Bod zlomu

Na jaře loňského roku se rozhodla naše vláda čelit čínskému viru čínskými metodami a opřena o výjimečný stav zavedla drastická omezení ekonomického a společenského života v celé zemi, dokonce včetně krystalicky bolševického zákazu vycestování. A stal se téměř zázrak, počty pozitivně testovaných na SARS-CoV-2 s příchodem léta spadly blízko k nule. Přes varovné hlasy, že se jedná jen o dočasný ústup a přijde další vlna, si všichni užili příjemné prázdniny, a nejvíce vláda, která uvěřila, že nad čínskou nemocí zvítězila a přípravu zdravotní a informační infrastruktury poslala do hibernace. Vždyť když bude nejhůř, zavede znovu restrikce, které byly tak úspěšné na jaře, no ne?!

Pozvolný nástup druhé vlny na konci prázdnin proto státní aparát zastihnul nepřipravený a vláda byla nucena začít obnovovat restrikce. Už 1. září byla zavedena povinnost mít zakryté dýchací cesty v prostředcích hromadné dopravy, 9. října byla omezena otevírací doba restaurací a od 21. října musí mít i v exteriérech lidé roušky, pokud jsou od sebe vzdáleni méně než 2 metry. Oproti tomu v Německu, jehož vláda intermezzo neprospala a dokázala vybudovat efektivní systém trasování a izolace pozitivně testovaných, začala druhá vlna později, měla pozvolnější průběh a omezující nařízení nikdy nezasahovala do životů lidí tak intenzivně, jako je tomu u nás.

I přes chvatné zpřísňování restrikcí však počty pozitivních testů narůstaly stále rychleji. Zdálo se, že stříbrná kulka, která podle přesvědčení vlády zabila upíra na jaře, tentokrát nefungovala. Vysvětlení, že je to tím, že lidé tentokrát nařízení nedodržují, mohl věřit jen ten, kdo žil ve svém fantaskním světě a neměl zkušenost s reálným životem. Až na zanedbatelné výjimky, které ovšem nemohly samy o sobě zapříčinit tak dynamické šíření viru, byly do konce roku 2020 povinnosti svědomitě dodržovány. Proč tedy byla a jsou čísla pozitivních testů stále tak vysoká?

Jedním z důvodů je počasí. Jako všechna virová respirační onemocnění, má i COVID-19 svoji sezónu, která se kryje s chladnějšími měsíci. Naším štěstím na jaře loňského roku bylo, že se SARS-CoV-2 v České republice začal šířit až koncem této sezóny. Zanedlouho přešel do útlumu, což si vláda vyložila jako úspěch čínských metod. Když se pokusila aplikovat stejné postupy na začátku nové kovidové sezóny, žádný rychlý obrat trendu nenastal. Komu by se zdálo vysvětlení počasím příliš banální, může zadat do vyhledávače Google třeba „covid Austrálie“. Zobrazí se mu graf pozitivních testů s vrcholem v červenci a aktuálně zanedbatelnými počty. Na rozdíl od severní polokoule mají u protinožců momentálně vrchol léta a v červenci měli zimu. I během ní mají ovšem podstatně vyšší průměrné denní teploty než my nyní v Evropě, což podstatně přispělo k faktu, že od počátku evidují zlomek našich počtů. 

Z aktuálně stále vysokých čísel pozitivně testovaných v Česku však nelze vyvodit, že by čínské metody neměly vůbec žádný efekt. Naopak z grafu pozitivních testů je patrné, že po 29. říjnu počet odhalených případů klesal, aby po 7. prosinci začal opět růst. Krátce před tím začaly být dostupné laciné antigenní testy, od 15. prosince dokonce prováděné zdarma, což podstatně zvýšilo celkové denní počty testovaných osob. Nemálo lidí si zvyklo vyšetření podstupovat pravidelně, tedy aniž by vykazovalo symptomy onemocnění. Prosincový nárůst a současnou stále vysokou úroveň pozitivních testů tak lze částečně vysvětlit tím, že jsou odhalovány bezpříznakové případy, které dříve zjištěny nebyly a nepromítly se do statistik, byť fakticky existovaly. Z údajů o pozitivních testech a bez zohlednění vlivu vyššího testování tak rozhodně nelze vyvozovat, že se situace nelepší, což však vláda dělá. Kabinet odmítá reagovat na klesající index rizika, který si sám svobodně vytvořil, a odvolávat restrikce, jak předpokládá Protiepidemický systém (PES), který si rovněž svobodně a podle svých představ stvořil. Hlavním argumentem je nyní údajné přetížení zdravotnického systému. To je však jen projevem dvou bludných kruhů, které vláda dokázala postavit.

