Helmut, kontrolor komínů

Green Deal, velkolepý plán na přestavbu společnosti, odstartovaný se souhlasem tehdejšího premiéra Andreje Babiše, který dvakrát nevyužil právo veta ani nevyjednal pro naši zemi žádné úlevy, zatím nejcitelněji ovlivnil naše životy vysokými cenami elektřiny a zemního plynu v letech 2021 a 2022. V tuto chvíli díky propadu průmyslové výroby a poptávky po energiích drtivý tlak na rozpočty domácností přechodně oslabil, ale to neznamená, že zmizela druhá komponenta Green Dealu: modifikace lidského chování skrze represi vykonávanou orgány státu.

Patrně zasaženi klimatickým žalem, nechali si krajští politici za peníze z Norských fondů, které plníme svými platbami za zemní plyn, vypracovat Akční plán zlepšování kvality ovzduší Kraje Vysočina. Dokument vychází z  dat pořízených při monitorování ovzduší od roku 2005 převážně mobilními zařízeními na různých místech kraje, včetně Bystřice. Dlouhá časová řada dat objektivně potvrzuje to, co asi každý obyvatel Vysočiny subjektivně cítil, a sice že kvalita ovzduší se pozvolna, ale setrvale zlepšovala i bez Green Dealu. Například emise prachových částic se mezi léty 2005 a 2020 snížily o třetinu a při srovnání se stavem před rokem 1989 žijeme v úplně jiném světě.

K viditelné odchylce od trendu došlo v zimě 2021-2022 v souvislosti s razantním zdražením zemního plynu, které řadu domácnosti donutilo k návratu k vytápění pevnými palivy. Přestože následující zima 2022-2023 vykazovala o něco vyšší průměrnou teplotu, k obnovení pozitivního trendu nedošlo a ukazatele znečišťujících látek obecně stagnovaly. Na různých stanicích dochází v meziročním srovnání k odlišným pohybům, které významně souvisí s vývojem počasí v daném místě. Nejenom s venkovní teplotou, od níž se odvíjí objem využitého paliva, ale především s přítomností větru, který škodliviny rozptyluje. V současnosti tak v Kraji Vysočina představují nejzávažnější zdravotní riziko tuhé znečišťující látky PM₁₀ a PM_2,5 a polyaromatické uhlovodíky, jejichž naprosto dominantním zdrojem jsou lokální topeniště na tuhá paliva.  

Přestože se všechny naměřené hodnoty stále bezpečně pohybují pod úrovní imisních limitů a zhoršení kvality ovzduší v posledních letech je důsledkem byrokratických zásahů do energetického trhu, Kraj Vysočina přichází s novou iniciativou, jak zásahy státu opravit svět. Akční plán zmiňuje opatření, která by mohli realizovat krajští politici, a to především na poli snižování energetické náročnosti budov spravovaných krajem, což jsou typicky střední školy a nemocnice, a dále v dopravě, kde lze realizací obchvatů obcí zvýšit plynulost dopravy a vyvést ji, včetně souvisejícího znečištění, mimo obydlenou oblast. Autoři dokumentu ovšem nejsou vedeni sympatiemi k řidičům, protože existence objízdné trasy je pro ně předpokladem k následnému omezování práva vjezdu do vybraných částí obce. Navíc existují určité pochybnosti, zda současná krajská garnitura projekčně připravuje klíčové dopravní stavby a zda bude v dalším volebním období vůbec co stavět. Zlepšit plynulost dopravy je i jedním z doporučení pro obce, které však v Bystřici nepadá na úrodnou půdu, neboť místní politici v zájmu německého Lidlu prosadili světelnou křižovatku na silnici I/19, na které začnou stojící a rozjíždějící se vozidla produkovat zcela zbytečné emise.    

Akční plán se ale především soustředí na to, co by měli dělat ostatní a jak je k tomu donutit. Například krajští úředníci by tak u jimi povolovaných staveb měli investorům stanovovat přísnější požadavky pro omezování prašnosti ze stavební činnosti. Obce, jakožto účastník povolovacího řízení u staveb na jejich území, by kromě obhajoby svých ostatních zájmů měly navrhovat i stanovení podmínek pro provoz zařízení produkujícího emise. Náklady by nesl investor. Těm se ovšem výdaje zvyšují i bez zásahu samosprávy v důsledku rychle se zostřujících požadavků na energetickou úspornost budov, které nedopadají jen na novostavby, ale i na rozsáhlejší modernizace starších budov.

