Jak to začalo a proč to trvalo tak dlouho?

Po více než sedmnácti letech opustil Karel Pačiska funkci starosty Bystřice nad Pernštejnem. Uzavírá se tím jedna etapa politického života města, ale co bylo vlastně na jejím počátku a proč trvala tak dlouho? 

Karel Pačiska vstoupil do struktur veřejné správy na Okresním úřadě Ždár nad Sázavou (OkÚ), kde se stal vedoucím kanceláře přednosty OkÚ. Do této pozice jej instaloval dlouholetý přednosta Jan Teplý, s nímž se Pačiska poprvé setkal v novoměstské Chiraně (dnes Medin), kde oba pracovali. Chiranu budoucí starosta opustil již nedlouho po revoluci, a v létě 1990 jej bystřické zastupitelstvo jmenovalo ředitelem státního podniku Služby města Bystřice nad Pernštejnem, který po patnácti měsících jeho působení zastupitelé chvatně poslali přímo do likvidace. Už před odvoláním si založil soukromou firmu PKP - KOVOSERVIS Pačíska, která prováděla obdobné práce jako jím vedený státní podnik. Z dnešního pohledu nepřijatelný střet zájmů, kdy si představitelé státních firem zakládali konkurenční soukromé subjekty, nebyl v 90. letech vůbec raritní. Nicméně korporace zakrátko ukončila činnost a v roce 1996 byla vymazána z obchodního rejstříku. Od jara 1992 až dosud se angažuje také ve společnosti Dropex, zabývající se truhlářstvím, nejprve jako jednatel a od roku 2009 jako její likvidátor.    

Zatímco pokusy uchytit se v konkurenčním prostředí soukromé sféry nevedly k úspěchu, přechodem do veřejné správy započal kariérní vzestup Karla Pačisky. Post kancléře OkÚ, na němž se rutinně setkával s desítkami starostů, představitelů státních organizací, zákonodárců a ministerských úředníků, mu poskytl prostor rozvinout jeho nepopiratelný talent vytvářet si konexe. Když potom, údajně kvůli znechucení schválenou podobou Kraje Vysočina, ale spíše ve snaze nebýt tím, kdo na OkÚ zhasne, odešel přednosta Teplý, posunul se Pačiska v roce 2001 na jeho místo. Od počátku však bylo jasné, že se jedná o zaměstnání krátkodobé, a tudíž asi ne příliš žádané, neboť k 31.12.2002 ukončily okresní úřady činnost a jejich kompetence a většinu zaměstnanců převzaly obce a nově vzniklé kraje. V rámci této delimitace se mimochodem na bystřickou radnici ještě za starosty Novotného dostal Radek Vojta, bratr budoucího místostarosty, který pracoval pod Pačiskou v kanceláři přednosty OkÚ. V roce 2003 se stal vedoucím odboru správního na bystřickém MěÚ a zakrátko dokonce vedoucím kanceláře starosty.     

Jelikož o přednosty zaniklých OkÚ samosprávy nestály, uchytil se Karel Pačiska až v Praze, v leteckých opravnách ve Kbelích, které spadaly pod ministerstvo obrany. Tehdy českou armádu rozkládal sociální demokrat, jistý Jaroslav Tvrdík, později známý jako Jarda Tryskáč, alias Luftjarda, který přivedl na buben ČSA. Už kvůli potřebě dojíždět do Prahy se však Pačiska zakrátko vrátil do Žďáru. Na tamním Úřadu práce, který byl v působnosti sociálnědemokratického ministra Škromacha, zastával pozici vedoucího odboru státní sociální pomoci.

Tato dvě poslední zaměstnání však byla jen nouzovým řešením. Původním plánem byl plynulý přechod z postu přednosty OkÚ na místo bystřického starosty. Za tímto účelem byla pro komunální volby v listopadu 2002 sestavena kandidátní listina Sdružení za rozvoj bystřického regionu (SRBR), na níž se hned za lídrem Pačiskou nacházel Josef Vojta, který ještě o čtyři roky dříve kandidoval za Novotného NEZÁVISLÉ. Výsledky voleb ovšem znamenaly zklamání. SRBR získalo jen čtyři mandáty, ale co bylo horší, sociální demokraté v čele s ředitelem muzea Vladimírem Cisárem, přišli o polovinu křesel a zbyla jim jen dvě. Komunisté si sice udrželi čtyři mandáty, ale ani jejich zisk nestačil spolu s ostatními předpokládanými partnery na nadpoloviční většinu v zastupitelstvu. Novotného Sdružení nezávislých získalo stejně jako v roce 1998 sedm mandátů. Na konci roku 2002 tak Pačiska neměl šanci vytvořit z volebních stran koalici, která by ho podpořila, a věc se zdála na další čtyři roky ztracená. V průběhu volebního období se mu však díky Novotného chybám podařilo vytvořit koalici napříč stranami.

