Dotacemi k větší bídě

Představte si, že sníte nějaký podnikatelský sen. Třeba provozovat vlastní zahradní centrum. Jenže nemáte peníze a i kdyby jste je měli, tak je jasné, že se vám nevrátí. Ale vy to zahradní centrum opravdu chcete, tak co s tím? Nezoufejte, neztrácejte naději, jsou tu přece dotace!

Pro začátek je třeba začít se tvářit, že vaše zahradní centrum přinese blaho komunitě (jakože regionu Bystřicka) a taky pomůže pár lidem v potížích. Pak je třeba sepsat projekt, s tím je nejlepší se obrátit na ty, co dotace „umí“ (jak se dnes módně říká), třeba na firmu Eurovision, a.s. Jistě vám udělá dobrou cenu, když má majitele z Bystřice.

Tak tedy projekt. Důležité je hodně používat slovo „sociální“, jímž se zastře fakt, že se jedná o byznys. Ideální název projektu je dejme tomu Strakovo zahradnictví – sociální firma. Určitě se vyplatí slíbit zaměstnání dvou osob znevýhodněných na trhu práce, čímž se rozumí třeba cizinci nebo lidé, kteří měli potíže s alkoholem. S těmi by ale mohly být trable, proto bude lepší nakonec přijmout dva lidi se zdravotním postižením, u nichž je super i to, že na jejich mzdu přispívá úřad práce a navíc se u nich dá uplatnit sleva na daních. Jelikož dotační program Služby sociální integrace se, jak název napovídá, zaměřuje na integraci znevýhodněných skupin, za které jsou z nějakého důvodu považovány i ženy, bude vhodné vybírat mezi zdravotně postiženými ženami. Vytvoření dvou pracovních míst zahradnic či prodavaček ženám konečně poskytne vytoužené „rovné příležitosti“ a jistě bude zlomovým okamžikem na jejich cestě za rovnoprávností. Jako bonus projektu je možné slíbit revitalizaci areálu v centru města, který jste sám nechal dojít do zanedbaného stavu. Není nutné zmiňovat, že projekt řeší revitalizaci jen menší části pozemků známých v Bystřici jako bývalé zahradnictví. Nakonec je příhodné připomenout, že vytvoření tří pracovních míst (jedno z nich je pro vás) a nové zahradnictví pozvedne ekonomickou aktivitu regionu k nepoznaným výšinám. Že se jedná o přímou konkurenci existujícím nedotovaným firmám, které budou buď propouštět, nebo půjdou přímo bankrot, neuvádějte.   

Nemusíte si dělat příliš starost, že by žádost o dotaci neuspěla, protože naši zemi zachvátila panika, že by se nepodařilo všechny „peníze z Bruselu“ vydojit, takže se přiklepne kdeco. Nemusíme mít strach ani z důslednosti kontrol, protože do konce roku 2015 musí být uzavřeno pod časovým a politickým presem tolik projektů, že je není možné ani náhodou všechny řádně přezkoumat. Když je tedy 90% dotace ve výši 4,84 mil. Kč z Integrovaného operačního programu, prioritní osy 3 Zvýšení kvality a dostupnosti veřejných služeb, oblasti intervence 3.1 Služby v oblasti sociální integrace, aktivity c) investiční podpora poskytovatelům sociálních služeb, zaměstnavatelům a dalším subjektům při prosazování a realizaci nástrojů sociální ekonomiky, schválena, je potřeba nějak skoulet zadání veřejné zakázky.        

Jejím předmětem bude stavba prodejny zahradnických potřeb a zahradního pavilonu. V jiných městech by možná vadilo, že se veškerá doprava k zahradnictví a na jeho parkoviště bude odehrávat po úzké přístupové cestě k autobusovému nádraží, kde je nyní zákaz vjezdu, ale tady jsme v Bystřici, tady to vedení města nevadí. V jiných městech by možná vadilo, že podle vydaného územního rozhodnutí z roku 2012 má být stavba dokončena do poloviny května 2014, ale v Bystřici ani to nevadí.  

O zakázku se samozřejmě budou ucházet SPH a PKS, ostatní uchazeče kvůli něčemu vyloučíte, a za vítěze označíte SPH. Pak si to rozmyslíte a za vítěznou prohlásíte společnou nabídku Stavoflos a TS města s cenou 3,9 mil. Kč bez DPH. Smlouvu raději neuveřejníte, ještě by si ji někdo přečetl. Beztak si nikdo nevšimne, že jste zákonem danou povinnost zignoroval.     

