Kouzla školního stravování

V Zemích českých nám zapustila hluboké kořeny progresivní myšlenka, že by stát měl kontrolovat, co jedí děti. K jejímu uskutečnění byl vytvořen institut školního stravování, ztělesněný školními jídelnami. Pro zvýšení atraktivity a nalákání co největšího počtu kontrolovaných dětí jsou ceny stravy dotacemi sraženy pod úroveň nákladů. Vznikl tak neuvěřitelně komplikovaný a naprosto nekontrolovatelný systém dotací školního stravování, který je schopen pohltit libovolně vysokou sumu subvencí.

Jak to funguje?

Na začátku je ministerstvo školství, které na každý rok určuje tzv. normativy, tedy částky dotací určených na úhradu neinvestičních nákladů, především mzdových. Normativy jsou stanoveny jako peněžní částka připadající za rok na jednoho žáka, studenta, dítě v mateřské škole atd. Například pro rok 2014 činí dotace na kompletní péči o jednoho žáka základní školy (vzdělání i školské služby jako stravování) 50 423 Kč. Podle počtu nahlášených žáků základních, středních ad. škol pošle ministerstvo školství příslušnou částku jednotlivým krajům k dalšímu přerozdělení. Krajské úřady určují vlastní normativy jako částky připadající už ne obecně na kompletní péči o jednoho člověka, ale na „jednotky výkonu“, tedy na vzdělávání jednoho žáka určité kategorie v určitém typu školy, nebo na jednoho „zákazníka“ určité školské služby. Opět se jedná jen o úhradu personálních nákladů. V Kraji Vysočina Vysočina (viz Příloha 1) tak například na vzdělávání jednoho žáka prvního stupně v základní škole, která má oba stupně a navštěvuje ji celkem 300 žáků připadá základní roční dotace 23 912 Kč. Na zabezpečení stravování jednoho žáka základní školy v jídelně, která má vlastní kuchyni, a navštěvuje ji 300 dětí-strávníků připadá základní roční dotace 3 495 Kč.

Podle počtu nahlášených žáků, strávníků atd., krajský úřad pošle příslušnou sumu jednotlivým školám. Jelikož krajské normativy pokrývají jen personální náklady, musí zřizovatelé (kraje, obce…) školám poslat ještě další provozní prostředky na energie, nájmy budov apod.

Pokud to shrnu, školní jídelně zřizované krajem nebo obcí hradí náklady mzdové stát (přerozděluje kraj), náklady na energie zřizovatel (kraj, obec…), a na děti-strávníky zbývají jen náklady na nákup surovin (potravin). Tyto jsou opět upraveny předpisem – vyhláškou ministerstva školství č. 107/2005 Sb., o školním stravování, která u oběda např. pro věkovou kategorii 15 a více let stanovuje rozmezí 20-37 Kč. Konkrétní částku určuje každá jídelna (resp. její zřizovatel) podle svých nákladů na suroviny.    

SCOLAREST v Bystřici

Zřizovatelé škol z řad samospráv samozřejmě mohou školní stravování převést na třetí osobu, soukromou firmu, což se stalo i v našem městě, kde provoz vývařovny na ZŠ Nádražní a výdejen na ZŠ Nádražní a ZŠ TGM od roku 2012 zajišťuje společnost SCOLAREST. Jedná se o významného hráče v českém školním stravování, který ve školním roce 2012/2013 dosáhl celkových výnosů 278 mil. Kč (z toho 97,5 mil. Kč dotace), čímž mu připadl na školním stravování v naší zemi podíl asi 7%. SCOLAREST vlastní společně s mateřským EURESTem holandská Compass Group. Jednotlivé společnosti ve skupině mezi sebou uskutečňují obchody a prodávají si služby, což je uspořádání, které je občas používáno k vyvádění zisků do zemí s nižším zdaněním. Jelikož SCOLAREST nesmí tvořit nadměrný zisk, aby nepřišel o dotace, asi nepřekvapí, že vykázal jen 354 tis., zatímco mateřský EUREST solidních 137 mil. Kč.  

Město SCOLARESTu pronajalo vývařovnu a obě výdejny včetně vybavení za 300 000 Kč ročně plus DPH. Podle smluv platí spotřebované energie město a přefakturovává je firmě, ale maximálně do výše 1,1 mil. Kč plus DPH ročně. Dále město platí likvidaci komunálního odpadu a drobné opravy, pokud jejich suma překročí 100 000 Kč za rok. Obnovu a rekonstrukce samozřejmě hradí v plné výši. Za to se SCOLAREST zavázal zajišťovat obědy pro žáky a zaměstnance škol a dále prodávat je cizím strávníkům. Za každý oběd prodaný mimo školy město inkasuje 5 Kč plus DPH. Společnost také provedla menší investice do vybavení, které si ocenila na 455 tis. Kč bez DPH.