V devadesátých létech 20. století vznikala v naší zemi místní samospráva prakticky z ničeho. Nebyly zákony, instituce, mechanismy ani ustálené postupy, přitom byli starostové konfrontováni s řadou problémů, které museli vyřešit, a to rychle. Byla to adrenalinová doba plná neoficiálních dohod a jednání na hraně a občas i za hranou formálních kompetencí, o níž si lze udělat hrubou představu např. ze vzpomínek již zmiňovaného přednosty Teplého zde, zde a zde. Kvůli tlaku na rychlost nebyla řada věcí předkládána zastupitelstvu k rozhodnutí předem, ale až ve chvíli, kdy projekt probíhal, nebo už do jeho podoby nebylo možné účinně zasáhnout. Model rozdělení moci ve formálně svobodných a demokratických poměrech tak paradoxně připomínal situaci před listopadem 1989, kdy bylo rolí volených zástupců jen zvedat ruku pro rozhodnutí, která přišla shora od předsedy nebo rady městského národního výboru.

Jenže když devadesátá léta skončila, potřebné zákony a mechanismy již existovaly, takže nic nebránilo tomu, aby začalo fungovat standardní rozdělení moci, v němž se starosta a radní zodpovídají přímo volenému zastupitelstvu. Dřívější ochota zastupitelstev přijímat submisivní pozici vůči dominantním starostům mizela a docházelo ke stále častějším střetům o pravomoci. K nastolení standardního modelu zastupitelské demokracie existovaly jen dvě cesty: buď se starosta dokázal přizpůsobit změněným okolnostem, nebo byl nahrazen.

Na přelomu tisíciletí se v Bystřici začaly ozývat stále častější výtky, že starosta Novotný málo komunikuje. Nemyslelo se tím, že by občané byli nedostatečně informováni o tom, jaké investice představitelé Bystřice plánují a jak probíhají, jaká je ekonomická situace města, apod. Vždyť srovnání tehdejších Novinek s depolitizovaným Bystřickem dokládá, že za Novotného jsme o fungování samosprávy dostávali podstatně více informací než dnes. Ne, výhrady se týkaly komunikace se zastupiteli, kterým se nelíbilo, že jsou pozdě a nedostatečně vyrozuměni o věcech, které spadají do jejich kompetence a mají je schvalovat, a že jsou stále tlačeni ve vztahu ke starostovi do podřízené role.

Tato nespokojenost sice narůstala a pozici starosty oslabovala, ale sama o sobě neměla sílu zvrátit výsledek voleb. K tomu došlo, až když Novotný udělal poslední chybu: pokusil se sáhnout soukromým lékařům na jejich podnikání. V té době musela řada návštěvníků bystřické polikliniky před ošetřením podstoupit dlouhé čekání, které bylo dáno omezenou ordinační dobou lékařů a jejich nedostatečným počtem, přičemž nejhorší situace byla na ambulanci interny. Novotný chtěl využít toho, že město je vlastníkem polikliniky a vložit do nájemních smluv ujednání o povinné ordinační době či zastupování. A v neposlední řadě chtěl umožnit příchod nových lékařů, zvýšit konkurenci a zkrátit čekací doby.

Soukromí doktoři v reakci na jeho záměry vytvořili sdružení v čele s internistou Pavlem Lukšou (ČSSD), které mělo hájit zájmy lékařů vůči městu. A jelikož v zastupitelstvu sedělo v různých stranách osm zdravotníků, zakrátko se spojili napříč stranami i na půdě voleného orgánu. V tu chvíli stačilo k jádru tvořenému lékaři přidat už jen čtyři další zastupitele a celá rada města byla v dubnu 2005 odvolána a nahrazena novou s Karlem Pačiskou jako starostou a Josefem Vojtou jako místostarostou. Tehdejší události dodnes vnímá řada občanů jako křivdu, protože hlavním důvodem pro odvolání Novotného nebylo to, že už se autoritativním vystupováním nehodil do nové doby, ale ohrožení byznysu úzké zájmové skupiny. Celkovému dojmu neprospěl ani fakt, že čtyři z osmi zdravotníků uspěli na kandidátce Sdružení nezávislých a bratra nového místostarosty měl Novotný na radnici jako vedoucího své kanceláře.       

Okamžitě po zvolení začal Karel Pačiska pracovat na posílení své pozice a lékaři dostali nové nájemní smlouvy, s nimiž byli spokojeni. Tato sice vlivná, ale početně omezená kategorie však nemohla být zdrojem dlouhodobě stabilní podpory, kterou bylo nutné hledat v masovějších skupinách. Pačiska vsadil na fotbalisty a sportovce obecně, jimž zajistil výhodné podmínky na městem vlastněných sportovištích a velkorysé provozní financování. Peníze samy o sobě by ovšem nestačily. Nový starosta stavěl také na osobních vztazích, které si jako fotbalista dokázal v minulosti vytvořit a nyní rozvíjel.