Tím jsme překonali nástrahy byrokracie, a může se začít stavět. Je krásné mít sny, zvlášť když vám je zaplatí někdo jiný…

Cestu do pekla lemují atrapy dobrých úmyslů

Toto je jen z mnoha příkladů, k čemu dnes slouží dotace. Jdou na tisíce projektů, které veřejnost není schopna ani sledovat, natož rozkrýt. Je jich tolik, že to nedokáží ani novináři. Protože se na dotace nedokáže nikdo podívat komplexně, naprosto se z veřejné diskuse vytratila otázka, na co ty stovky miliard jdou. Místo analýzy tohoto zásadního problému je nám médii neustále podsouvána odpověď na podružnosti, které mají tu výhodu, že je lze vyjádřit nějakým snadno srozumitelným číslem. Především kolik „unijních“ dotací naše země už vyčerpala a u kolika miliard hrozí, že „propadnou“. To je ale přece naprosto vedlejší. Dotace by měly napomáhat naplňování veřejného zájmu, proto není důležité, jestli se utratí vše, co je možné utratit, ale jaký prospěch společnost získá. Je také překvapující, jak snadno se podařilo občanům podsunout myšlenku, že čím více se „vyčerpá“, tím lépe se budou mít. Přitom v naprosté většině přinášejí dotace prospěch jen těm, kteří je získají.   

Čerpání dotací se pro některé lidi stalo způsobem obživy, společensky mnohem nebezpečnějším než veřejností zatracované zneužívání sociálních dávek. Rovněž o podnikatelském úspěchu už nerozhoduje, jak kvalitní zboží nebo službu nabízíte, ale kolik dokážete nadojit a použít v souboji s konkurenty. Kdo buduje firmu od píky, jde do rizika úvěrů a odříká si, aby mohl investovat, skončí jako poražený ve chvíli, kdy se objeví konkurent, který si dokáže sehnat dotace. Jelikož je nemusí splácet, sníží si s nimi náklady a nižšími cenami zničí naivku, který se snaží prodávat kvalitu za skutečnou, férovou cenu.

Dotace pro podnikatele roztáčí stále rychlejší spirálu bídy – aby bylo možné dotovat jeden sektor nebo nějakou aktivitu, je nutné vyššími daněmi sebrat všem ostatním peníze. Vyšší daně dostanou do potíží podnikatele, kteří dosud prosperovali. Je třeba začít dotovat i ty. Což vede k vyššímu daňovému zatížení těch, co ještě dýchají, a tak pořád dokola. Daně rostou, stát dotuje a dotuje, a přitom stále více lidí se má mizerně.

Poskytnutí dotací jednomu podniku také nutí všechny ostatní, aby o dotace usilovali. Jen tak totiž mohou obnovit rovnováhu v souboji se svým konkurentem, který nemusí na provoz vydělat a na investice spořit nebo čerpat úvěr, ale dostane je zadarmo, čímž může na trhu působit s nižšími cenami. Čím více dotací je rozděleno, tím větší je tlak na ostatní podnikatele, aby také čerpali. Směřování k všeobecné mizérii vysokých daní a otrocké závislosti na státní pomoci se tím zrychluje.      

Někdo se možná podivuje, proč píšu, že by se plýtvání dotacemi mělo negativně dotýkat Čechů, když je přece platí „Brusel“? Maximálně dotace někdo zneužije, ale Češi to platit nebudou, no ne? Zde je vhodné připomenout, že do EU plynou prostředky ze státního rozpočtu, z daní Čechů. Stát tedy pošle peníze EU, EU je pošle do národních dotačních programů. A do těchto dotačních programů musí stát přisypat ještě další. U konkrétního dotačního programu tak můžou být zdroje složeny např.: 75% z EU, 10% podíl státu a 15% platí příjemce. To, co se rozděluje, jsou tedy peníze českých občanů.      

Pro každého z nás budou volby do Evropského parlamentu první větší příležitostí pro zvážení, zda dotační nespravedlnost páchanou na nedotovaných podnikatelích podporuje, či nikoliv. Kdo nepodporuje přerozdělování, při hledání strany, kterou volit, rovnou vyloučí strany vládní koalice, jež považuje za hlavní problém dotací, že by se jejich část nemusela stihnout dočerpat. Za účelem eliminace nebezpečí možných zdržení koalice, pod vedením dotační mučednice Jourové, aktivně spolupracuje s předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a dalšími zainteresovanými úřady, aby se všechny lhůty co nejvíce zkrátily. Což v praxi znamená, aby bylo kontrolováno co nejméně. Politici tlačí na instituce, které je mají kontrolovat, aby nekontrolovaly a nikomu to nepřijde divné! Koaliční strany tak rezignovaly na otázku smysluplnosti dotací, a už se soustředí jen na to, utratit co nejvíce, jedno za co.

ANO, budou se mít líp (příjemci), ale co my ostatní…?