Už v prvním roce provozu se ukázalo, že firma nebude schopná platit městu tolik, kolik se zavázala. Usnesením rady č. 12/4/2013 (zápis z rady č. 4/2013)  jí bylo loni v březnu nájemné za rok 2013 sníženo na polovinu. Ani to ale nestačilo a v listopadu 2013 došlo usnesením rady č. 6/14/2013 (zápis z rady č. 14/2013) ke snížení plateb za energie za rok 2013 na nejvýše 750 tis. Kč a za rok 2014 na maximálně 650 tis. Kč. Včetně 205 tis. Kč za obědy prodané cizím strávníkům tak SCOLAREST městu poslal loni 1,37 mil. Kč. Naopak město za školní stravování (energie, opravy…) zaplatilo 1,42 mil. Kč, takže jeho náklady byly prakticky rovny výnosům.

Příjmy SCOLARESTu v Bystřici

Kolik celkově peněz proteče vývařovnou a výdejnami ve správě SCOLARESTu? Pokusím se o kvalifikovaný odhad.

Jak vyplývá z výroční zprávy ZŠ Nádražní za školní rok 2012/2013, navštěvovalo ji 337 žáků. Budu předpokládat, že na obědy chodilo 250 z nich. Soukromá zařízení školního stravování nečerpají dotace podle výše popsaného systému pro krajské a obecní školy, ale podle speciálních normativů ministerstva školství. Normativy na rok 2014 jsou ve Věstníku MŠMT 2/2014. Podle nich připadá v jídelně o kapacitě do 400 žáků, která je vývařovnou i výdejnou zároveň, na jednoho žáka-strávníka roční základní normativ 2 914 Kč. Ten se podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, násobí koeficientem 0,8. Na 250 žáků tak vychází roční dotace 582 800 Kč. Tito žáci by si během školního roku (cca 200 dní) zakoupili 50 000 obědů za průměrnou cenu 23,30 Kč, celkem za 1 165 000 Kč. ZŠ Nádražní měla 34 zaměstnanců. Pokud počítám se stravováním 28 z nich, při ceně 53,50 Kč za oběd za školní rok zaplatili 299 600 Kč. Roční příjem z jídelny ZŠ Nádražní tak odhaduji celkem na 2 047 400 Kč.

Základní školu T.G.Masaryka podle výroční zprávy za školní rok 2012/2013 navštěvovalo 453 žáků. Pokud počítám se stravováním 350 z nich, na provoz výdejny by připadala dotace 350x730x0,8, tedy 204 400 Kč. Z těchto žáků by se počítala i dotace na vaření jídel ve vývařovně na ZŠ Nádražní, z níž se strava dováží do výdejny ZŠ TGM, a to 350x2186x0,8, tedy 612 080 Kč. Žáci by zaplatili 350x200x23,30, tedy 1 631 000 Kč. Z 41 zaměstnanců budu počítat se stravováním 35. Za ně by SCOLAREST utržil 35x200x53,50, tedy 374 500 Kč. Roční příjem z jídelny ZŠ TGM tak odhaduji celkem na 2 821 980 Kč.

SCOLAREST dodává obědy i bystřickému gymnáziu, jehož zřizovatelem není ve srovnání se základními školami město, ale kraj. Jelikož výdejna gymnázia není zařazena mezi ostatními zařízeními SCOLARESTu ve školském rejstříku, zdá se, že vydávání obědů si zajišťuje škola vlastními silami, a proto nebudu započítávat dotace na výdejnu do příjmů SCOLARESTu.  Podle výroční zprávy 2012/2013 navštěvovalo gymnázium 303 žáků. Pokud budu počítat se stravováním 250 z nich, dotace na výrobu obědů ve vývařovně činily 250x4087x0,8, tedy 817 400 Kč. Žáci by při průměrné ceně oběda 24,50 Kč utratili 250x200x24,50, tedy 1  225 000 Kč. Pokud by z 42 zaměstnanců obědy odebíralo 35, znamenalo by to příjem 35x200x53,50, tedy 374 500 Kč. Roční příjem z jídelny gymnázia tak odhaduji celkem na 2 416 900 Kč.

Podle údajů ze závěrečného účtu města za rok 2013 lze soudit, že externím zákazníkům SCOLAREST dodal zhruba 40 000 obědů, což by při jejich průměrné ceně 52,80 Kč znamenalo příjem zhruba 2 112 000 Kč. Na základě výše uvedeného odhaduji roční příjem SCOLARESTu z provozování školního stravování v našem městě na 9,4 mil. Kč. Z toho 2,2 mil. Kč by činila dotace na personální náklady.

Veřejná zakázka?

