Chtějí a nechtějí poradit

19.09.2019 22:27

V liberálně demokratickém zřízení tvoří veřejnou správu dvě navzájem se doplňující složky, které však plní odlišné úlohy: politici a úředníci. Volení politici, jakožto zástupci občanů, jejich jménem a v jejich zájmu určují pravidla, provádí klíčová rozhodnutí a stanovují směr. Úkolem úředníků potom je poskytovat občanům služby podle schválených pravidel a realizovat rozhodnutí politiků. Zatímco politici se podobají architektům tvořícím projekt, úředníci zedníkům a tesařům přeměňujícím náčrty v konkrétní dílo.

A stejně jako v případě stavby budovy, i ve veřejné správě musí každý ctít svoji roli, má-li být dosaženo kvalitních výsledků. Úředník, který by si usurpoval pravomoc politika, by jednal nelegitimně, protože k rozhodnutím strategického charakteru by mu chyběl mandát, pověření od občanů. Ve společnosti, v níž by se byrokracie odpoutala od poltické kontroly, by se mezi občany rychle rozšířil pocit, že již nejsou zdrojem veškeré moci, jak praví naše Ústava, ale že jim moc byla odňata a je vykonávána kýmsi bez ohledu na jejich zájmy a bez možnosti se této vládnoucí skupiny pokojně (volbami) zbavit. Oprávněný pocit, že zřízení, zvnějšku stále vypadající jako demokracie („vláda lidu“), někdo vytuneloval a nechal jen fasádu, by více a více lidí frustroval do té míry, že by byli připraveni definitivně demokracii zavrhnout.

Obdobně destruktivní by byla situace, kdy by politici masově rezignovali na výkon politické role a místo strategického vedení začali provádět byrokratickou operativu. Absence jakýchkoliv ambicióznějších cílů a současně nutnost obhájit svou existenci, by nutily veřejnou správu nasměrovat nadbytečné ekonomické a personální prostředky do udržování existujícího stavu, a to prostřednictvím stále silnější kontroly. Ani zde by netrvalo dlouho, aby si lidé uvědomili, že krom buzerace se společnost nikam neposouvá. Stagnace a pocit ztraceného času a příležitostí by kdysi demokratické zřízení opět připravily i o zbytek podpory a vedly by k jeho nahrazení nedemokratickou alternativou při první příležitosti.

Úředník a politik, každý plnící jinou úlohu a respektující navzájem hranici mezi těmito rolemi, jsou tedy podmínkou rozvoje společnosti a zachování svobodného prostoru pro život jedince. Pro oba jsou potom arbitrem jejich konání občané, před něž politici předstupují v pravidelných volbách, a kteří skrze hodnocení politiků dávají vysvědčení i byrokratickému aparátu. Volby by měly být soubojem různých strategických plánů, vizí, nesených volebními stranami a konkrétními politiky tak, aby si mohl volič vybrat kam má jeho obec, kraj či stát směřovat, co je prioritní a co ne a kde na to vzít zdroje. To je zásadní věc: politik přichází s nabídkou vize, snaží se pro ni nadchnout voliče, a pokud uspěje, jsou mu propůjčeny prostředky k jejímu uskutečnění. Nejdříve je plán, potom mandát. Pokud by to bylo obráceně a voliči vybírali pouze osobu bez vize, potom by zvolili úředníka a stagnaci. Bohužel neplatí, že stačí dosadit osobu do funkce a ona už pak nějakou vizi dá dohromady. Politika totiž není kulturistika, buď člověk nějaký intelektuální kapitál má, nebo nemá, nedá se to naposilovat za půl roku.  

Člověk bez pevných a jasných hodnot, světonázoru a představ, co je pro společností nejpřínosnější, se snadno stane obětí lobbistů, kamarádů nebo malých, zato hlasitých menšin, kteří mu díry v programu zaplní vlastní agendou. Protože se od něj očekávají nějaké výsledky, rád sáhne po nápadech, které se dají snadno uskutečnit, ideálně s dotací, přestože v souhrnu nesměřují k žádnému strategickému cíli. Úplné dno pak představuje politik, který se řídí už jen průzkumy veřejného mínění, které ukazují když ne rovnou to, co chce jejich zadavatel, tak přinejlepším jen proměnlivé nálady. Taková politika je pro vnějšího pozorovatele jenom směšná, ale pro ty, o nichž je rozhodováno, frustrující, byť jim třeba v jednotlivých případech vyhovuje, protože přístup „kam vítr, tam plášť“, zbavuje společnost předvídatelnosti a člověka připravuje o jistoty, nezbytné pro klidný život.

Bystřičtí voliči po politicích vize příliš nepožadují, a tak nepřekvapí, že dlouhodobě vládnoucí koalice sociálních demokratů, komunistů a levicových nezávislých je spíše partou údržbářů, hasící aktuální problémy a využívající momentálních (dotačních) příležitostí. Sice si uvědomují alarmující demografický vývoj, tedy úbytek obyvatel, stárnutí populace a odchod mladých vysokoškoláků, ale bez vize nevědí, jak mu čelit. Na zneklidňující tendence naposledy upozornily výstupy projektu Obce v datech, o němž jsem psal nedávno. Jeho závěry zpochybnil v článku v zářiovém Bystřicku také starosta Pačiska, leč i on si je zřejmě vědom málo optimistických vyhlídek našeho města, jinak by čtenáře nevyzýval k návrhům, jak zvýšit kvalitu života v Bystřici.

