čínském viru, a toto téma dominuje všem politickým diskusím. Pozornost voliče tak nutně směřuje dominantně na celostátní úroveň, daleko od nyní zdánlivě podružných problémů jeho kraje. Přesto si krajské volební programy pozornost zaslouží.

Od posledních voleb v roce 2016 sestává krajská „vláda“ z pěti reprezentantů ČSSD, dvou zástupců ANO a po jednom z ODS a Starostů pro Vysočinu. Vytvoření koalice složené z pěti partnerů bylo vynucenou reakcí na to, že se do zastupitelstva probojovalo sedm subjektů, přičemž nejsilnější z nich (ČSSD) obdržel pouze 11 mandátů ze 45. Zveřejněné programové prohlášení umožňuje posoudit, nakolik se radě kraje během čtyř let podařilo naplnit deklarované cíle.       

V letošních volbách se v Kraji Vysočina o přízeň voličů sice už neuchází extrémních 21 uskupení, jako minule, ale i 16 je vysoké číslo, které znovu může vést k zastupitelstvu fragmentovanému do velkého počtu slabších klubů a ke koalici s větším počtem malých partnerů a bez jasné dominantní síly. Klání v našem kraji se zúčastní všechny subjekty zastoupené v poslanecké sněmovně, tedy ČSSD, KSČM, ANO, SPD Tomia Okamury, KDU-ČSL, Piráti, TOP 09 (v alianci s Klubem angažovaných nestraníků a Korunou Českou), STAN (jako Starostové pro Vysočinu s SNK-ED), hnutí Trikolóra Václava Klause ml. (v alianci se Stranou soukromníků) a ODS (v alianci se Starosty pro občany). Populisticko-radiální segment politického spektra zastupují Dělnická strana sociální spravedlnosti, Rozumní Petra Hanniga a Pravý Blok. Kandidují také dokonce dvě „zelená“ uskupení: vedle zavedené Strany zelených i Demokratická strana zelených, a to v situaci, kdy jejich program, snad až na nejradikálnější cíle, převzaly více či méně všechny subjekty, nepřekvapivě na prvním místě Piráti ale i ODS, což zásadně snižuje motivaci volit přímo zelené. A nakonec s myšlenkou autonomie Moravy nastoupilo Moravské zemské hnutí.    

Kandidující subjekty přistoupily k tvorbě programových dokumentů velmi odlišnými způsoby. Jedním extrémem je ČSSD, která nevytvořila ani svébytný program pro Kraj Vysočina, ale ani obecný pro všechny kraje. Nebo je možná vytvořila, ale někam je pečlivě schovala, takže je výsledek stejný. Na druhém pólu stojí Piráti, kteří zpracovali prostřednictvím garantů pro jednotlivé okruhy podrobný a strukturovaný dokument (všechny programy jsou dostupné pod modrými odkazy výše). Obdobně podrobný program nabízí ODS. Na rozdíl od ČSSD tím Piráti či ODS demonstrují minimálně to, že mají odborníky, kteří nad problémy kraje dlouhodobě přemýšlejí a mají představu o konkrétních krocích, což může být pro některé voliče důležité.

Okamurova SPD stojí na osobě lídra, takže u ní nepřekvapí, že i kampaň do regionů se soustředí kolem jeho osoby a program je krátký a univerzální pro celou zemi. U standardní politické strany by to byl projev zásadní neschopnosti, ale o SPD se všeobecně ví, že jejím posláním je zvyšovat životní úroveň vůdce skrze státní příspěvek za hlasy, nikoliv skutečně zastupovat voliče, takže líní kandidáti, neschopní dát dohromady program, asi nikomu nevadí. Předseda hraje ústřední roli i v propagaci hnutí Trikolóra, jež se koncentruje okolo Václava Klause mladšího, a která představila pro Vysočinu jen základní teze doplněné několika velmi konkrétními cíli. Obecně jde o trochu nesourodý mix, na jednu stranu zdůrazňující individuální svobody a na druhou stranu spoléhající na státem zajišťované služby „zdarma“.  

