Jen na koukání!

V létě roku 2022 začal sloužit nový rybník umístěný na bezejmenném přítoku potoka Nedvědička nad Rodkovem. Nachází se na pozemku města Bystřice nad Pernštejnem, obklopen polnostmi taktéž vlastněnými městem a doplnil již existující sestavu tří nádrží zbudovaných za sebou v témže údolí. S přispěním dotace jeho výstavbu platila Bystřice, byť se nachází mimo území samosprávného celku v katastrálním území Vojetín, které spadá pod obec Rozsochy. Občané Bystřice z jeho existence tedy nemají bezprostřední užitek a je jim přínosný spíše jako zhodnocení obecního majetku a v širším kontextu jako opatření zlepšující vodní poměry v krajině.

Podle článku starosty Horáka v srpnovém Bystřicku je nyní v předrealizační fázi soustava tří nových rybníků v lokalitě Labuška, která bude obyvatelům města již podstatně blíže. Situována bude opět v zatravněném údolí, které je kvůli slábnoucí účinnosti letitého melioračního systému po část roku podmáčené a využívané k pastvě dobytka. Vzhledem ke změnám v zemědělství, které se udály od časů zřízení meliorace, již není důvod obhospodařovat každý dostupný kousek půdy a patrně bylo rozhodnuto místo obnovy odvodnění za vlastní peníze území s dotací využít jinak. V současnosti tak probíhá otevřená soutěž na zhotovitele díla s předpokládanou hodnotou 9,1 mil. Kč s DPH, v níž je jediným hodnotícím kritériem nabídková cena.    

Předmětem zakázky je především výstavba kaskády tří na sebe těsně navazujících vodních nádrží, které mají být zásobovány vodou jednak povrchovým nátokem z polí pod železniční tratí, jednak z přerušeného melioračního systému odvodňujícího tu samou oblast. Naopak přítok z polností vlevo je považován za nežádoucí, neboť by přinášel splachy z polí, a proto bude z této strany podél nádrží zbudován mělký příkop. Z předložené dokumentace nelze vyčíst, jaká je vydatnost plánovaných přítoků a za jak dlouho se tedy nádrže s provozní kapacitou 14,7 mil. litrů zaplní.

Všechny tři nádrže si budou velikostně velmi podobné: při standardní provozní hladině mají mít hloubku 2,5 m, plochu mezi 0,42 a 0,48 hektaru a objem 4 400 až 5 500 m³. Aby projektant maximálně využil prostor údolí, seřadil nádrže tak těsně za sebou, že se při standardní výšce hladiny voda v níže položeném rybníce dotýká paty hráze výše položené nádrže. Patrně tedy nemá obavu z toho, že bude docházet k podmáčení a erozi hrází.

Samotná hráz bude zemní, tvořená hutněnou zeminou odtěženou z prostoru nádrží. Jaký typ zemin se v území nachází a nakolik jsou vhodné do tělesa hráze, je nejasné, neboť výsledky pedologického průzkumu v podkladech opět chybí. Ze strany omývané vodou bude hráz na ochranu před erozí zpevněna pohozem lomového kamene, vzdušní svah bude pouze oset trávou. Na koruně každé hráze bude zřízen bezpečnostní přeliv o hloubce 40 cm, který ovšem nebude vybaven schody, a tak nebude možné hráz pohodlně a bezpečně přecházet. K běžné regulaci hladiny bude u každé nádrže sloužit prefabrikovaný požerák (lidově čep), ke kterému povede z koruny hráze ocelová lávka.      

Na odtoku ze spodní nádrže budou současné podzemní trubky meliorace nahrazeny meandrujícím otevřeným korytem, které dovolí vodě hledat si vlastní cestu. Do stávající trubky se vrátí nakrátko až pod cyklostezkou, a pak už vstoupí rovnou do potoka Bystřice. Z koryta budou zásobovány i dvě tůně o ploše 250 m² a 300 m² a hloubce nejvýše 1,4 m, v nichž bude udržována stálá hladina vhodná pro obojživelníky a mlže.