Zatímco Josef Novotný provozoval tenis, což je v podstatě individuální sport a zvláště v devadesátých letech, kdy nejznámějším tenistou nebyl Ivan Lendl, ale Václav Klaus, považovaný za demonstraci příslušnosti k elitě, čímž se do určité míry izoloval, Karel Pačiska se věnoval kolektivnímu fotbalu, při němž mohl navázat vztah s násobně vyšším počtem lidí, ať hráčů či diváků. Při setkávání s lidmi navíc těží ze své povahy, díky které snadno navazuje přátelské vztahy s „obyčejnými“ lidmi, s nimiž dokáže hovořit jako rovný s rovným. Proto s veřejností komunikuje minimálně přes tištěná média a spoléhá na to, že informace sdělené v neformálních rozhovorech jednotlivcům se rozšíří dále. Bohužel tento způsob komunikace svádí k vypouštění nepodložených domněnek či vyložených nepravd, které by v případě psaného textu mohly být dotčenými osobami korigovány. Nečestné je na tomto přístupu nejenom to, že neumožňuje obranu, ale že veřejnosti navíc podsouvá o věcech, událostech a lidech nepravdivou představu.          

Podpora zdola by však Karlu Pačiskovi byla k ničemu, kdyby si nedokázal zajistit také krytí shora. Zahustit již existující síť konexí mu pomohla nejenom funkce starosty, ale především přimknutí k ČSSD. V té si stále zachovával významný vliv exposlanec Vladimír Cisár, který si ještě v roce 2009, sedm let po odchodu z poslanecké sněmovny, dokázal získat dostatečnou podporu pro úspěšnou kandidaturu do Rady ČTK. Jedním z příkladů, jak neformální vazby uchránily Karla Pačisku před řadou nepříjemností, je řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ve věci koncesní smlouvy na zimní stadion. Předseda ÚOHS sociální demokrat Petr Rafaj, který později na přání Jaroslava Faltýnka manipuloval tendr na mýtný systém, tehdy provedl právní kličku, která umožnila uzavřít smlouvu a následně ukončila celé prověřování, aniž by se úřad podezřeními na porušení zákona vůbec zabýval.

Pro další vývoj bystřické politiky bude zásadní, zda Pačiska předal svou síť kontaktů novému starostovi Horákovi, a zda tento má povahové vlastnosti, které ji umožní rozvíjet především k těm stranám, jejichž chráněnci obsadili úřednická místa dříve držená sociálními demokraty. Konexe starosty totiž nechání jen jeho samotného, ale také zastupitele, pokud se ve svém rozhodování vydají na hranu zákona. A je otázkou, zda jim Horák dokáže očekávanou ochranu i nadále poskytovat. V souvislosti s jeho osobou také dosud není jasné, zda si dokáže zajistit podporu zdola podobně jako Pačiska, nebo bude muset nalézt nové způsoby. Zatím je totiž takřka neviditelný. 

Mimo schopnosti udržet si podporu Pačiskovi pomohly jeho osobnostní vlastnosti také vyhnout se chybě, kterou udělal Josef Novotný tím, že proti sobě sjednotil nespokojenou většinu. Zatímco Novotný překypoval nápady, o jejichž správnosti jako typický solitér nepochyboval a nebál se kvůli nim jít do střetu, Pačiska se orientoval na zasypávání vybraných skupin veřejnými penězi a realizaci nekonfliktních cílů, typicky oprav bytovek z dotací. Vymýšlení ambicióznějších plánů nebylo jeho doménou, na druhou stranu byl otevřený návrhům, které mu někdo přinesl (Burian a Centrum zelených vědomostí nebo Halas a zimní stadión). Pokud se však ukázalo, že by jej nějaký záměr mohl stát politický kapitál, okamžitě se od něj distancoval, jako v případě závodu na výrobu jaderného paliva.

V počátku kariéry Karla Pačisky jakožto bystřického starosty tedy zaúřadovalo štěstí, které mu přihrálo těsnou většinu v zastupitelstvu. Za to, že se v křesle udržel přes sedmnáct let, vděčí schopnosti zajišťovat si podporu shora i zdola a názorové flexibilitě vyplývající z absence pevného ideového zakotvení a vize. Ta jej uchránila před kontroverzí a umožnila stáhnout se v ideální čas do méně exponované pozice radního, odkud bude přes nevýrazného starostu nepochybně nadále významně ovlivňovat bystřickou politiku.