Přestože se jedná o celkem vysokou částku, jak je možné, že školní stravování nebylo zadáno jako veřejná zakázka? Tato věc byla totiž zajištěna celým chumlem smluv, z nichž se úplně vytratilo, že by nějaký veřejnosprávní subjekt za něco platil soukromému subjektu. Na začátku byla uzavřena smlouva s městem o zajištění školního stravování, z níž však za tuto službu město neplatí ani korunu. Na ni navazuje smlouva s městem o nájmu vývařovny, výdejen a jejich zařízení, z níž město získává nájemné, a pokud pomineme zvláštní ujednání o zastropování ceny energií, nic nestandardního neplatí. Dále jsou tu smlouvy SCOLARESTu s jednotlivými školami o zajištění školního stravování, z nichž opět školám nevzniká povinnost za cokoliv platit. A přestože jimi dochází k převodu práva žádat dotace na personální náklady z těchto škol na SCOLAREST, ani to není striktně vzato veřejná zakázka. Kraj sice následně vyplácí dotace, ale nemůže být považován za zadavatele veřejné zakázky, protože si u SCOLARESTU nic neobjednal. Mimochodem, podle právního výkladu ministerstva školství č. 2006/1/16 smlouvu o poskytnutí dotace uzavírá a proplácí ten kraj, na jehož území má firma sídlo, což je v tomto případě Praha. Jak asi může Magistrát hlavního města Prahy kontrolovat činnost SCOLARESTu v Bystřici, a co o ní vůbec může vědět?! 

Na jedné straně tu tedy máme smlouvy, díky kterým se firma dostala k milionovým příjmům, ale na druhé straně chybí veřejnosprávní objednatel plnění (stravování), který by za něj platil. Když to tedy není veřejná zakázka, tak co tedy? Jistě ne prostá nájemní smlouva, jak to pojalo naše město. Dovolím si tvrdit, že se jedná o koncesní smlouvu podle zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon). Koncesní smlouvy jsou institut, který upravuje právě takovéto situace, kdy se jedna strana (firma) zavazuje poskytovat veřejnosti službu a druhá strana jí umožňuje z těchto služeb realizovat zisk. V tomto případě město a školy daly firmě k dispozici svůj majetek a pustily ji do školních jídelen, do nichž by se jinak nedostala, což navíc znamenalo převedení práva čerpat dotace na personální náklady.

Město se tedy mělo spojit se školami a Krajem Vysočina (zřizovatel gymnázia), postupem podle koncesního zákona provést společné koncesní řízení a uzavřít společnou koncesní smlouvu. Ne se tvářit, že se jedná o pouhý nájem movitého a nemovitého majetku, o jehož nabídce věděl jen předchozí poskytovatel a SCOLAREST.

Koncesní zákon stanovuje jako základní limit předpokládaný příjem koncesionáře (dodavatele) z plnění smlouvy ve výši 20 mil. Kč bez DPH. Pokud je předpokládaný příjem nižší, uplatní se při zadávání jen obecná a snadno splnitelná pravidla. Pokud je vyšší, jsou pravidla složitější. Ta se uplatnila například u „koncesního“ řízení na zimní stadion.

Jak je uvedeno výše, realistický odhad příjmu SCOLARESTu v našem městě je 9,4 mil., a protože smlouvy jsou uzavřeny na 5 let, předpokládaný příjem koncesionáře z plnění smlouvy ve výši 47 mil. Kč je bezpečně nad limitem 20 mil. Kč bez DPH. Z tohoto důvodu mělo město postupovat při zajišťování školního stravování stejným koncesním řízením jako u zimního stadionu.

Dotace likvidují podnikání 

Přestože obejití koncesního zákona je bezesporu závažné, osobně považuji za podstatnější jiný problém školního stravování, a to nekalou konkurenci soukromým, nedotovaným provozovatelům stravovacích služeb. Subjekty školního stravování, a to už se týká celé České republiky, totiž mají hrazeny mzdové náklady, zřizovatelé jim přispívají na energie a platí také veškeré investice. Přitom mohou neomezeně uvádět své výrobky na trh, na němž poráží cenou konkurenty, kteří náklady na mzdy, energie, tržní nájemné, investice a úvěry musí promítat do cen.   

Cena za oběd 53,50 Kč u SCOLARESTu nebo 58 Kč v jídelně zemědělské školy je pod náklady nedotovaných provozovatelů restaurací, kteří nemohou takové konkurenci čelit, a pokud nechtějí prohospodařit celý majetek, opouští trh. Pravda ovšem také je, že současný stav vyhovuje desítkám tisíc zákazníků školních jídelen, kteří se rozhodují jen podle ceny. Ušetří, a nelámou si hlavu, kdo to zaplatí.