Přestože starosta projekt prezentoval jako doplněk volnočasové zóny v Lužánkách, využitelnost aktuálně soutěženého díla občany bude omezená. Uveřejněná dokumentace sice požaduje chránit stávající stromy, těch je ovšem v lokalitě jen málo a výsadba dalších v položkovém rozpočtu stavby není. Součástí zakázky není ani rozmístění laviček či odpadkových košů. Kvůli mimořádně strmým břehům nebudou nádrže vhodné ani ke koupání. Jediné pozvolnější klesání břehu lze nalézt u dolní nádrže, ale ze strany od pole, kde není možnost lehnout si na trávu, natož do stínu. Z toho, jak je zakázka koncipována, lze usuzovat, že občané se mají toliko při procházkách kochat pohledem na dílo a žádné hlubší možnosti využití pro ně plánovány nejsou. Budou si ovšem muset dávat pozor kam šlapou, protože předmětem zakázky není ani oprava polní cesty od in-line oválu k Centru Eden, ani obnova aleje, z níž zbylo torzo.

S čím se naopak počítá, je využití nádrží k chovu ryb, což v českých podmínkách znamená vysazení kaprovitého typu ryb. Velmi přiléhavě se kaprovi přezdívá vodní prase, protože se způsobem života od vepře neliší – hledá si potravu rozrýváním bahna, ochotně se nechá přikrmovat, rychle přibývá na váze a ve středověku bylo jeho maso dokonce dostupnější než vepřové. Pro vodní nádrže má však  jeho záliba v rozrývání břehů a dna do hloubky až 20 cm nežádoucí vedlejší účinky – neustále zakalenou vodu. Tento jev, který kromě národních parků pozorujeme na téměř každé vodní nádrži Česku, je natolik rozšířený, že už jej považujeme za přirozený. Ale neustále špinavá voda není přírodní nutnost, je to důsledek zvyku osázet každou větší kaluž kaprovitou rybou.

V případě rybníků Labuška s ostře klesajícími nezpevněnými svahy je navíc zcela namístě obava z rychlé eroze břehů a zanášení nádrže v důsledku činnosti kaprovitých ryb. Negativních dopadů chovu ryb na kvalitu vody si je vědom i bystřický odbor životního prostředí, který pro toto využití nádrží stanovil několik podmínek. Neurčil sice maximální možnou hmotnost rybí násady na hektar plochy, ale stanovil nejvyšší možné znečištění vody. V nádržích může být chováno jen takové množství ryb, aby průhlednost vodního sloupce dosahovala alespoň 50 cm. Současně nesmí být rybí osádka tak velká, aby zkonzumovala příliš velkou část středního a hrubého zooplanktonu, jehož význam spočívá v tom, že potlačuje drobný zooplankton vyvolávající zelený zákal vody. Zcela zakázáno je přikrmování a hnojení i chov drůbeže.

Zatímco porušení poslední jmenované podmínky by bylo evidentní, zajištění průhlednosti vody a složení zooplanktonu bude záviset na schopnosti a ochotě tyto ukazatele kontrolovat. Bohužel pohled na vodní plochy v okolí města, které v létě vesele „kvetou“, vede ke skeptickému očekávání, že si rybáři i v lokalitě Labuška budou provádět, co uznají pro sebe za nejlepší. Představa, že výstavbou nádrží člověk jaksi pomůže přírodě, které jinak škodí, tak při bližším pohledu na uveřejněný projekt dostává podstatné trhliny.

Přestože s tvrzením, že člověk v globálu mění životní prostředí k horšímu, zásadně nesouhlasím, a kdo si pamatuje jeho stav třicet let nazpět, se mnou bude souhlasit, nádrže Labuška skutečně mohou být dalším příspěvkem v procesu jeho pozvolného zlepšování. A stačí k tomu relativně málo: nezavádět chov kaprovitých ryb, přizpůsobit břehy lidem a zvelebit okolí výsadbou dřevin a instalací mobiliáře.