První bludný kruh představuje nedostatek personálu v nemocnicích. Nyní odhlédněme od toho, že bylo několik měsíců času zaškolit pro práci na jednotkách intenzivní péče zaměstnance z jiných oddělní. V okamžiku, kdy už by všechen klíčový personál měl být očkován vakcínou proti SARS-CoV-2, by měl být zcela minimální počet zdravotníků, kteří nemohou pracovat z důvodu pozitivního testu. Pokud ve zdravotnictví chybí lidé, jsou to ti, kteří musí být doma s dětmi, jimž byla zakázána školní docházka. Vláda tak vytvořila situaci, kdy nedostatečné kapacity nemocnic jsou důvodem, proč nemohou být znovu otevřeny školy, a zavřené školy jsou důvodem, proč jsou kapacity nemocnic nedostatečné. Abychom se v budoucnu vyhnuli nutnosti uvalovat na společnost při každé epidemii tak přísné restrikce, bude po odeznění kovidové krize nutné zajistit a udržovat v záloze dostatečné kapacity intenzivní péče. Jako limitující se totiž neukázala nedostupnost technického vybavení, ale personálu, který nelze v krátké době odborně připravit.   

Bludný kruh číslo 2 je důsledkem zákazu poskytovat v nemocnicích jinou lůžkovou péči než akutní. Pokud ovšem zdravotnické zařízení přijde o příjmy z výměny kyčelních kloubů, odstraňování křečových žil a dokonce odstraňování nádorů (!!!), musí výpadek příjmů něčím nahradit, jelikož dodavatelé energií stále chtějí své zálohy a zaměstnanci platy. Současně zdravotní pojišťovny oceňují péči o pacienty s (podezřením na) COVID-19 lukrativními finančními bonusy. Logickým řešením je držet na lůžkách v nemocnicích pacienty s diagnózami souvisejícími s SARS-CoV-2, přestože jejich stav hospitalizaci nevyžaduje. Nemocnice tedy vykazují vytížení kovidovými pacienty, protože jim je zakázána neakutní péče, a neakutní péče je jim zakázána, protože jsou vytíženy kovidovými pacienty.       

I když se některé nemocnice chtějí z toho bludného kruhu již vymanit a začít provádět plánované operace, ministr zdravotnictví odmítá zákaz odvolat s odůvodněním, že k nim mohou být potenciálně převáženi pacienti z jiných zařízení. A toto už je skutečně nelidské. Člověk nepodstupuje operaci proto, že by ho těšil pobyt v nemocnici, ale protože ji potřebuje. Co nejdříve. Již tak čekají pacienti např. na výměnu kloubu déle než rok. Pokud nyní dochází k dalším odkladům, kondice pacienta se kvůli nedostatku pohybu dále zhoršuje a zakrátko se dostane do stavu, kdy bude operace odmítnuta jako příliš riziková. Člověk, který mohl při standardním fungování zdravotnictví prožít ještě řadu let naplno, bude navždy trpět bolestmi a kvůli nedostatku fyzické aktivity zemře dříve.

