Nemůžeme dělat více?

Otevřená invaze Ruska na Ukrajinu trvá už sedmadvacátý měsíc, a pokud délku konfliktu počítáme od okupace Krymu a části Luhanské a Doněcké oblasti, potom probíhá již přes deset let. Po počátečním šoku a pocitu nespravedlnosti, které vyvolaly vlnu solidarity a přiměly mnoho lidí napadené zemi a jejím obyvatelům všemožně pomáhat, se postupně z války stala událost probíhající na pozadí našich životů. Cosi, co periferním viděním sledujeme, ale pokud nedochází k rychlému postupu Rusů na západ, nepovažujeme to za hrozbu, které bychom věnovali plnou pozornost. S klesající emoční angažovaností se snižuje nejenom ochota pomáhat osobně, ale i podpora veřejnosti pro poskytování pomoci placené z veřejných prostředků. Přitom skutečnost, že si Češi na válku probíhající v pozadí zvykli, neznamená, že by potřeba pomoci zmizela, protože bomby a rakety stále ničí ukrajinskou veřejnou infrastrukturu i soukromý majetek. Ostatně ničení, snaha způsobit protivníkovi co největší škody, a tím zmenšit jeho kapacitu a vůli pokračovat v konfliktu, je jedním z ústředních rysů války v průmyslové éře.

Ukrajina je příliš rozlehlá země, než aby bylo bez využití jaderných zbraní možné každé větší sídlo proměnit prach. Takový osud Rusové chystají jen městům a obcím na frontové linii. Ta nejdříve díky převaze v dělostřelectvu a letectvu rozdrtí v ruiny, a po stažení obránců, kteří ztratí veškerou možnost úkrytu, zbývající neobyvatelnou poušť slavně „osvobodí“. Agresor se však snaží působit i na obyvatele v týlu, u nichž se snaží udržovat strach ze smrti, která může přijít kdykoliv a kamkoliv. Za tímto účelem ostřeluje různá menší i větší sídla, přičemž riziko napadení je tím větší, čím blíže se místo nachází k frontové linii či hranicím Ruska a Běloruska, protože s rostoucí vzdáleností útoku se pro útočníka zvyšuje riziko sestřelení rakety. Kromě toho, že Rusové s oblibou s odstupem desítek minut vysílají na stejné místo druhou útočnou vlnu, aby zabíjeli zasahující záchranáře, není v útocích možné vysledovat žádný vzorec, žádné podstatné časové a zeměpisné souvislosti, které by umožňovaly připravit obranu. Občas jednoduše do nějaké obce dopadne jedna raketa a po několika měsících a opravě škod tam bez varování přiletí další.

Takový nezvaný návštěvník se objevil i v našem partnerském městě Trosťanec, které se nachází na severovýchodě Ukrajiny v Sumské oblasti, přes 200 km od současné frontové linie, ale jen asi 100 km od východně položené hranice s Ruskem. V polovině března Rusové zaútočili raketou a íránským dronem Šáhid na trosťaneckou nemocnici, která byla vážně poškozena už v roce 2022 během prvních měsíců ruské invaze a při následné úspěšné protiofenzívě a osvobození Trosťance od okupantů. Od té doby prošlo zařízení i díky zahraničním darům nejenom opravou, ale i modernizací, která jej pozvedla na vyšší úroveň než před válkou. Proč je právě nyní pro Ukrajinu zásadní zvýšení kvality i kapacity zdravotní péče a jak jsou tedy tato dary pro zemi přínosné, asi není nutné vysvětlovat.              

Březnový nálet způsobil na budově Trosťanecké městské nemocnice vážné škody. Nedávno zateplenou fasádu proděravěly šrapnely, ale především tlaková vlna rozbila 12 dveří a přes 180 oken. Jen u samotných výplní stavebních otvorů odhadl starosta Jurij Bova náklady na výměnu na v přepočtu téměř 1,2 mil. Kč, což by mimochodem v českých podmínkách byla fantastická cena. Přestože všechna nemocniční oddělení obnovila provoz již čtvrtý den po napadení, financování oprav bylo mimo finanční možnosti města, a proto se starosta Bova obrátil s žádostí o pomoc na veřejnost i partnerská města Trosťance včetně Bystřice nad Pernštejnem.

Protože hodnota zamýšleného daru převyšovala 100 tis. Kč, muselo být k tomuto tématu svoláno mimořádné zastupitelstvo. Bystřičtí politici se tak k naléhané žádosti Trosťance sešli až 17. dubna, kdy s předjednaným návrhem na poskytnutí částky 20 tis. EUR, což odpovídá zhruba 500 tis. Kč, vyjádřili souhlas hlasy 17 z 19 přítomných zastupitelů. Tak vysoká shoda je podstatná, protože u části veřejnosti se může posílání peněz na Ukrajinu setkat s nesouhlasem.

