Lex Nebabiš

Kdo narazil na mediální povyk vyvolaný Andrejem Babišem kolem novely zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, pro niž propaguje chytlavou přezdívku „Lex Babiš“, mohl by snadno podlehnout dojmu, že se nikoho jiného než osoby ministra financí nedotkne. Ve skutečnosti její důsledky pocítí desítky tisíc lidí vykonávajících rozličné funkce ve veřejné správě, a to už relativně brzo.

Ze všech ustanovení novely je největší pozornost věnována těm, která se vztahují k byznysovým aktivitám vlastníka Agrofertu, takže jimi začnu. Poté, co tato ustanovení 9. února vstoupí v platnost, se nebudou moci obchodní společnosti, v nichž drží člen vlády alespoň 25% podíl, ucházet o žádné veřejné zakázky, získat investiční pobídku či dotaci. Zákaz pobírat dotaci se netýká úplně všech subvencí, ale hlavně těch, které se přiznávají na různé „projekty“, takže se nevztahuje třeba na zemědělské dotace rozdělované podle pravidel EU. Ty bude moci ministrova firma nárokovat i v budoucnu.

Je třeba zdůraznit, že novela nezakazuje členovi vlády obchodní korporaci vlastnit, ale pouze s ní plnit veřejné zakázky a čerpat dotace a investiční pobídky. Hysterická reakce Andreje Babiše, který chce věc hnát až k Evropské komisi do Bruselu, odhaluje, že svou účast v politice chápe spíše jako nástroj ochrany a prosazování vlastních majetkových zájmů než službu voličům. Ale to asi tak nějak všichni tušili, jen to některým vadí a jiným ne…      

Co se týká zákazu provozovat televizní a rozhlasové vysílání a vydávat periodický tisk, ten je oproti mediálnímu obrazu mnohem širší a nevztahuje se jen na členy vlády, ale také např. na poslance, senátory, starosty, členy obcích rad a uvolněné zastupitele krajů a obcí (vykonávají funkci „na plný úvazek“ místo zaměstnání). Babiš se těmto omezením samozřejmě snadno vyhne převedením majetku do svěřenského fondu, nad nímž si přes jmenovaného správce zajistí kontrolu, nicméně hodit hlas někomu, kdo veřejně obchází zákon, by nemuselo být pro méně cynického voliče už tak snadné.

A nyní k opatřením, která se budou vztahovat na větší množinu veřejných funkcionářů. Úplně na všechny dopadne nová povinnost odevzdat oznámení o majetku, který vlastní ke dni zahájení výkonu funkce. Důvodem je vyhnout se situaci, kdy se majetek funkcionáře během úřadování zázračně rozroste v rozsahu, který neodpovídá legálním příjmům, a je to vysvětlováno např. úsporami nebo dědictvím z doby před nástupem do funkce. V budoucnu tak už bude známa výchozí hodnota, která po započtení legálních a průběžně oznamovaných výdělků musí na konci mandátu korelovat se skutečným stavem. Všichni veřejní funkcionáři s výjimkou poslanců a senátorů, musí poprvé oznámení o majetku učinit letos v období mezi 1. říjnem a 30. listopadem. Ve stejné lhůtě musí odevzdat také oznámení, zda vedle výkonu funkce podniká či je zaměstnán, jaké měl za předchozí rok vedlejší příjmy (pokud v souhrnu přesáhnou 100 tis. Kč), jestli obdržel dary a jaké má dluhy. V následujících letech se budou oznámení za uplynulý rok překládat vždy do 30. června roku následujícího.

Podstatně byl modifikován také způsob evidence oznámení. Zatímco dosud byly roztroušeny na tisících místech (v každé obci čí státní instituci), zanedlouho vznikne na Ministerstvu spravedlnosti centrální Registr oznámení, v němž budou shromážděna oznámení všech veřejných funkcionářů (s výjimkou soudců) na jednom místě. Snad ještě podstatnější je, že oznámení „politických“ funkcionářů (ministři, poslanci, uvolnění zastupitelé, radní, vedoucí nejvýznamnějších úřadů typu Nejvyššího kontrolního úřadu) budou dostupná v elektronické podobě a bez předchozí žádosti, která je dosud nutná. Podáním žádosti bude podmíněn přístup k dokumentům „úřednických“ funkcionářů (vysocí úředníci obcí a krajů, členové orgánů příspěvkových organizací ad.). Oznámení soudců, státních zástupců a policejních funkcionářů nebudou veřejnosti přístupná ani na žádost.    

Převedení evidenčních kompetencí na centrální úroveň je reakcí na nedostatky ve vedení evidencí především v obcích, kde tajemníci obecních úřadů nebyli ochotni vymáhat po funkcionářích řádné plnění jejich povinností, především co se pravdivosti a úplnosti údajů týče. Bohužel pravomoc postihovat porušení zákona na Ministerstvo spravedlnosti převedena nebyla, takže zůstala obecním úřadům s rozšířenou působností podle trvalého pobytu funkcionáře. Pokud tedy někdo odhalí v oznámeních nějakou nesrovnalost, obrátí se na Ministerstvo spravedlnosti, které oznámení srovná se záznamy ve státních registrech (např. katastr nemovitostí nebo obchodní rejstřík) a věc předá příslušnému obecnímu úřadu. Zatímco dosud byla veřejným funkcionářům za porušení zákona o střetu zájmů přinejlepším vyměřována mírná pokuta, pokud neunikli rovnou bez trestu, zaangažování ministerstva skýtá naději, že prohřešky nebudou nadále zametány pod koberec. Spolu s tím, že sazby pokut se znásobily a byla stanovena jejich nejnižší přípustná úroveň, takže většinu deliktů nebude možné vyřešit napomenutím, tak můžeme chovat naději, že budou veřejní funkcionáři dostatečně motivovaní podávat oznámení úplná a pravdivá.  

Novela také zpřesnila ustanovení, které uvolněnému zastupiteli (typicky starosta nebo místostarosta) zakazuje pobírat odměnu za členství v orgánech podnikající právnické osoby, v níž obec (kraj) drží podíl. Nově už je jasně stanoveno, že se zákaz vztahuje i na subjekty, v nichž obec (kraj) nedrží podíl přímo, ale přes další právnickou osobu. Uvolněný zastupitel tedy nebude mít nárok na odměnu nebo jiné plnění za členství v orgánu a bude si moci nechat proplácet jen náklady spojené s účastí na jednáních těchto orgánů (např. cestovní náhrady). I ty jsou však omezeny částkou 10.000 Kč za rok. V případě nezákonného pobírání odměn hrozí sankce až 250 tis. Kč     

Jak je tedy patrno, „Lex Babiš“ se nedotkne jen osoby ministra financí. Přestože lze změny považovat za pozitivní, neboť usnadňují veřejnosti kontrolu majetkových poměrů veřejných funkcionářů, v některých aspektech je posun jen polovičatý. Týká se to především porušení zákona, jejichž stíhání zůstalo v kompetenci úřadů s rozšířenou působností podle trvalého pobytu funkcionáře. Nejvíce problematické je to v případě, kdy by úředníci měli pokutovat někoho ze svého profesního okolí, třeba vlastního starostu. Po nabytí účinnosti celé novely v září letošního roku uvidíme, zda je zvolené řešení dostatečné, nebo bude třeba obecním úřadům podle bydliště veřejného funkcionáře pravomoc rozhodovat tyto přestupky odebrat.