Už jen hrstka lunatiků tvrdí, že čínský virus je neškodný výmysl, byť se přesvědčení příznivci čínských metod snaží do této kategorie zařadit každého odpůrce vládní politiky. Dominantním pohledem ve společnosti je, že COVID-19 představuje pro malou, ale nikoliv zanedbatelnou část populace vážné nebezpečí, přičemž vláda měla dostatek času a prostředků k zajištění maximální možné ochrany této skupiny. Bohužel dnes už najisto víme, že se SARS-CoV-2 šíří příliš snadno na to, aby jakékoliv plošné restrikce mohly v sezóně respiračních onemocnění srazit počet pozitivních testů na nulu. Je nutné vzdát se pyšného přesvědčení, že je lidstvo všemocné. Čínský virus nám připomíná, že i přes všechen pokrok stále existují síly, jimž člověk může a má vzdorovat, ale ovládnout je nedokáže.

Česká vláda si není schopna tuto skutečnost přiznat, ordinuje devastující restrikce a už od jara žádá, abychom ještě chvíli vydrželi. A pak znovu, a následně ještě chvíli a z těch chvil už je rok, během něhož česká společnost obětovala skutečně mnoho: prosperitu celých odvětví hospodářství, živobytí řady konkrétních lidí, zdraví a životní perspektivu nemocných, kteří trpí čímkoliv jiným než COVID-19, vzdělání a kariérní vyhlídky milionů žáků a studentů. Koronavirem neohrožení Češi obětovali ve prospěch svých ohrožených spoluobčanů hodně, ale v určitou chvíli každý dospěje do bodu, když už nemůže pokračovat, pokud sám sebe nemá zničit ekonomicky, společensky, psychicky. A s přibývajícím časem do tohoto bodu dochází stále více lidí.

Stejně jako jejich čínské vzory, spoléhají vrcholní představitelé českého státu při prosazování své vůle nikoli na pozitivní motivaci (férové a rychlé kompenzace škod), ale na konfrontaci, jejímiž klíčovými složkami jsou poštvávání konformních občanů proti nekonformním a šíření strachu. Výsledkem druhého jmenovaného je hysterizace nezanedbatelné části společnosti. Pro motivaci strachem je klíčové prezentovat stále nová nebezpečí, protože na neměnnou hrozbu, které člověk čelí delší dobu, si zvykne. Vedle spoléhání na statistiky, z nichž lze vždy vyčíst nějakou špatnou zprávu, je momentálním favoritem „britská“ mutace, které začíná mírně konkurovat nebezpečí ústavní krize, k níž má vést zrušení části volebního zákona ústavním soudem. Je zcela zjevné, že se Babiš rozhodl udržovat ve společnosti pocit ohrožení až do voleb, protože jen tak může zakrýt důkazy o naprosté neschopnosti své i těch třetiřadých kádrů, které jsou ještě ochotné spojit s jeho osobou své jméno.

I přes snahu vlády donutit strachem co nejvíce lidí k přechodu od racionálního uvažování k pudovému rozhodování ohroženého zvířete, začíná stále více občanů porovnávat náklady čínských metod s dosaženými výsledky a dochází k závěru, že další růst škod není akceptovatelný. Ze společnosti se ztrácí ochota „ještě chvíli vydržet“, která tu, a je nepoctivé to popírat, dlouho byla. Dospěli jsme do bodu zlomu. Rostoucí počet lidí přestává vládní nařízení striktně dodržovat a objevují se už první případy jednoznačného a veřejného bojkotu. Kabinet má zatím možnost odpor potírat represivními orgány státu, jakmile se ovšem ve společnosti rozšíří nad kritickou mez, bez použití násilí se vládní strategie zhroutí.

Během uplynulého roku začala vládní politika natolik negativně zasahovat do života lidí, že řadu z nich nutí opustit dosavadní pasivitu a zaujmout politický postoj. Víra, že „stát“ se o mne v krizi postará, je rozhodně na ústupu. Občané začínají požadovat plnění slibů, jsou vnímavější na nekompetentnost, ztrácí respekt před zdiskreditovanými orgány státu, očekávají férové zacházení a vyžadují odpovědnost. Čas ukáže, zda se jedná o začátek trendu, kdy se z politicky pasivních „lidí“ opět stanou aktivní „občané“, a jak se změní manévrovací prostor pro politiky a úředníky na ústřední, krajské i obecní úrovni. Snad aspoň v tomto přinese čínský virus pozitivní změnu.