Budeme pálit odpad ve Žďáru?

Nejednomu starostovi působí těžkou hlavu zpřísňování odpadové legislativy vnucované členským státům orgány Evropské unie. Nejobávanějším jednotlivým opatřením je nepochybně zákaz ukládání odpadu, který lze využít jako palivo, na skládku. Od roku 2030 bude nutné směsný komunální a velkoobjemový odpad energeticky využít spálením a na skládku ukládat jen popel, pokud ovšem ten nebude možné ještě použít, např. jako surovinu pro výrobu stavebních materiálů. Tomuto zlomovému datu předchází každoroční razantní zvyšování poplatku za odpad ukládaný na skládku, které se propisuje do rychlého růstu nákladů obecních systémů odpadového hospodářství a je záminkou pro zvyšování „poplatků“ vybíraných od občanů.

Kraj Vysočina již před více než deseti lety pod vedením Jiřího Běhounka zamýšlel zákaz skládkování spalitelného materiálu vyřešit výstavbou centrální spalovny v Jihlavě pro celý kraj s kapacitou 150 tisíc tun ročně. Projekt od počátku čelil nesouhlasu obyvatel a aktivistů, kteří si přes soudy vynutili uspořádání referenda. To sice mezi voliči nevzbudilo velký zájem, když se jich dostavila sotva čtvrtina a výsledek proto nebyl závazný, ale reputační škody na projektu způsobené kampaní byly tak závažné, že jej krajští politici nechali potichu usnout.

Po opuštění myšlenky jedné centrální spalovny začalo být plánováno vyvážení odpadu do připravovaných zařízení v sousedních krajích. Odpad z východu Vysočiny měl putovat do Brna, ze západu do Českých Budějovic a ze severu do Opatovic, kde má v elektrárně částečně nahradit uhlí. Plán postavený na neexistujících kapacitách a projektech třetích osob, nezávislých na Kraji Vysočina, je nutně nejistý, což nejlépe demonstruje osud brněnské spalovny. Její dlouho připravované rozšíření o třetí kotel bylo překvapivě ukončeno těsně před výběrem dodavatele stavby, a přestože se po mírných úpravách brněnští zastupitelé k plánu vrátili, je namístě na něj nespoléhat a hledat alternativní destinace.

Nedávný vývoj kolem brněnského zařízení nepochybně ovlivnil i úvahy dalších hráčů v odpadovém byznysu o zřízení vlastní spalovny. Jedním z nich je společnost SATT, která si pohrává s myšlenkou vybudování spalovny ve Žďáru nad Sázavou již nejméně patnáct let. V té době však krajští politici ještě věřili v průchodnost centrální spalovny v Jihlavě, vedle níž by menším lokálním zařízením nezbýval dostatek odpadu ke zpracování, a proto nebyly alternativní projekty rozvíjeny. Opuštění plánu na centrální spalovnu otevřelo v Kraji Vysočina prostor pro stavbu menších zařízení, a s ohledem na vysoké přepravní náklady do sousedních krajů se ukazuje jejich vznik nejen možný, ale i žádoucí. V reakci na příznivé okolnosti tak SATT v polovině loňského roku zahájil projektovou přípravu vlastní spalovny zadáním vypracování dokumentace pro posouzení vlivu stavby na životní prostředí (EIA), která byla nedávno dokončena a uveřejněna.    

Předmětem žďárského záměru je zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO) s roční kapacitou 40 tisíc tun, tedy zhruba čtvrtinovou ve srovnání s nerealizovanou jihlavskou spalovnou. K jeho umístění byla vybrána lokalita nedaleko areálu ŽĎAS, v těsném sousedství právě dokončované přeložky silnice I/37. Souvislá obytná zástavba začíná až ve vzdálenosti bezmála 400 m, což s sebou nese omezení potenciálních dopadů na zdraví obyvatel a mělo by usnadňovat povolení stavby.

Jako spádové oblasti jsou uvažovány Žďársko, Novoměstsko, Bystřicko s většina Jihlavska, z nichž by do ZEVO měl putovat směsný komunální a velkoobjemový odpad.  Zařízení bude disponovat také sterilizační linkou, díky níž bude schopno do paliva přimíchávat upravený odpad ze zdravotnictví v množství až 1 200 tun ročně. Výhradně po silnici dopravovaný materiál bude na příjmu nadrcen na délku do 10 cm. Kotel má být konstruován tak, aby umožňoval nahradit až 100% odpadu biomasou.  

