Hledání ředitele pro Areál sportu

Inzerátem v únorovém Bystřicku bylo veřejnosti oznámeno, že se hledá nový jednatel/ředitel městské společnosti Areál sportu a kultury. Nedozvěděli jsme se to z výpisů ze zasedání rady města, která je také nejvyšším orgánem firmy, protože se to do nich z nějakého důvodu nevešlo. Kvůli nedostatku informací tak uchazeči o pozici nevědí, zda stávající jednatel Zdeněk Mašík končí v souvislosti s tím, že letos dosáhne důchodového věku, nebo „byl odejit“ kvůli nespokojenosti radních s tím, jak korporaci vedl. Tyto okolnosti jsou přitom zásadní pro zájemce, kteří mají v rámci výběrového řízení předložit koncepci dalšího směřování firmy, aby věděli, zda rada města očekává nějakou radikální transformaci, nebo jí kurz nastavený odcházejícím jednatelem vyhovuje. Že ve společnosti vyhnívá několik zásadních problémů, přitom ví každý, kdo vědět chce.

Nejviditelnějším z problémů je chronicky ztrátové hospodaření dané tím, že dynamika růstu nákladů je dlouhodobě vyšší než příjmů. Výsledkem je rok od roku vyšší ztráta, jak ukazuje následující graf: 

Vybrané údaje z hospodaření Areálu sportu a kultury v letech 2015 - 2018. Údaje v milionech Kč. Zdroj dat: účetní závěrky uveřejněné ve Veřejném rejstříku.

Společnost Areál sportu a kultury pod sebou zastřešuje několik provozů. Vedle sportovní haly a venkovního koupaliště spravuje i fotbalové hřiště v Domaníně a judárnu a atletický stadion u druhé základní školy. Provozuje také velkoplošnou obrazovku na náměstí, kulturní dům a Sporthotel u fotbalového stadionu. Údaje o hospodaření jednotlivých středisek jsou neveřejné, což je další okolnost, která bude uchazečům „zvenku“ komplikovat tvorbu koncepce rozvoje firmy. Každá strategie by však měla v zájmu zvýšení výnosů zahrnovat přehodnocení a přesoutěžení všech dlouhodobých kontraktů, se zvláštním důrazem na nájemní vztahy, na prvním místě restauraci Club. Nový jednatel by měl také přezkoumat, zda je 24 plných pracovních úvazků v roce 2018 (o 3 více než 2017) přiměřených ekonomické výkonnosti firmy.  

Druhý zásadní problém je závislost korporace na veřejných prostředcích, která začíná už nastavením vztahů s městem. Pro letošní rok město na jedné straně pronajalo společnosti budovu kulturního domu včetně vybavení za 813 tis. Kč bez DPH, ale na kulturní program jí obratem poslalo 3,15 mil. Kč. Všechny zbývající nemovitosti včetně vybavení (sportovní zařízení, hotel…) jí letos pronajalo za 5,93 mil. Kč bez DPH, ale stejnou částku by firmě mělo poslat jako provozní dotaci. Přestože příspěvky vždy pokrývají nájemné a Areál sportu tak dostává majetek města k využití prakticky zdarma, nedokáže z vlastní činnosti pokrýt ani provozní náklady.  

K vylepšení hospodářských výsledků využívá firma i dotací od Úřadu práce, díky nimž přenáší část personálních nákladů na státní rozpočet (daňového poplatníka). Je záhadou, jak může tento mechanismus fungovat roky a ne jen jednou jako pobídka při vytvoření nového pracovního místa. 

A potom je tu samozřejmě ta každoroční několikamilionová ztráta, která musí být nějak „ošetřena“, jinak by se korporace ocitla v platební neschopnosti. Jen za poslední tři roky šlo do firmy z městského rozpočtu na sanování ztrát přes 6,4 mil. Kč. Spolu s další finanční i nefinanční podporou z veřejných zdrojů je tím vysoce překročena hranice 200 tis. EUR (cca 5 mil. Kč) během tří let, která odlišuje povolenou („neškodnou“, de minimis) veřejnou podporu od zakázané. Zavedený mechanismus subvencování společnosti tak není konformní s pravidly pro poskytování veřejné podpory.  