Přitom pokud by vládnoucí koalice měla nějakou vizi, nemusel by žádat o nápady občany, naopak by jim sám prezentoval své představy a snažil se je přesvědčit. Propad konkurenceschopnosti Bystřice ve vztahu k jiným městům nemůžou zastavit jeden dva podněty od lidí, muselo by se jednat o sled řady drobnějších i významných opatření, vycházejících z pochopení současné situace, slabých míst, dostupných zdrojů a možností. Izolované kroky nesledující jednotný cíl tak mohou potěšit menší skupiny kolem navrhovatele a vyvolávat dojem, že „se s tím něco dělá“, leč obrat se od nich očekávat nedá. Je přitom paradoxní, že o radu žádá někdo, kdo jinak komunikovat s občany odmítá, resp. je ochotný bavit se jen z očí do očí.

Kdysi dávno existovala na stránkách města diskusní rubrika. Jejím zrušením bez náhrady se lidé na radnici připravili o zpětnou vazbu, o možnost zjistit, jak na jejich kroky reagují občané, i o zdroj nápadů, jak něco třeba udělat lépe. Tím se uzavřeli do své bubliny, v níž se navzájem utvrzují, že to dělají dobře a především se odstřihli od hlasu mladých lidí, kteří jsou zvyklí komunikovat on-line a v reálném čase. O nějaké objednávání a osobní schůzky ve smluvený čas tahle generace nestojí. Vládnoucí skupina lidí převážně středního a vyššího věku, která se stýká s lidmi středního a vyššího věku, od nichž také čerpá podněty, tak nepřekvapivě dělá politiku v zájmu lidí vyššího a seniorského věku.

Samozřejmě pasivitou ve věcech veřejných mladí lidé sami sobě škodí. Její zdroj vidím v tom, že bydlí převážně v městských bytech, nejsou s Bystřicí spojeni vlastnictvím nemovitosti, a tak jsou stále napůl na odchodu. Nemalá část dokonce počítá s tím, že zvedne kotvy, jakmile se objeví příležitost v nějakém větším městě. Pokud chce tedy starosta znát jeden můj návrh, tak zní: zprivatizujete aspoň polovinu bytového fondu, dovolte lidem ukončit život v provizoriu a zapustit kořeny.  

Na těchto stránkách jsou k nalezení i další nápady, ale je s nimi stejná potíž jako se starostovou výzvou: aby se návrhům otevřely dveře k širší diskusi a rozpracování, musí být v souladu s preferencemi lidí u vlády. Koalice nemá vlastní recepty, ale to neznamená, že je připravena přijmout cizí. Každopádně zkusit to můžete...

Zpět

Diskusní téma: Chtějí a nechtějí poradit

Datum 01.10.2019

Vložil je to jasné?

Titulek -

Odpovědět

Prostě, pokud bude dál vládnout komunisticko- socanská banda, nic dobrého nás nečeká.

Datum 19.09.2019

Vložil Bróňa

Titulek Nostalgie...

Odpovědět

"Kdysi dávno existovala na stránkách města diskusní rubrika. Jejím zrušením bez náhrady se lidé na radnici připravili o zpětnou vazbu, o možnost zjistit, jak na jejich kroky reagují občané, i o zdroj nápadů, jak něco třeba udělat lépe."

Oni přece ví, jak vše dělat lépe a ideálně, aby jim hlavně do toho někdo chytřejší nekecal! Takže udělali krok zpátky, což k lepšímu vývoji města rozhodně neprospěje. Zakrněli, strnuli, zamrzli... rozvoj průmyslové zóny za posledních 15 let nula nula nic a teprve po ukončení těžby uranu a státní dotace na Cooper se konečně něco hlo. Pačiska musel u svých ČSSD spolustraníků ministra průmyslu a obchodu Mládka, tehdejšího premiéra Sobotky a nakonec i u hejtmana kraje Vysočina Běhounka zalobovat a požádat o finanční pomoc, když už sám nedokázal do průmyslové zóny žádného investora přilákat a ÚJP Praha dali naivní ekoterorističtí občané stopku. Angažovalo se v tom bývalé vedení a jeho potomci. Mezitím ekologické solárko na orné půdě rejžuje a rejžuje. Největší energetický tunel 21. století a město tyto zloděje pustilo na náš katastr. Už jen toto o něčem vypovídá.

To samé i zrušená diskuze na Muzeu. Že, pane řediteli Cisáre (za SOCDEM). Povahově naprosto stejný jako Pačiska, s egem sahajícím až do oblak. Inu vrána k vráně sedá. Stejné výmluvy, jako že nebudou reagovat na kritiky a že se jim nelíbí některé kritické příspěvky - oni přece měli v rukou cenzurní nástroj, mohli mazat neslušné komentáře, korigovat. Jenomže to stojí drahocenný čas. Ten naši milí volení zástupci a městští zaměstnanci, placení z našich peněz na nás nemají! No, ale co je nejpohodlnější, diskuzi zrušit a basta. Odpadne kontrola a odpovědi na všetečné otázky občanů. Kdo se neptá, kdo neodpovídá, nic neudělá, nic nepokazí, ale taky se nic nezlepší, jenom zhorší.

Komunisté tomuto nápadu zajisté tleskají. Bylo-li by výhradně podle rudých třešniček, tak ti by se už vůbec s nikým nebavili a jeli by podle starého zajetého soudružského "držet hubu a krok", kupředu levá, plnit pětiletky na 125% a se Sovětským svazem na věčné časy (toto mimochodem pořád platí, podíváme-li se na Zemanovu provýchodní politiku).

Datum 09.10.2019

Vložil David Cerman Jsem

Titulek Re: Nostalgie...

Odpovědět

Jsem pro obnovení diskuse Radnicí města aby se občané mohli vyjádřit k dění ve městě a to diskusi neanonymni,aby měla smysl.