Subjekty zastoupené ve sněmovně s podrobnějšími programy se až na výjimky shodují v základních tématech, jimiž jsou zdravotnictví, podpora rodin a sociální služby, životní prostředí, doprava, školství, kultura a spolkový život a vylidňování venkova. Podle svých ideových základů se ovšem strany liší v tom, co v jednotlivých okruzích považují za prioritu a jakými prostředky chtějí dosáhnout změny. Těžko by ovšem mezi nimi volič hledal ryzí pravicový program. Nejblíže k němu má Trikolóra, pokud by krajští politici realizovali celostátní cíle hnutí, jinak i subjekty definující se jako „pravicové“ přebírají více či méně levicových receptů, především podporu všeho možného skrze přerozdělování peněz.    

I letos lze ovšem předpokládat, že jako v minulosti, vzpomeňme na tažení ČSSD proti poplatkům u lékaře, se bude většina voličů rozhodovat ne podle toho, co kandidáti slibují dělat v jejich kraji, ale podle sympatií ke stranickým špičkám a podle témat ve „vysoké“ politice. Zatímco v krajských volbách je takové chování krátkozraké a vede později k nejednomu překvapení, co volič vlastně podpořil, větší smysl dává ve volbách senátních, jelikož u senátora se předpokládá věrnost stranickému programu, podílí se na rozhodování o věcech celospolečenského významu a jeho možnosti pomáhat volebnímu obvodu jsou velmi limitované. Senátní volby se letos týkají i okresu Žďár nad Sázavou, kde se střetne šest kandidátů.

Současný senátor za lidovce František Bradáč post obhajovat nebude a KDU-ČSL místo něj vyslala do boje místostarostu Žďáru Josefa Klementa, který získal i podporu ODS. Zatím se nezdá, že by od občanských demokratů vzdání se vlastního kandidáta a podpora lidovců, jež lze za pravici považovat ještě obtížněji než ODS, bylo rozhodnutí, které mohou pravicoví voliči ocenit. Zvláště když je Klementova kampaň zatím spíše neviditelná a ani z minulosti nemá veřejnost povědomí o jeho názorech a cílech. Spíše pravicové názory zastává nezávislá kandidátka Ivana Horká, ale ta je celkem neviditelná.   

Naopak jako favorit se v tuto chvíli jeví starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda, nominovaný ČSSD, Stranou zelených a progresivistickým hnutím Budoucnost. Těžko říct, nakolik Šmarda podporuje zvýhodňování příslušníků LGBT komunity a klimatickou politiku EU, včetně např. co nejrychlejšího ukončení těžby uhlí, ale obávám se, že většina jeho voličů představy progresivistického křídla ČSSD nesdílí. Pro ty sestavil seznam konzervativněji pojatých deseti cílů, jichž by chtěl dosáhnout. Zodpovězení otázky, zda je v možnostech senátora je splnit, ponechám na voliči.    

Hnutí ANO postavilo proti Šmardovi jeho kolegu z novoměstského zastupitelstva Libora Černého. Přestože se jej, stejně jako novoměstského starostou, snaží voličům ve vyleštěné podobě, prodat profesionální marketingový tým, Černého kampaň je na názory, cíle a sliby velmi skoupá. Zřejmě spoléhá na to, že ke zvolení bude stačit příslušnost k ANO a především blízkost k Babišovi. Každopádně kandidatura dvou lidí z jednoho města bude oba oslabovat, protože se mezi ně budou tříštit hlasy těch Novoměšťanů, kteří by volili kohokoliv, jen když bude místní.

Šmarda by hypoteticky měl svádět boj o hlasy navíc s dalším levicovým kandidátem, se Zdeňkem Stříteckým z KSČM. Ani ten nevykonává žádnou rozsáhlou publikační činnost, která by seznámila veřejnost s jeho názory, ale po přečtení krátkého programu se zdá, že bude o voliče nakonec soupeřit především s Bohumilem Kasalem kandidujícím za SPD. Vzhledem k tomu, že Okamura v našem okrese nasadil člověka, který tu ani nežije, s jeho vítězstvím zjevně nikdo nepočítá a hlasy se mají opět jen proměnit v peníze do kapsy vykuka předsedy. Pohrdání voliči par excellence.

Pro ty, kteří věří starostovu tvrzení, že pro Bystřici je důležité mít v krajském zastupitelstvu někoho místního, je dobrou zprávou, že na sedmi kandidátních listinách se o jejich přízeň uchází osm Bystřičanů, takže je z čeho vybírat.