Většina činností provozovaných Areálem sportu má charakter veřejných služeb ve prospěch občanů, odborně služeb obecného hospodářského zájmu (SOHZ). Aby je město mohlo financovat podle práva, je třeba na každý rok dopředu uzavřít smlouvu-objednávku, v níž bude ke každé činnosti provedena kalkulace nákladů, příjmů a předpokládané ztráty. Přiznaná „vyrovnávací platba“ potom nesmí převýšit náklady, které by s danou činností měl průměrný, řádně řízený podnik, což má zabránit plýtvání veřejnými prostředky. Zároveň musí dodavatel SOHZ vyjít s přiděleným rozpočtem a je vyloučeno zpětné proplácení ztrát podle toho, jak na konci roku hospodaření „dopadne“. Jelikož současný způsob financování Areálu sportu je netransparentní, potenciálně neefektivní a odporuje pravidlům hospodářské soutěže, měli by uchazeči o pozici jednatele objasnit, jak chtějí fungování společnosti uvést do souladu s právem. Do budoucna nelze spoléhat na to, že co bylo dosud přehlíženo, bude moci být provozováno i nadále.   

Třetí zásadní problém spočívá v tom, že se firma jednou tváří jakou soukromá společnost, podruhé jako veřejná korporace, jak se jí to zrovna hodí, aby se vyhnula povinnostem. Podle zákona o zadávání veřejných zakázek jsou právnické osoby vykonávající činnosti ve veřejném zájmu, financované obcemi, při zadávání zakázek omezeny pravidly tohoto zákona a nemají kontraktační volnost soukromých korporací. Zákon o registru smluv, ukládající povinnost uveřejňovat kontrakty a objednávky s hodnotou nad 50 tis. Kč, zase obsahuje výjimku pro městské firmy, jejichž činnost má obchodní (komerční) povahu, tedy pro ty, které neplní veřejný zájem. Buď tedy právnická osoba slouží veřejnému zájmu a musí zadávat zakázky podle zákona, ale nemusí uveřejňovat v Registru smluv, nebo nepůsobí ve veřejném zájmu a nemusí sice zadávat podle zákona, ale musí uveřejňovat v registru.

Areál sportu využívá pohodlí financování z veřejných zdrojů jako subjekt vykonávající činnosti ve veřejném zájmu, ale povinnosti podle zákona o zadávání veřejných zakázek neplní. Jenže nepostupuje ani podle zákona o registru smluv. Ve skutečnosti, jelikož vykonává jak činnosti ve veřejném zájmu, tak činnosti obchodní povahy (pronájmy nemovitostí, provoz hotelu…), měla by firma plnit povinnosti podle obou citovaných norem. Ignorování zákona o svobodném přístupu k informacím už je pak bystřický standard, o kterém nemá smysl se rozepisovat.

I pozorovatel zvnějšku tedy vidí, že fungování Areálu sportu a kultury trpí několika vážnými vadami. Výše nastíněné problémy, především ztrátovost hospodaření, mohl odstranit již stávající jednatel. Že se tak během dlouhých let jeho působení nestalo, naznačuje, že postupoval podle politického zadání, které před úsporami dává přednost jiným prioritám. A pro uchazeče o křeslo jednatele je tak otázkou úspěchu a prohry, jestli se politické zadání změnilo, případně jak. Musí být zachován stávající rozsah služeb, nebo mohou být omezeny? O kolik je možné zdražit? Mohou být stávající zaměstnanci propuštěni, nebo jsou nedotknutelní? Některé z klíčových otázek, na které nezná odpověď nikdo zvenčí. Zato nějaký sportovec, nebo dokonce sportovec-kamarád, asi bude mít o preferencích členů rady lepší informace. Tak se nechejme překvapit, kdo převezme kormidlo Areálu sportu a kam s ním otočí.