Generátor mlhy

Jak se dozvěděli čtenáři dubnového Bystřicka, dva zastupitelé uskutečnili pokus rezignovat na funkce členů kontrolního výboru zastupitelstva. Na zasedání zastupitelstva, tedy orgánu, který je do výboru jmenoval, jasně vyjádřili svou vůli nevykonávat funkci, a toto je zaznamenáno jak v zápisu ze zasedání č. 17/2018, tak v audionahrávce ze zasedání. Přestože rezignaci učinili před příslušným orgánem a nebylo pochyb o identitě osob, které prohlášení provedly, tajemník městského úřadu si vyžádal ještě dodání rezignace v písemné podobě. Asi nová doba, tajemník úkoluje zastupitele…

Těch útoků na zákon o obcích se ale na zasedání zastupitelstva 14. března odehrálo více. Starostovo svévolné nezařazení návrhů opozičního zastupitele na program zasedání, posvěcené koaliční hlasovací mašinou, již popsali zastupitelé Bárta a Novotný v dubnovém Bystřicku. Tam bylo řečeno asi vše podstatné, takže přeskočím rovnou k problematice kontrolního řádu pro kontrolní výbor.

V praxi se termín „kontrolní řád“ užívá pro označení dvou různých věcí, čehož starosta v posledním čísle Bystřicka využil, když je zaměnil, aby mohl celou věc zahalit do mlhy. Nejčastěji se kontrolním řádem rozumí zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), což je norma upravující pravidla pro externí kontroly. To jsou takové, kdy kontrolor stojí mimo strukturu kontrolovaného. Příkladem je Úřad práce, Inspektorát práce nebo třeba Česká obchodní inspekce, které vykonávají kontrolu v nějaké firmě, obci či u nějaké osoby. Starosta má pravdu, že tento kontrolní řád existuje a je uplatňován, když na městský úřad dojde kontrola zvnějšku.

Mimo zákona o kontrole se výraz „kontrolní řád“ užívá také pro označení dokumentu, který upravuje působnost nějakého konkrétního kontrolního orgánu, jehož kompetence a pravidla činnosti nejsou stanovena zákonem. To je případ kontrolního výboru, který provádí primárně kontrolu interní. Kontrolní výbor je totiž součástí konkrétní obce, a pokud kontroluje ostatní orgány obce (úřad, rada, zastupitelstvo, výbory), zda dodržují zákony a rozhodnutí, potom jedna část obce kontroluje jinou část té samé obce. Na interní kontrolu nelze použít zákon o kontrole, a aby mohl kontrolní výbor provádět kontroly, musí být jejich pravidla určena kontrolním řádem kontrolního výboru. Zastupitelstvo našeho města opakovaně odmítlo dokument schválit, čímž činnost výboru zablokovalo. Bez kontrolního řádu totiž nebyl stanoven rozsah povinností kontrolovaných subjektů, které tak mohly pokusy o kontrolu bojkotovat.

Vedle dohledu nad orgány obce by mohl být kontrolní výbor pověřen i kontrolou obecních příspěvkových organizací (školy) a firem. Zde by se již zřejmě jednalo o kontrolu externí, neboť jedna právnická osoba kontroluje jinou právnickou osobu. Aplikace celého zákona o kontrole by však v praxi mohla způsobit řadu problémů. Zákon o kontrole totiž vybavuje kontrolora mimo jiné donucovacími a dokonce sankčními pravomocemi, což neodpovídá poslání kontrolního výboru, jímž je zjišťovat stav a získané informace předávat zastupitelstvu, aby je posoudilo a případně rozhodlo o nápravných opatřeních. Smyslem existence kontrolního výboru není úkolovat jednatele městských firem, sledovat, zda úkoly plní a případně je sankcionovat. Jestliže tedy nelze zákon o kontrole použít celý, muselo by zastupitelstvo vybrat ustanovení, která aplikována být mají. To se nikdy nestalo, a tak bystřický kontrolní výbor nemohl fakticky provádět ani externí kontroly.  

Pokud tedy starosta tvrdí, že kontrolní výbor mohl postupovat podle zákona o kontrole, pak opomíjí skutečnost, že na většinu jeho činnosti se tento zákon vůbec neuplatní a u zbytku mu chybělo pověření jej použít. Stav chybějících kontrolních pravidel, který vládnoucí koalice vytvořila a udržovala, pak její představitelé využívali k bojkotu pokusů o kontrolu. Objevili při tom kouzlo ochrany osobních údajů a mlčenlivosti.

Největší nevoli vzbudily snahy získat z městské firmy údaje o tom kdo, za co a jaké pobírá mzdy či odměny. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou povinné subjekty povinny poskytovat informace o příjemcích veřejných prostředků v rozsahu: jméno a příjmení, rok narození, obec, v níž má příjemce trvalý pobyt, výše, účel a podmínky poskytnutých prostředků. Dle judikatury ústavního soudu se za veřejné prostředky považují i prostředky určené na výplaty. Zde je tedy odpověď na starostovu otázku, co by dělali státní zaměstnanci, kdyby někdo detailně odkryl jejich mzdy: mohli by leda tak jít pracovat do soukromé sféry.

Nicméně tato vsuvka o přístupu veřejnosti k údajům o platech zaměstnanců veřejné správy je opět jen reakcí na mlhu vypouštěnou starostou, protože s činností kontrolního výboru nesouvisí, jelikož poskytnutí údajů členům výboru neznamená jejich uveřejnění. Členové kontrolního výboru jsou podle § 15 zákona o ochraně osobních údajů oprávněni seznamovat se s osobními údaji v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění, přičemž jsou povinni zachovávat o nich mlčenlivost, a to i po skončení výkonu funkce. Ochrana osobních údajů při aktivitách kontrolního výboru je proto zajištěna, a utajování informací o platech a odměnách je projevem svévole. Je podivné, že zastupitelé se při rozhodování běžně seznamují s osobními údaji osob, s nimiž má město např. uzavřít smlouvu o prodeji pozemků, ale současně jim vadí, že by s obdobnými údaji mohl pracovat kontrolní výbor.

Zneužívání institutu ochrany osobních údajů v našem městě však přestoupilo úroveň kontrolního výboru a dosáhlo alarmujícího rozsahu. Na zasedání zastupitelstva jen tak mezi řečí zaznělo, že ředitelé městských firem odmítají poskytovat dozorčím (dozorčím!) radám údaje o mzdách jednotlivých zaměstnanců. A zastupitelé na to kývali hlavama a tvářili se, že je všechno v pořádku! Dozorčí rada hájí zájmy majitele firmy; je kontrolním orgánem s právem nahlížet do všech dokladů. Je součástí kontrolované firmy, provádí interní kontrolu, takže veškeré údaje zůstávají uvnitř firmy mezi lidmi, kteří jsou zákonem zavázáni k mlčenlivosti. Ředitel společnosti si přece nemůže vybírat, které údaje zástupcům majitele předloží! Jak by asi dopadnul, kdyby kontroloři z Úřadu práce žádali pracovní smlouvy zaměstnanců a on na ně zkusil habaďůru s ochranou osobních údajů?   

V našem městě selhaly dozorčí rady, kontrolní výbor byl vyobstruován k pasivitě a o poměrech v městských firmách a příspěvkových organizacích mají ponětí jen jejich ředitelé. Vyrostlo nám tu ideální prostředí, aby kamarádi a příbuzní mohli brát vysoce nadstandardní mzdy z veřejných prostředků, bez možnosti jakékoliv kontroly.