Doporučením Akčního plánu číslo jedna pro obce je využití všech již existujících legislativních možností k represi provozovatelů spalovacích zdrojů. Obecní úřady s rozšířenou působností mají ve svém správním obvodu zajistit, aby majitelé krbů a kotlů prováděli pravidelné technické kontroly, spalovali správné palivo a provozovali zařízení v souladu s pokyny výrobce. Jako první krok mají obecní úřady „zmapovat“ zdroje, tedy samostatně nebo ve spolupráci s neziskovou organizací sledováním komínů zjistit, které domy jsou vytápěny pevnými palivy. Následně mají od majitelů nemovitostí vyžadovat doklady o tom, že byla provedena kontrola technického stavu spalovacího zdroje. Tímto způsobem mají být odhaleni hříšníci, kteří provozují zdroje nižší než 3. třídy.

V oblasti „ochrany ovzduší“ se totiž přihodila zajímavá věc. Zatímco u každého jiného výrobku je stanoveno, že musí během provozu plnit parametry, na jejichž základě byl typově schválen, u kotlů byla bez většího pobouření veřejnosti zavedena retroaktivita, v časech před klimatickým šílenstvím považovaná za nepřípustnou. Přestože byl tedy kotel vyroben podle požadavků platných v té době a tyto požadavky dodnes plní, bylo jeho majiteli svévolně odňato právo jej provozovat. I u těch automobilů, dalšího ničitele planety, přitom platí, že musí splnit technické a emisní parametry z doby, kdy byly vyrobeny. Mimochodem rozdíl mezi kotlem třetí a nižší třídy je v dodatečném šamotovém obložení, které provozovatel musí odstranit, a při kontrole na den vrátit, protože s ním palivo špatně hoří a kotel nefunguje. Rozdíl je samozřejmě také v tom, že novější kotle už si ke splnění zpřísněných emisních norem pomáhají čerpadly a ventilátory, čímž se stávají závislými na nepřetržité dodávce elektřiny. V důsledku zavírání uhelných elektráren a zvyšování podílu fotovoltaiky ovšem v budoucnu už patrně nebude elektrická síť vykazovat stabilitu, kterou desítky let považujeme za samozřejmou a výpadky zásobování mohou majitelům moderních kotlů, vyžadujících k dochlazení elektřinu, způsobit nejednu doslova horkou chvilku.

Praxe ukáže, zda se naplní naděje Akčního plánu a obecní úřady začnou masivně potírat starší kotle. Vedle toho, že politické náklady represe neponesou její ideoví otcové v Bruselu, ale konkrétní starostové a zastupitelé, je tu ještě zmiňovaný problém s retroaktivitou, který bude patrně muset rozlousknout až Ústavní soud. Strašení pokutami tak zatím prospívá jen výrobcům kotlů a zprostředkovatelům dotací, ne ovzduší.

Akční plán sice nemohl konstatovat, že se ovzduší v Kraji Vysočina nachází v kritickém stavu, protože takový závěr nelze z dat učinit, ale přesto navrhuje opatření k jeho zlepšení. Autoři dokumentu vidí nárůst emisí z malých zdrojů a chtějí mu čelit represí, protože si patrně nepoložili otázku, proč lidé topí pevnými palivy. Ne proto, že by je špinavá práce s uhlím a námaha se dřevem bavily, ale protože ve svých starších domech, na jejichž komplexní rekonstrukci nemají, si dražší palivo dovolit nemohou. Cestou k dalšímu výraznému zlepšení kvality ovzduší tedy není více kontrol a pokutování už tak chudých lidí a nejsou to ani tepelná čerpadla, pro které nebude elektřina, natož levná, ale snížení ceny zemního plynu. Místo toho, aby zemní plyn rehabilitovali jako palivo budoucnosti, chystají však fanatici Green Dealu zákaz plynových kotlů. To však neznamená, že by přestali počítat se zemním plynem. Pro udržení stability sítě ohrožené občasnými zdroji energie mají zákazníci zaplatit výstavbu několika gigawatů výkonu v nových plynových elektrárnách. Tuto elektřinu pak budou moci využít v tepelných čerpadlech. Je sice pravda, že přeměna plynu na elektřinu, její přenos a přeměna elektřiny na teplo vykazuje mnohem vyšší ztráty a je pro zákazníka nákladnější než přímá přeměna plynu na teplo v místě spotřeby, ale takové detaily jsou pro velkolepé plány nepodstatné.