Jednak, jak je již zmíněno výše, se ve společnosti rozmáhá netečnost k osudu napadené země a ojedinělé už nejsou ani výzvy k ukončení veškeré podpory, které má být cestou k rychlému „míru“ v podobě ukrajinské kapitulace. Ukončení války, při němž Rusko nenaplní své politické cíle a Ukrajina bude donucena přijmout nejenom ztrátu území, ale i redukci ozbrojených sil na velikost ceremoniálního vojska, zanechá obě strany nespokojené a po obnovení ruských sil povede k opětovnému rozhoření konfliktu, dost možná v ještě brutálnější podobě. A v případě garantování nedotknutelnosti ukrajinských hranic ze strany západních států i s přímou účastí NATO. I když je tedy volání po instantním „míru“ za každou cenu hazardováním s minimálně celoevropskou válkou v budoucnu, politici vnímají, že příspěvek bojující zemi je může připravit o hlasy části voličů. Proto je vysoká podpora daru mezi bystřickými zastupiteli tak důležitá.

V souvislosti s pomocí Ukrajině se objevují i obavy, zda budou dary využity efektivně a nebudou rozkradeny. Konkrétně v případě stavebních prací je možné pořídit dílo s podstatně nižšími náklady než u nás. Je to dáno jednak podstatně nižší úrovní byrokracie, díky které není nutné ze zakázky na stavební práce vedle dělníků živit ještě zástup administrativních pracovníků. Svou roli hraje i schopnost získat stavební materiál laciněji, například v Polsku, kde funguje tržní prostředí, a výrobci se po roce 2020 neuchýlili k cenovým excesům známým od nás. Na Ukrajině také zatím není nutné používat výrobky opatřené drahými certifikáty, jejichž primárním posláním je chránit unijní trh před lacinou konkurencí.    

Co se týká otázky korupce a rozkrádání darů, zde je třeba především zohlednit skutečnost, že se Ukrajina nachází ve válečném stavu, v němž je akceschopnost a rychlost procesů nadřazena důsledné kontrole. V kontrastu s Evropskou unií, která ve válečném stavu není a nadále například trvá na přemrštěných ekologických požadavcích na chemický průmysl, takže není schopna zvýšit výrobu dělostřelecké munice, Ukrajina, pakliže chce v souboji obstát, musí být flexibilnější. Přestože tamní policie není paralyzovaná, korupci i krádeže potírá a má dokonce kapacitu zasahovat i proti trestné činnosti probíhající na území cizích států, není možné na ni mít stejná očekávání jako v době míru. V případě darů posílaných do válčící země tak nelze vyloučit, že jejich část bude ukradena. Lze na to nazírat jako na určitou formu daně za to, že lze nějaké dílo uskutečnit. Obdobu DPH, kterou platíme my. Na poskytování pomoci je proto třeba nahlížet realisticky a neočekávat v kontextu probíhajícího ozbrojeného konfliktu naplnění standardů, které jsou dosažitelné jen v době míru, a to ještě za dobré konstelace ostatních okolností. Patrně maximem možného je riziko zpronevěry snížit posíláním peněz důvěryhodným partnerům, jako v tomto případě samosprávě, na niž by měli dohlížet její občané.

Probíhající výměnou oken v nemocnici však zdaleka výzvy ležící před Trosťancem nekončí. Mimo dalších nesnází město také pomáhá svým občanům s obnovou obydlí poničených boji a na území města se nachází i kolem 1 600 vnitřních vysídlenců z bojové či okupované zóny, kteří nemají důstojné bydlení. Ani na tyto aktivity samospráva nemá dostatek finančních prostředků.

Příklad našeho partnerského města ukazuje, kam se za poslední rok a půl posunuly potřeby Ukrajiny a jejích občanů. Díky obnovení logistických řetězců i komunálních služeb již není nutné posílat tisíce kilometrů daleko základní životní potřeby typu balené vody, mýdla či obnošeného šatstva, neboť mohou být obstarány na místě, byť třeba humanitárními organizacemi, které je budou chudým a potřebným distribuovat. Aktuálně palčivějším problémem jsou poškozená obydlí, nedostatek ubytovacích kapacit pro vnitřní vysídlence a zničená infrastruktura. K jeho řešení Ukrajinci nepotřebují až tak dodávky stavebního materiálu, který si dokáží obstarat sami a laciněji, ale finanční prostředky jak pro nákup tohoto materiálu, tak na výplaty dělníků. Bystřice, jakožto partnerské město, by neměla předstírat, že tyto naléhavé potřeby Trosťance nevidí. Ze svého nadbytku, který ve formě rozpočtových přebytků minulých let bez užitku leží na bankovních účtech, by každý měsíc mohla trosťanecké radnici posílat řekněme 200 tis. Kč na stavební práce. Bohužel s ohledem na očekávanou ruskou invazi, která může probíhat i v Sumské oblasti při hranici s Ruskem, jsou vhodnější pravidelné transfery menších částek, které je možné při opětovné okupaci města zastavit. Je v našem zájmu pomoci udržet na Ukrajině podmínky, které umožní tamním obyvatelům zůstat v zemi a neemigrovat do ciziny.