Projektanti předpokládají výhřevnost paliva 11,5 MJ/kg, kterého bude ZEVO pálit 3,8 tuny za hodinu při ustáleném tepelném výkonu 12,5 MW. Při vyšší výhřevnosti bude vsázka nižší, a naopak. Po dobu 2 hodin má být možné výkon zvýšit až na téměř 14 MW. Uvnitř kotle se budou nacházet trysky na zemní plyn sloužící k vyhřátí spalovacího prostoru při najíždění zařízení, kterými však bude možné v případě potřeby kompenzovat i nízkou výhřevnost paliva. ZEVO má být schopné vyráběný tepelný výkon směřovat jak do systému centrálního zásobování teplem (CZT), tak do parní turbíny pohánějící elektrický generátor o výkonu 1,9 MW, a to v libovolném poměru.

Z provozních parametrů zařízení bude veřejnost jistě nejvíce zajímat systém čištění spalin, který je několikastupňový. S oxidy dusíku bude po vzoru naftových vozidel zařízení bojovat vstřikováním močoviny, k redukci kyselých složek (např. oxid siřičitý) bude do spalin rozptylována jemně mletá soda bikarbona a odstranění těžkých kovů a dioxinů bude prováděno s využitím aktivního uhlí. Při spálení plánovaných 40 000 tun odpadu ročně má být spotřeba močoviny 312 tun, sody 824 tun a aktivního uhlí přes 7 tun. Úniku tuhých znečišťujících látek, budou bránit primární a sekundární látkový filtr, jejichž čištění od popílku bude probíhat bez přerušení provozu tlakovým vzduchem. Pro zásobování odpadem a aditivy a odvoz strusky a popele je předpokládán příjezd a odjezd 20 nákladních vozidel denně. Spálením by mělo dojít k redukci hmotnosti odpadu o zhruba 75%.   

Přestože je počítáno s celoročním a celodenním provozem, vyjma měsíční odstávky pro údržbu, není ZEVO s předpokládanou roční produkcí 194 tis. GJ tepla schopno samo pokrýt aktuální spotřebu zhruba 240 tis. GJ žďárského systému CZT, zvláště pokud bude část výkonu užita k produkci elektřiny. Stěžejním rozvojovým projektem SATT proto není ZEVO, ale zkapacitnění teplárny Libušín, dnes pouze zálohy a špičkového zdroje, které umožní odpoutat se od dodávek tepla z firmy ŽĎAS, na níž je žďárské CZT historicky závislé. Po realizaci tohoto záměru, který posouzením vlivů na životní prostředí prošel počátkem roku, se mají v kotelně Libušín nacházet tři plynové kotle o celkovém tepelném výkonu 18 MW, čtrnáct kogeneračních jednotek (spalovací motor na plyn) o celkovém tepelném výkonu 18,6 MW a čtyři elektrokotle s celkovým tepelným výkonem 4 MW s akumulační nádrží pro ohřívání vody při nízkých cenách elektřiny. Spouštěním a odstavováním různých zdrojů bude SATT moci vyrábět elektřinu či teplo z dvou různých paliv a akumulovat teplo pro pozdější využití tak, jak bude podle podmínek na trhu v danou chvíli výhodné. Celkový výkon zdrojů instalovaných v Libušíně bude přitom převyšovat současný špičkový odběr tepla a z tohoto pohledu je pro firmu další výkon v ZEVO nadbytečný. Zapadá ovšem do strategie vyrábět z toho, co je v daný okamžik nejvýhodnější, přičemž předpoklad je, že ZEVO bude v provozu stále a bude poskytovat laciný základ, k němuž se mohou přidávat zdroje v Libušíně.     

Zpráva o přípravách výstavby spalovny ve Žďáru vzbuzuje naději, že problém se zákazem skládkování, s nímž si bystřičtí politici zatím nevěděli rady, bude elegantně vyřešen a jim už zbývá jen postavit dotřiďovací linku a překladiště. Avšak vzhledem k tomu, že SATT nepotřebuje tepelný výkon ZEVO pro zajištění provozu žďárského CZT, je otázka, zda bude dostatečně motivován projekt s odhadovanými náklady 1,4 mld. Kč dovést do konce, například pokud mu nebude poskytnuta očekávaná téměř padesátiprocentní dotace, nebo narazí na jiné překážky.